V České republice by se měly od ledna 2009 zálohovat PET lahve a plechovky od nápojů. Jejich cena by mohla stoupnout až o šest korun.
Bursíkovy vratné lahve
Marie Vorlíčková z Ministerstva životního prostředí se opakovaně pokouší protlačit plastovou lahev od minerálky kulatým otvorem automatu na příjem zálohovaných nápojových obalů. Stroj ale tvrdošíjně odmítá nabízenou "petku" přijmout. Dno lahve je lehce promáčklé, což se ukáže, když se do věci vloží servisní technik norské firmy TOMRA. Poté, co ho nikoli bez jistého úsilí ručně vyrovná, automat obal poslušně přijme. Akce dospěla ke zdárnému cíli, kýžená stvrzenka je konečně na světě.
Se záměrem platit zálohy za nápoje v jednorázových lahvích přichází Ministerstvo životního prostředí. Záměr by měl platit od ledna 2009. Ať už s automaty TOMRA, anebo od jiného výrobce. Navrhovaný projekt zálohovaných jednorázových lahví si cvičně vyzkoušeli koncem září účastníci mezinárodního kongresu Odpady v Luhačovicích a s nimi i pozvaní ministerští úředníci.
VE ŽLUTÝCH KONTEJNERECH na tříděný odpad dosud končí pouhá polovina PET lahví od nápojů, osud druhé půlky můžeme jen tušit. V lepším případě se dostane na skládky a do spaloven. V tom horším shoří v kamnech nebo se válí v příkopech. Ministr životního prostředí Martin Bursík chce, aby se i tyto lahve zálohovaly a nehyzdily českou přírodu. S nápadem vyrukoval při premiéře Svěrákova filmu Vratné lahve. S návrhem novely obalového zákona se hodlá "zelený" ministr vydat do vlády v lednu příštího roku.
Podrobnosti jsou zatím tajné. Jisté je, že výběr a vracení záloh vyvolá nové finanční, ale i dopravní toky v celé republice. Spekulanti si už teď možná spokojeně mnou ruce. Nabízí se jim totiž recept na rychlé zbohatnutí. Stačí začít střádat prázdné PET lahve a až se na ně zavede záloha, vrátit je do obchodů. Tak jednoduché to ale asi nebude. Jednorázové obaly na zálohu budou nutně muset mít ochranný prvek, aby se předešlo finančnímu zhroucení celého systému. S nadsázkou by se to dalo přirovnat ke kolkování bankovek z dob měnové odluky v únoru 1993.
KONTROLNÍ SYSTÉM s "kolkovanými" lahvemi bude nákladný a nakonec ho zaplatí spotřebitelé vyššími cenami nápojů. Jan Slavík z Institutu pro strukturální politiku (IREAS) odhaduje, že by v důsledku záloh cena nealkoholických nápojů vzrostla až o sedm procent.
"Všichni jsme museli slíbit mlčenlivost," konstatuje na adresu chystané novely obalového zákona Zdeněk Huml, tajemník Svazu výrobců nealkoholických nápojů. Ten je také členem expertní skupiny při Ministerstvu životního prostředí a měl možnost se s textem novely seznámit. Šlo sice jen o první nástřel, ale i tak se Huml netají rozpaky nad amatérským zpracováním. Místo konkrétních záměrů pouhé obecné proklamace. Ministerstvo dokonce nemá ani představu, jak vysoká by měla záloha být, ačkoli právě její správné nastavení je nutným předpokladem úspěchu. Bude-li příliš nízká, ztratí zákazníci motiv a lahve skončí v odpadkovém kontejneru. Naopak nadsazená částka spotřebitele od nákupu odradí, anebo si vybere nápoj v opakovaně použitelném obalu ze skla. Cena nové linky na plnění nápojů do skleněných lahví začíná u jedné miliardy korun.
PO INFORMACÍCH se pídí nejen lidé z nápojářské branže, ale i obchodníci a zpracovatelé plastů, pro které to bude znamenat změnu sběru. V nejistotě tápou starostové obcí, kde jsou umístěny žluté kontejnery na plast. Ti všichni přijeli na luhačovický kongres, aby zjistili, jak se na nové podmínky včas připravit. Avizovaný hlavní řečník, ministr životního prostředí Martin Bursík, ale nepřijel. Museli se bez něj obejít jak rozladění účastníci setkání, tak česká premiéra automatu TOMRA.
"Stroj jsme přivezli z Vídně. Stojí 600 tisíc korun," tvrdí zástupce firmy TOMRA v Česku Emil Brožek. Co je na něm tak drahé? Rozliší plastové lahve, skleněné lahve a plechovky, které do něj zákazník vhazuje, a to, co se mu nelíbí, vyplivne zpět. Přečte čárový kód výrobce, protože každá lahev bude na své cestě od výrobce k zákazníkovi, zpětnému výkupu a likvidaci pečlivě sledovaná. Systém bude vyžadovat náročnou kontrolu, aby se peníze vracely jen za lahve, které jím prošly. Proto bude stroj elektronicky propojen se zúčtovacím centrem, prozatím neexistujícím. Aby to vše bylo transparentní a přehledné, budou se výrobcům zřejmě muset přidělovat licence na produkci lahví, podobně jako je tomu u povolenek na emise skleníkových plynů. S nimi by pak mohli volně obchodovat. Za překročení povoleného množství by pak hrozila pokuta.
Z úvah se dá tušit, že své dosavadní zvyklosti budou muset podstatně změnit všechny články řetězu, budou-li se chtít dostat zpět ke svým penězům. V domácnostech například dosud stačilo lahev sešlápnout, aby se z ní odstranil přebytečný vzduch, než je odhozena do žlutého kontejneru. Od ledna 2009 bude všechno obráceně. Lahev si musí uchovat svůj původní tvar co nejdéle. Lisovat ji bude až samotný automat. V žádném případě nesmíme poškodit papírový pás s čárovým kódem nebo ho dokonce roztrhnout. Bude sloužit jako ochranný prvek. Ve spíži si tedy budeme muset vyhradit větší prostor pro skladování prázdných obalů. Kdo by běhal do výkupu s každou lahví extra.
PROČ TOLIK CAVYKŮ kvůli vratným lahvím a nač ta sofistikovaná technologie? Má to zabránit podvodům nejen tuzemských, ale i zahraničních nepoctivců. Když v Německu zavedli zálohy na jednorázové obaly, spekulanti si tam nechávali proplácet prázdné "petky" nasbírané v českém pohraničí. Naše lahve bez ochranných prvků by naopak sváděly k nekalým obchodům zlatokopy těch sousedních států, kde se záloha vybírat nebude. Zdeněk Huml ze Svazu výrobců nealkoholických nápojů překvapivě vidí úskalí budoucích záloh ještě v jiných přeshraničních tocích zboží.
"Než aby si Češi v pohraničí komplikovali život s vracením obalů, raději nakoupí nápoje v sousedním Polsku, kde se záloha vybírat nebude". Huml se obává, že nový systém sběru povede k poklesu produkce v nápojářském odvětví. To zaměstnává přes 12 tisíc lidí a s ročními tržbami ve výši 50 miliard korun se tím podílí dvěma procenty na tvorbě HDP. "Poklesne zaměstnanost i daňové příjmy státu," domnívá se. Má také za to, že zavedení záloh vyvolá protesty dovozců nápojů, kterým to zkomplikuje přístup na český trh. Podobně už narazilo i Německo. Když zálohy zavedlo, viděli v tom zahraniční výrobci včetně českých, překážku volného obchodu a Evropská komise jim v tom dala za pravdu. Němci pak museli vůči importérům přehodnotit přístup.
Haně Michovské ze Svazu obchodu a cestovního ruchu zase leží na srdci osud majitelů malých prodejen. "Nákup automatu za půl milionu korun drobného živnostníka zničí. A když budou chalupáři a chataři vracet ve venkovských prodejnách lahve od nápojů koupených ve městě, to už malé obchodníky zruinuje," děsí se Michovská.
ANI VELCÍ OBCHODNÍCI se silným kapitálovým zázemím ale nejsou vidinou záloh a s nimi souvisejícími náklady nadšeni. David Proněk z velkoobchodního řetězce Makro vypočítává, že se u nich denně prodají desetitisíce lahví, takže budou podle jeho odhadu potřebovat až pět automatů do každé prodejny. Lidé z firmy TOMRA to ale vidí jinak. Na webových stránkách ujišťují obchodníky, že jim investice do automatů této značky dokonce pomohou zvýšit obrat. Odvolávají se na průzkumy v různých zemích, kde zákazníci, kteří při nákupu současně vracejí obaly od nápojů, utratí až o 52 procent peněz více. Pokud zákazníci vracejí obaly, vybírají si k nákupům takový obchod, který je vybaven nejlepším přístrojem na automatický výkup. A až 22 procent zákazníků je prý připraveno změnit svůj oblíbený obchod jen kvůli lepšímu řešení na výkup vratných lahví.
Na agitaci firmy TOMRA mezi obchodníky možná nepanují jen nadšené ohlasy, jak o tom svědčí reakce Evropského soudního dvora. Ten loni firmě udělil pokutu ve výši 24 miliony eur za zneužití dominantního postavení na trhu s přístroji na sběr použitých nápojových obalů "prostřednictvím výhradních dohod, množstevních závazků a věrnostních slev", uvedla Evropská komise na svých internetových stránkách.
NA ZÁLOHOVÝ REŽIM bude muset tak či tak reagovat každý větší obchodník a nějaký výkupní automat si pořídit. Jinak mu zákazníci odejdou utrácet ke konkurenci. Pro zvládnutí koloběhu zálohovaných jednorázových lahví si český maloobchod bude muset pořídit 12 tisíc sběrných automatů, odhadl Jan Slavík z Institutu pro strukturální politiku v loňské studii nazvané Návrh opatření ke zkvalitnění systému vratných nápojových obalů s cílem prevence vzniku odpadů.
Studii si objednalo Ministerstvo životního prostředí. Pro ilustraci, co do počtu obyvatel srovnatelně velké Švédsko má automatů šest tisíc, tedy polovinu počtu uvažovaného v ČR. Slavík při odhadu vychází z počtu hyper- a supermarketů v Česku, pro pultové prodejny počítá s ruční manipulací. Při průměrné ceně 15 tisíc eur (450 tisíc Kč) za výkupní automat by tedy měl český obchod do zálohovacího systému jednorázově investovat 5,4 miliardy korun. Ale to není všechno.
Dodatečné náklady budou mít i výrobci s tiskem nových etiket, které ponesou ochranné prvky. I když zatím není jasné, zda vše vyřeší jen čárový kód anebo speciální ochranné známky. Konečný účet zaplatí spotřebitelé. Slavíkem uvažované sedmiprocentní zvýšení cen nealkoholických nápojů by se nejvíc dotklo ovocných šťáv a dětských nápojů. Balená voda, limonády a sycené nápoje by zdražily o 3,7 procenta. Pivo, víno a lihoviny by pak s cenou poskočily o 1,7 procenta. Slavík vychází z nákladů, které si systém záloh pro jednorázové obaly vyžádal v jiných evropských státech. Zavedení této povinnosti tam přišlo na 83 až 175 milionů eur, tedy od 2,3 do 5,1 miliard korun v závislosti na nákladech práce. Protože studie poukazovala na to, že za hodně peněz by se dosáhlo malého efektu pro životní prostředí, ministerstvo ji nakonec zavrhlo a objednalo si jinou. Ta není ještě hotová, takže o konkrétních nákladech budoucího systému ministerstvo odmítá hovořit.
"Závěry studie IREAS jsou zavádějící, nepodložené a v praxi mnohdy zcela nepoužitelné," uvedl Bursíkův mluvčí Jakub Kašpar pro měsíčník Odpady. IREAS v závěru studie odvážně tvrdí, že kdyby se podařilo zvýšit podíl třídících občanů o 2 až 8 procent, nemusely by se zálohy vůbec zavádět. Efekt ve sběru a třídění obalové suroviny by byl stejný a pro všechny by to vyšlo levněji. Hmotnost ročně prodaných PET lahví v Česku činí 60 tisíc tun, z toho se díky tříděnému sběru podaří recyklovat rovnou polovinu, tedy 30 tisíc tun.
OD PLÝTVÁNÍ záloha na jednorázové obaly jistě odradí mnoho spotřebitelů. A někteří, obdobně jako v zahraničí, budou chtít přejít zpět k vratnému sklu. Zatím na výběr nemají a v budoucnu se to sotva změní. V uvedené studii totiž stojí, že investice do nové plnicí linky na vratné obaly stojí od jedné do čtyř miliard korun a zahájení provozu v českých podmínkách by si vyžádalo až dva roky. V Německu jsou výrobci nápojů kapitálově silnější a mohou libovolně měnit strukturu výroby podle poptávky. Výrobci v České republice až na malé zbytkové kapacity nedisponují technologiemi pro opakovaně použitelné obaly na nápoje s výjimkou piva.
Přechod na zálohovaný systém vyvolá řadu změn. Zahýbe s cenami, spotřebitelským chováním a bude se muset změnit i legislativa. Do zákona na ochranu spotřebitele by se měla promítnout zejména garance vrácení zálohy na jakémkoli prodejním místě, kde jsou jednorázové nápojové obaly prodávány. Spotřebitel také musí být informován o výši zálohy. Představte si nabité koupaliště v horkém letním dnu. Má-li se záloha pohybovat kolem šesti korun, jak se mezi výrobci nápojů spekuluje, pak bude muset být kiosek vybaven aspoň čtečkou kódů. Jak jinak se zákazník domůže zpět své zálohy? Když si výletník odveze prázdné lahve domů, vezmou mu je zpět v supermarketu za rohem? Nechá-li je na koupališti, má stánkař bezpracně vyděláno.
Automaty na limonády stojí v každé škole, na nádražích anebo ve stanicích metra. Kam s prázdnými lahvemi? Umístí výrobce vedle každého prodejního automatu s nápoji také sběrný automat? Marie Vorlíčková z Ministerstva životního prostředí říká, že na nákup sběrných automatů stát nikomu přispívat nebude. Je to věc výrobců. "Efekt záloh vidíme v tom, že zpracovatel plastů dostane perfektně vytříděnou surovinu bez cizích příměsí," uvedla.
Stroj láhev přijme, slisuje a podle Emila Brožka z firmy TOMRA ji dokonce i rozemele na kýženou drť. Brát ohled na barvu plastu ale nedokáže. Roztřídit je podle barev umí jen člověk na ruční třídičce.
NETŘÍDĚNÝ PLAST je nejhorší surovinou, bere ho pouze Čína, kde se používá na zateplovací rouno do zimních bund, uvedl Jan Sohar z firmy Bottle to Bottle z Jílového. Ve zdejším provozu ročně zpracují deset tisíc tun PET lahví na granulát. Jezdí si pro něj Němci, kteří z něj vyrábějí zase lahve. Drť v Německu je nekvalitní, jsou v ní pomíchané plasty různých barev a v nich zalisované zbytky etiket. Čeští zpracovatelé PET lahví se bojí o kvalitu suroviny z automatů i další budoucnost podnikání. Investovali do zařízení, našli si odběratele, mají dlouhodobé dodávky surovin. Obce z prodeje tříděného plastu zpracovatelům dotují odvoz komunálního odpadu. Svaz měst a obcí posílá protestní petice na všechny strany.
AUTOR: Alice Olbrichová
Se záměrem platit zálohy za nápoje v jednorázových lahvích přichází Ministerstvo životního prostředí. Záměr by měl platit od ledna 2009. Ať už s automaty TOMRA, anebo od jiného výrobce. Navrhovaný projekt zálohovaných jednorázových lahví si cvičně vyzkoušeli koncem září účastníci mezinárodního kongresu Odpady v Luhačovicích a s nimi i pozvaní ministerští úředníci.
VE ŽLUTÝCH KONTEJNERECH na tříděný odpad dosud končí pouhá polovina PET lahví od nápojů, osud druhé půlky můžeme jen tušit. V lepším případě se dostane na skládky a do spaloven. V tom horším shoří v kamnech nebo se válí v příkopech. Ministr životního prostředí Martin Bursík chce, aby se i tyto lahve zálohovaly a nehyzdily českou přírodu. S nápadem vyrukoval při premiéře Svěrákova filmu Vratné lahve. S návrhem novely obalového zákona se hodlá "zelený" ministr vydat do vlády v lednu příštího roku.
Podrobnosti jsou zatím tajné. Jisté je, že výběr a vracení záloh vyvolá nové finanční, ale i dopravní toky v celé republice. Spekulanti si už teď možná spokojeně mnou ruce. Nabízí se jim totiž recept na rychlé zbohatnutí. Stačí začít střádat prázdné PET lahve a až se na ně zavede záloha, vrátit je do obchodů. Tak jednoduché to ale asi nebude. Jednorázové obaly na zálohu budou nutně muset mít ochranný prvek, aby se předešlo finančnímu zhroucení celého systému. S nadsázkou by se to dalo přirovnat ke kolkování bankovek z dob měnové odluky v únoru 1993.
KONTROLNÍ SYSTÉM s "kolkovanými" lahvemi bude nákladný a nakonec ho zaplatí spotřebitelé vyššími cenami nápojů. Jan Slavík z Institutu pro strukturální politiku (IREAS) odhaduje, že by v důsledku záloh cena nealkoholických nápojů vzrostla až o sedm procent.
"Všichni jsme museli slíbit mlčenlivost," konstatuje na adresu chystané novely obalového zákona Zdeněk Huml, tajemník Svazu výrobců nealkoholických nápojů. Ten je také členem expertní skupiny při Ministerstvu životního prostředí a měl možnost se s textem novely seznámit. Šlo sice jen o první nástřel, ale i tak se Huml netají rozpaky nad amatérským zpracováním. Místo konkrétních záměrů pouhé obecné proklamace. Ministerstvo dokonce nemá ani představu, jak vysoká by měla záloha být, ačkoli právě její správné nastavení je nutným předpokladem úspěchu. Bude-li příliš nízká, ztratí zákazníci motiv a lahve skončí v odpadkovém kontejneru. Naopak nadsazená částka spotřebitele od nákupu odradí, anebo si vybere nápoj v opakovaně použitelném obalu ze skla. Cena nové linky na plnění nápojů do skleněných lahví začíná u jedné miliardy korun.
PO INFORMACÍCH se pídí nejen lidé z nápojářské branže, ale i obchodníci a zpracovatelé plastů, pro které to bude znamenat změnu sběru. V nejistotě tápou starostové obcí, kde jsou umístěny žluté kontejnery na plast. Ti všichni přijeli na luhačovický kongres, aby zjistili, jak se na nové podmínky včas připravit. Avizovaný hlavní řečník, ministr životního prostředí Martin Bursík, ale nepřijel. Museli se bez něj obejít jak rozladění účastníci setkání, tak česká premiéra automatu TOMRA.
"Stroj jsme přivezli z Vídně. Stojí 600 tisíc korun," tvrdí zástupce firmy TOMRA v Česku Emil Brožek. Co je na něm tak drahé? Rozliší plastové lahve, skleněné lahve a plechovky, které do něj zákazník vhazuje, a to, co se mu nelíbí, vyplivne zpět. Přečte čárový kód výrobce, protože každá lahev bude na své cestě od výrobce k zákazníkovi, zpětnému výkupu a likvidaci pečlivě sledovaná. Systém bude vyžadovat náročnou kontrolu, aby se peníze vracely jen za lahve, které jím prošly. Proto bude stroj elektronicky propojen se zúčtovacím centrem, prozatím neexistujícím. Aby to vše bylo transparentní a přehledné, budou se výrobcům zřejmě muset přidělovat licence na produkci lahví, podobně jako je tomu u povolenek na emise skleníkových plynů. S nimi by pak mohli volně obchodovat. Za překročení povoleného množství by pak hrozila pokuta.
Z úvah se dá tušit, že své dosavadní zvyklosti budou muset podstatně změnit všechny články řetězu, budou-li se chtít dostat zpět ke svým penězům. V domácnostech například dosud stačilo lahev sešlápnout, aby se z ní odstranil přebytečný vzduch, než je odhozena do žlutého kontejneru. Od ledna 2009 bude všechno obráceně. Lahev si musí uchovat svůj původní tvar co nejdéle. Lisovat ji bude až samotný automat. V žádném případě nesmíme poškodit papírový pás s čárovým kódem nebo ho dokonce roztrhnout. Bude sloužit jako ochranný prvek. Ve spíži si tedy budeme muset vyhradit větší prostor pro skladování prázdných obalů. Kdo by běhal do výkupu s každou lahví extra.
PROČ TOLIK CAVYKŮ kvůli vratným lahvím a nač ta sofistikovaná technologie? Má to zabránit podvodům nejen tuzemských, ale i zahraničních nepoctivců. Když v Německu zavedli zálohy na jednorázové obaly, spekulanti si tam nechávali proplácet prázdné "petky" nasbírané v českém pohraničí. Naše lahve bez ochranných prvků by naopak sváděly k nekalým obchodům zlatokopy těch sousedních států, kde se záloha vybírat nebude. Zdeněk Huml ze Svazu výrobců nealkoholických nápojů překvapivě vidí úskalí budoucích záloh ještě v jiných přeshraničních tocích zboží.
"Než aby si Češi v pohraničí komplikovali život s vracením obalů, raději nakoupí nápoje v sousedním Polsku, kde se záloha vybírat nebude". Huml se obává, že nový systém sběru povede k poklesu produkce v nápojářském odvětví. To zaměstnává přes 12 tisíc lidí a s ročními tržbami ve výši 50 miliard korun se tím podílí dvěma procenty na tvorbě HDP. "Poklesne zaměstnanost i daňové příjmy státu," domnívá se. Má také za to, že zavedení záloh vyvolá protesty dovozců nápojů, kterým to zkomplikuje přístup na český trh. Podobně už narazilo i Německo. Když zálohy zavedlo, viděli v tom zahraniční výrobci včetně českých, překážku volného obchodu a Evropská komise jim v tom dala za pravdu. Němci pak museli vůči importérům přehodnotit přístup.
Haně Michovské ze Svazu obchodu a cestovního ruchu zase leží na srdci osud majitelů malých prodejen. "Nákup automatu za půl milionu korun drobného živnostníka zničí. A když budou chalupáři a chataři vracet ve venkovských prodejnách lahve od nápojů koupených ve městě, to už malé obchodníky zruinuje," děsí se Michovská.
ANI VELCÍ OBCHODNÍCI se silným kapitálovým zázemím ale nejsou vidinou záloh a s nimi souvisejícími náklady nadšeni. David Proněk z velkoobchodního řetězce Makro vypočítává, že se u nich denně prodají desetitisíce lahví, takže budou podle jeho odhadu potřebovat až pět automatů do každé prodejny. Lidé z firmy TOMRA to ale vidí jinak. Na webových stránkách ujišťují obchodníky, že jim investice do automatů této značky dokonce pomohou zvýšit obrat. Odvolávají se na průzkumy v různých zemích, kde zákazníci, kteří při nákupu současně vracejí obaly od nápojů, utratí až o 52 procent peněz více. Pokud zákazníci vracejí obaly, vybírají si k nákupům takový obchod, který je vybaven nejlepším přístrojem na automatický výkup. A až 22 procent zákazníků je prý připraveno změnit svůj oblíbený obchod jen kvůli lepšímu řešení na výkup vratných lahví.
Na agitaci firmy TOMRA mezi obchodníky možná nepanují jen nadšené ohlasy, jak o tom svědčí reakce Evropského soudního dvora. Ten loni firmě udělil pokutu ve výši 24 miliony eur za zneužití dominantního postavení na trhu s přístroji na sběr použitých nápojových obalů "prostřednictvím výhradních dohod, množstevních závazků a věrnostních slev", uvedla Evropská komise na svých internetových stránkách.
NA ZÁLOHOVÝ REŽIM bude muset tak či tak reagovat každý větší obchodník a nějaký výkupní automat si pořídit. Jinak mu zákazníci odejdou utrácet ke konkurenci. Pro zvládnutí koloběhu zálohovaných jednorázových lahví si český maloobchod bude muset pořídit 12 tisíc sběrných automatů, odhadl Jan Slavík z Institutu pro strukturální politiku v loňské studii nazvané Návrh opatření ke zkvalitnění systému vratných nápojových obalů s cílem prevence vzniku odpadů.
Studii si objednalo Ministerstvo životního prostředí. Pro ilustraci, co do počtu obyvatel srovnatelně velké Švédsko má automatů šest tisíc, tedy polovinu počtu uvažovaného v ČR. Slavík při odhadu vychází z počtu hyper- a supermarketů v Česku, pro pultové prodejny počítá s ruční manipulací. Při průměrné ceně 15 tisíc eur (450 tisíc Kč) za výkupní automat by tedy měl český obchod do zálohovacího systému jednorázově investovat 5,4 miliardy korun. Ale to není všechno.
Dodatečné náklady budou mít i výrobci s tiskem nových etiket, které ponesou ochranné prvky. I když zatím není jasné, zda vše vyřeší jen čárový kód anebo speciální ochranné známky. Konečný účet zaplatí spotřebitelé. Slavíkem uvažované sedmiprocentní zvýšení cen nealkoholických nápojů by se nejvíc dotklo ovocných šťáv a dětských nápojů. Balená voda, limonády a sycené nápoje by zdražily o 3,7 procenta. Pivo, víno a lihoviny by pak s cenou poskočily o 1,7 procenta. Slavík vychází z nákladů, které si systém záloh pro jednorázové obaly vyžádal v jiných evropských státech. Zavedení této povinnosti tam přišlo na 83 až 175 milionů eur, tedy od 2,3 do 5,1 miliard korun v závislosti na nákladech práce. Protože studie poukazovala na to, že za hodně peněz by se dosáhlo malého efektu pro životní prostředí, ministerstvo ji nakonec zavrhlo a objednalo si jinou. Ta není ještě hotová, takže o konkrétních nákladech budoucího systému ministerstvo odmítá hovořit.
