Čtvrtek, 28. března 2024

Al Gore - politik a aktivista i mírový nobelista

Al Gore - politik a aktivista i mírový nobelista
S tvrdším, nebo ohleduplnějším slovníkem, ale v zásadě totožně reagovala americká média na páteční oznámení, že bývalý americký viceprezident Al Gore získal letošní Nobelovu cenu míru. To sdělení lze shrnout: oceněn byl ten, který před sedmi lety prohrál. A ani jedna ze dvou vět toho konstatování není pro Ameriku sama o sobě důležitější. Fungují jen společně.

I jako čerstvý majitel Nobelovy ceny je Al Gore zároveň stále tím, kdo se celou svou politickou kariérou připravoval ke svému zápasu o prezidentský úřad v roce 2000. V tomto rozhodujícím mači své životní dráhy ovšem neuspěl. A byla to mimořádně hořká prohra. V součtu hlasů jej volilo více Američanů než jeho rivala George Bushe mladšího. V americkém volebním systému to ale nestačilo. Za situace, která hrozila ústavní krizí, se Al Gore podvolil rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Vytrvalost, s kterou si Amerika tuhle zápletku připomíná, může zbytku světa připadat nepochopitelná. Vždyť má Nobelovu cenu míru, tak proč Al Goreovi předhazovat starou porážku? Proč se v médiích právě teď znovu objevuje to ošklivé slovo "loser". Jak to třeba napsaly New York Times: "Sedmiletá cesta Al Gorea od losera k laureátovi".

Proč? Je v tom aura amerického prezidentského úřadu. Pro skalní Goreovy příznivce je v tom stále rozhořčení z ukradeného prezidentství. Pro jeho politické odpůrce historická "spravedlivá" odplata za dvě volební období, kdy jej museli strpět po boku Billa Clintona.

Byl příštím prezidentem

Ale pak je zde ještě něco. To nejpodstatnější. Al Gore. Muž, který ve svém oscarovém ekologickém dokumentu Nepohodlná pravda sám o sobě mluví jako o tom, kdo "byl příštím prezidentem USA". Usmívá se při tom, studenti ve filmu se smějí, divák v kině trochu také. Ale tuší při tom, co se mu potvrdí z odpovědi jeho ženy Tipper na otázku novináře, který se jí letos v květnu zeptal, jak dlouho jim jako manželům Goreovým trvalo, než překonali agonii dramatických dnů konce roku 2000.

"Kolik je teď hodin?" zní její odpověď. Stejně smutně vtipná a výmluvná jako "bývalý budoucí prezident" jejího muže. Ta prohra nikdy nepřebolí. Jak se Tipper Goreová sama novináři svěřila, ona ani její manžel se s tehdejší porážkou nikdy zcela nevyrovnali. Jedině, dodávají Američané, kdyby se Al Gore, laureát Nobelovy ceny, snad ještě stal prezidentem.

Naplněný příběh

Podle měřítek většiny obyčejných politických smrtelníků nebo těch, kdo se jako občanští aktivisté snaží prosadit svoji agendu, přitom Al Gore už teď, rok před šedesátkou, naplnil svůj příběh vrchovatě.

Jeho život v politice začal dřív, než se sám mohl rozhodnout. Čas dětství měl rozdělen mezi rodné Tennessee a hlavní město Washington, kde byl jeho otec Albert Gore v letech 1939 až 1953 členem Sněmovny reprezentantů Kongresu a pak do roku 1971 senátorem.

Jeho syn Al tak zblízka viděl, jak se dělá politika, co vše musí politik podstoupit v kampani, což mu prý ještě připadalo jako ta nejzábavnější část otcovy práce. Na rozdíl od zdlouhavých legislativních vyjednávání, například jednoho z nejsložitějších zákonů, kterého byl jeho otec jako senátor spoluautorem a který na podnět tehdejšího prezidenta Dwighta Eisenhowera založil výstavbu federálního dálničního systému.

Studium na Harvardu, které mu prý přišlo nudné. Krátká služba ve Vietnamu v roli vojenského novináře, zkušenost, která Al Gorea jen utvrdila v tom, že "ta válka byla hrozná chyba".

Úvazek redaktora v regionálních novinách v Nashvillu. To vše byla příprava ke Goreovu víceméně předurčenému vstupu do politiky, jak se pak také záhy stalo, když byl ve svých devětadvaceti letech zvolen jako poslanec do Kongresu v okrsku, který předtím zastupoval jeho otec.

Na Goreově agendě, kterou prosazoval jako kongresman, senátor i jako viceprezident, je aktuálně nejpozoruhodnější právě jeho setrvalá ekologická angažovanost. Ať už kdo vnímá jeho současné apely jakkoli, nelze říci, že by se Al Gore vezl na módní vlně. Naopak byl tím, kdo tu vlnu mezi prvními vyvolal. Byl u mnoha důležitých ekologických zákonů, které za jeho působení vznikly v Kongresu. Hned v prvním roce svého poslancování Al Gore připravil legislativu zpřísňující ukládání a kontrolu toxických odpadů.

