Geologie CHKO Český kras
Jedná se o elipsovité území, jehož delší osa sahá od Prahy až do koněpruské oblasti jižně od Berouna. Sedimentace tu probíhala v prvohorách od ordoviku do středního devonu. Ordovický útvar je reprezentován střídáním klastických písčitých a jílovitých sedimentů. Tento typ uloženin svědčí o střídání prostředí mělkého moře s bohatým přínosem úlomků z pevniny s obdobím klidnějšího ukládání v hlubším prostředí. V sedimentech nejvyššího ordoviku jsou uchovány nepřímé stopy po velkém kontinentálním zalednění jižní polokoule. Po celkovém oteplení při kterém roztály ledovce v zaledněných oblastech došlo ke zdvihu mořské hladiny - prohloubení a počaly se usazovat černé graptolitové břidlice. Široké světové rozšíření svědčí o jejich vzniku ve stabilním, klidném, pelagickém prostředí bez přímých vlivů pevniny. Ve středním siluru se začal na geologické stavbě významně uplatňovat podmořský bazaltový vulkanismus. V oblasti Svatého Jana pod Skalou vzniklo podmořské vulkanické centrum, které v některých obdobích sahalo i nad mořskou hladinu. V okolí došlo k nápadnému změlčení moře a sedimentaci vápenců. Tato sedimentace pokračovala bez přerušení až do středního devonu pouze dočasně byla několikrát potlačena přínosem velmi jemného jílového materiálu, který se projevil ukládáním vápnitých břidlic. Během devonu se dostala pražská pánev, následkem pohybů kontinentálních desek, do rovníkové zóny, což umožnilo bohatý rozvoj organismů v teplém a prosluněném moři. Na některých místech vznikaly útesy tvořené z vápnitých řas, stromatopor a útesotvorných lilijic.
Koncem středního devonu moře ustoupilo a uloženiny byly v průběhu variského, neboli hercynského vrásnění (horotvorných pochodů) stlačeny do jednoduchých vrás jz.-sv. směru. V několika případech došlo k přetržení středních ramen vrás a vznikly tak i směrné přesmyky, podél kterých byly nasunuty starší vrstvy na mladší. Po zvrásnění byla geologická stavba porušena četnými příčnými zlomy sz - jv i s - j směrů.
Po těchto procesech byla na území dnešního Českého krasu po období asi 270 milionů let souše a docházelo k zarovnání reliéfu. Až v mladší části druhohor ve křídě postoupilo do těchto míst naposledy moře. Usazeniny tohoto moře se zachovaly ve výplních některých povrchových krasových jevů a v souvislých částech pokryvů s. a sv. od vlastního chráněného území.
V období třetihor pravděpodobně tekla přes území Českého krasu sz. směrem mohutná řeka, která se v prostoru dnešní Bíliny vlévala do podkrušnohorských pánví. Tato řeka zanechala v Českém krasu písčité a štěrkovité náplavy v oblasti Kosoře, Mořiny, Litně a v polesí Koda. Do tohoto období spadá rovněž počátek vzniku krasových jeskyní. Během čtvrtohor se vyvinul reliéf do podoby, kterou známe dnes. Došlo k zahloubení řeky Berounky a jejích oboustranných přítoků a vzniku kaňonovitých údolí. Na dně těchto údolí před krasovými prameny vznikaly a místy ještě vznikají travertinové kupy a kaskády.
ZDROJ:AOPK ČR