"Závěry studie IREAS jsou zavádějící, nepodložené a v praxi mnohdy zcela nepoužitelné," uvedl Bursíkův mluvčí Jakub Kašpar pro měsíčník Odpady. IREAS v závěru studie odvážně tvrdí, že kdyby se podařilo zvýšit podíl třídících občanů o 2 až 8 procent, nemusely by se zálohy vůbec zavádět. Efekt ve sběru a třídění obalové suroviny by byl stejný a pro všechny by to vyšlo levněji. Hmotnost ročně prodaných PET lahví v Česku činí 60 tisíc tun, z toho se díky tříděnému sběru podaří recyklovat rovnou polovinu, tedy 30 tisíc tun.
OD PLÝTVÁNÍ záloha na jednorázové obaly jistě odradí mnoho spotřebitelů. A někteří, obdobně jako v zahraničí, budou chtít přejít zpět k vratnému sklu. Zatím na výběr nemají a v budoucnu se to sotva změní. V uvedené studii totiž stojí, že investice do nové plnicí linky na vratné obaly stojí od jedné do čtyř miliard korun a zahájení provozu v českých podmínkách by si vyžádalo až dva roky. V Německu jsou výrobci nápojů kapitálově silnější a mohou libovolně měnit strukturu výroby podle poptávky. Výrobci v České republice až na malé zbytkové kapacity nedisponují technologiemi pro opakovaně použitelné obaly na nápoje s výjimkou piva.
Přechod na zálohovaný systém vyvolá řadu změn. Zahýbe s cenami, spotřebitelským chováním a bude se muset změnit i legislativa. Do zákona na ochranu spotřebitele by se měla promítnout zejména garance vrácení zálohy na jakémkoli prodejním místě, kde jsou jednorázové nápojové obaly prodávány. Spotřebitel také musí být informován o výši zálohy. Představte si nabité koupaliště v horkém letním dnu. Má-li se záloha pohybovat kolem šesti korun, jak se mezi výrobci nápojů spekuluje, pak bude muset být kiosek vybaven aspoň čtečkou kódů. Jak jinak se zákazník domůže zpět své zálohy? Když si výletník odveze prázdné lahve domů, vezmou mu je zpět v supermarketu za rohem? Nechá-li je na koupališti, má stánkař bezpracně vyděláno.
Automaty na limonády stojí v každé škole, na nádražích anebo ve stanicích metra. Kam s prázdnými lahvemi? Umístí výrobce vedle každého prodejního automatu s nápoji také sběrný automat? Marie Vorlíčková z Ministerstva životního prostředí říká, že na nákup sběrných automatů stát nikomu přispívat nebude. Je to věc výrobců. "Efekt záloh vidíme v tom, že zpracovatel plastů dostane perfektně vytříděnou surovinu bez cizích příměsí," uvedla.
Stroj láhev přijme, slisuje a podle Emila Brožka z firmy TOMRA ji dokonce i rozemele na kýženou drť. Brát ohled na barvu plastu ale nedokáže. Roztřídit je podle barev umí jen člověk na ruční třídičce.
NETŘÍDĚNÝ PLAST je nejhorší surovinou, bere ho pouze Čína, kde se používá na zateplovací rouno do zimních bund, uvedl Jan Sohar z firmy Bottle to Bottle z Jílového. Ve zdejším provozu ročně zpracují deset tisíc tun PET lahví na granulát. Jezdí si pro něj Němci, kteří z něj vyrábějí zase lahve. Drť v Německu je nekvalitní, jsou v ní pomíchané plasty různých barev a v nich zalisované zbytky etiket. Čeští zpracovatelé PET lahví se bojí o kvalitu suroviny z automatů i další budoucnost podnikání. Investovali do zařízení, našli si odběratele, mají dlouhodobé dodávky surovin. Obce z prodeje tříděného plastu zpracovatelům dotují odvoz komunálního odpadu. Svaz měst a obcí posílá protestní petice na všechny strany.
AUTOR: Alice Olbrichová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