V polovině 80. let, už jako senátor, byl spoluautorem nového zákona o čistotě vod a v roce 1990 se podílel na důležité novele zákona o čistotě ovzduší, která rozšířila možnost obchodování se siřičitými emisemi, tedy systém, který je teď nejčastěji navrhován a zkoušen pro omezení karbonových skleníkových plynů.

"Vítejte doma," přivítala kalifornská demokratická senátorka Barbara Boxer letos v březnu Al Gorea na senátním slyšení ke globálnímu oteplování. A nebylo to jen kvůli tomu, že Gore se poprvé od prohry v roce 2000 vrátil na Kapitol. Ale především se vrátil se svým tématem.

Už v roce 1987 upořádal v Senátu první slyšení o klimatických změnách a o necelých deset let později, již jako viceprezident, byl za Spojené státy hlavním vyjednávačem pro Kjótský protokol. Smlouvy, kterou v té době Senát jednomyslně odmítl ratifikovat. Nyní, o dalších deset let později, se američtí kongresmani blíží k legislativě k omezení skleníkových plynů. Otázka nezní, zda k tomu přikročit, ale jak co nejdříve a nejefektivněji.

Podle jedněch je to zásluhou, podle jiných vinou Al Gorea. Politika, který vedle svého bývalého šéfa Billa Clintona i vedle svého rivala George Bushe vždy působil upjatě, jako pan vážný, prostě suchar. Pokud ovšem nemluvil právě o ekologické agendě, která se na druhé straně stávala i jeho útočištěm, když si od politiky potřeboval odpočinout. Například v 1988, který pro něj byl osobně i profesně nešťastný. Jeho šestiletý syn takřka zahynul, když jej srazilo auto. A ve svém tehdejším prvním pokusu o prezidentský úřad Al Gore skončil už v primárkách. Načas se stáhl do sebe a jedním z výsledků byla v roce 1992 vydaná kniha Země na misce vah.

Vousy a diapozitivy

Stejně jako se vytratil ze scény po prohře s Georgem Bushem. Média se v následujících letech jen občas pobavila fotkou Al Gorea, který přibral a nechal si narůst vousy. "Víš co, co kdybys ses zase vrátil k těm prezentacím diapozitivů," řekla mu někdy v té době jeho manžela Tipper. Myslela tím jeho veřejné přednášení o hrozbě klimatických změn, s kterými původně začal už na konci 80. let.

S argumenty a ilustracemi na papírech, které se pak přestěhovaly na diapozitivy a dále na počítač a v roce 2006 na film Nepohodlná pravda. Snímek, který se mezi dokumenty zařadil k historicky komerčně nejúspěšnějším filmům, který dosud jen v kinech vidělo okolo šesti milionů lidí a letos byl oceněn Oscarem, se nevyhnutelně stal hlavním bitevním polem celé širší války mezi táborem Al Gorea a frontou jeho kritiků.

Politik, nebo katastrofista?

Jen několik dní před udělením Nobelovy ceny britský soudce vydal rozhodnutí, že při promítání na školách musí být Nepohodlná pravda doplněna argumenty, které vysvětlí podle soudce některá nepravdivá tvrzení filmu.

Což podle Goreových oponentů jen potvrzuje, že není ekologem, ale katastrofistou, politicky zneužívajícím chytlavé téma. Gore prý falešně klame tělem, když pro svůj luxusní neoklasicistní rodinný dům s bazénem v Tennessee spálí dvacetinásobek spotřeby energie průměrné americké domácnosti. Mnohde se k tomu ještě připojí informace, že Al Gore, který investoval do počítačových akcií, je poradcem Googlu a sedí v představenstvu Applu, je velmi dobře materiálně zabezpečený milionář.

"Přijímám tuto cena jménem všech lidí, kteří už tak dlouho a tvrdě pracují na poselství o ohrožení země," opakuje ovšem Al Gore znovu a znovu své varování, že bez rychlé a zásadní akce čelí Země katastrofě. Svým kritikům neodpovídá.

A neodpovídá ani těm, kdo by jej rádi viděli znovu kandidovat na prezidenta. Jak třeba v pátek spekulovaly zpravodajské televize CNN a MSNBC, které shodně uvedly ve svém vysílání informace o Nobelově ceně míru titulní otázkou: Bude kandidovat? Čistě technicky má Al Gore čas ještě do 2. listopadu, kdy se uzavírá soupiska demokratických kandidátů. Zatím tuto možnost setrvale vyvracel.

Už mi nevolejte

"Pane prezidente, už mi prosím nevolejte," řekl prý přednedávnem i Jimmymu Carterovi, který mu opakovně telefonoval s žádostí, aby přece jen zvážil svoji kandidaturu.

Podle Goreova přítele, předsedy demokratů ve sněmovně Rahma Emanuela, se Nobelovou cenou zpečetil skutečný výsledek voleb 2000.

"Bush si vysloužil válku v Iráku a Al Gore Nobelovu cenu," říká Emanuel. Možná mluví i za Al Gorea. Ale třeba to přesněji vidí mluvčí Bílého domu Tonny Fratto, podle kterého prezidentský úřad Al Goreovi Nobelovu cenu samozřejmě přeje. "Ale předpokládám, že by spíše měnil on než my," dodává Fratto. Jen škodolibě, nebo i s kapkou pravdy?

daniel.anyz@economia.cz
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů