Vodík pohání vojenské ponorky i váš notebook II.

4becně je lze rozdělit dle způsobu využití vodíku na ty, které vsadily na upravené spalovací motory nebo na membránové palivové články.

Auta na vodík již brázdí silnice

Výhodou spalovacích motorů ve spojení s vodíkem oproti palivovým článkům je možnost využívání více druhů paliv a dále fakt, že se spalovacími motory mají výrobci dlouholeté zkušenosti a nemusí měnit celkovou koncepci pohonu. Nevýhodou je nižší účinnost a emise (ačkoliv minimální) oxidů dusíku (kvůli spalování s přístupem vzduchu).

Spalovací motory: Touto cestou se vydalo BMW, v současné době je v provozu na evropských a amerických silnicích několik desítek limuzín Hydrogen 7, založené na současné řadě 7Li. Vůz má dvě nádrže – kryogenní na kapalný vodík, (-250°C) s dojezdem 200 km a klasickou na benzín s dojezdem 480km. Vozidlo je k dispozici formou leasingu, využívají jej především státní instituce a velké společnosti a je velmi populární u známých osobností, zejména v USA.

Za zmínku stojí i vytvoření devíti světových rekordů (září 2004) s prototypem H2R pro vozy se spalovacím motorem na vodík, mj. max. rychlost: 300km/h.

Mazda je dalším z krátké řady výrobců spoléhajících na spalovací motor, která však využívá specifických výhod svého rotačního Wankelova motoru, který je obzvláště vhodný pro spalování vodíku. Zajímavým spojením sportovní jízdy a ekologického provozu je vozidlo Mazda RX-8 RE. Jeho motor RENESIS obsahuje dvojité elektronické vstřikování vodíku přímo do spalovacího prostoru. Vozidlo je možno opět pořídit formou leasingu, ale zájemci se musí vypravit do Japonska, alespoň prozatím.

Většina světových výrobců se však zaměřila na poněkud futurističtější pojetí vodíkových technologií ve spojení s palivovými články. To však znamená nutnost kompletní změny pohonného systému, jehož srdcem je elektromotor. Není divu, že se automobilkám moc nechtělo do změny systému, který využívaly přes sto let, ale v současné době již běží vývoj na plné obrátky. V Evropě je to zejména DaimlerChrysler, který stojí na pomyslném trůnu v oblasti vodíkových vozidel – 2 miliony najetých kilometrů s typem F-Cell (založeno na řadě A a nověji i B) je toho důkazem. Dojezd tohoto vozu je 400km, výkon 100 kW.

Ford disponuje modelem Edge s pohonem HySeries. Jedná se automobil s hybridním pohonem, využívající lithium-iontový akumulátor a vodíkový palivový článk. Kapacita baterie postačuje pro dojezd cca 40 km, vodíkové palivo pak stačí na dalších 320 km.

Ford také v srpnu 2007 vytvořil světový rychlostní rekord pro vodíková vozidla s palivovým článkem: 333km/h, který byl zaznamenán na známé akci pro milovníky rychlosti na solném jezeře Bonnenville v Utahu (USA).

Koncem letošního roku uvedla Honda, jeden z průkopníků hybridních a vodíkových pohonů, nástupce úspěšného modelu FCX – FCX Clarity. Tento automobil je zřejmě soušasným nejpokročilejším vodíkovým vozem, s hybridní koncepcí pohonu (opět systém s Li-Ion akku a palivový článek) s dojezdem až 500km, možností nastartování již od –30°C a v neposlední řadě velmi zajímavý design (často kritizovaná slabina předchozích vodíkových vozů).

Je velmi potěšující, že i v českých luzích je možno nalézt originální vodíkový vůz, pravda není sice určen pro pět osob, ale je ukázkou, že českým vědcům a inženýrům neujel vlak.

HydrogenIX je společným produktem Katedry měřící a řídící techniky a Katedry elektroenergetiky na VŠB-Technické univerzitě v Ostravě. V rámci projekty byly vyvinuty dvě vodíková speciální vozidla, navržená s ohledem na co nejnižší spotřebu pro měření sil v populárním mezinárodním závodu Shell Eco-marathon.

Na Shell Eco-marathon v roce 2005, který se konal ve Franci, se vůz HydrogenIX I umístil na čtvrtém místě v kategorii vozidel na vodíkový pohon a celkově na 29. místě. Na energetický ekvivalent jednoho litru benzínu (cca 0.26 kg H2) vozidlo ujelo přibližně 946 km.

Vodíkové autobusy

Využití vodíku a tudíž nulové emise jsou obzvlášť žádané v městech, kde je smogová situace vlivem vysoké koncentrace dopravy nejhorší. Vodíkové autobusy prožívají v současné době velký rozmach. A je to Evropa, kde je možno nalézt největší flotilu vodíkových autobusů (projekty CUTE a HyFleet:CUTE). Více zde.

Cílem provozování vodíkových autobusů Madrid, Londýn, Porto, Lucemburk, Hamburk, Barcelona, Stuttgart, Stockholm, Reykjavik a Amsterdam je představit veřejnosti technologie zítřka a ověřit vodíkový pohon v běžném provozu. Zajímavostí projektu je, že si každé město zvolilo odlišný způsob výroby i dopravy vodíku do čerpací stanice. V Amsterdamu, Barceloně, Hamburgu, Reykjaviku a Stockholmu je vodík vyráběn elektrolýzou vody z obnovitelné energie (solární panely, větrné elektrárny, přílivová elektrárna) přímo v prostorách čerpací stanice. V Londýně a Australském Perthu je čerpací stanice zásobována trajlery vodíkem z rafinerie ropy. Čerpací stanice ve Stuttgartu a Madridu jsou vybaveny lokálním jednotkou parního reformingu. V Luxemburgu a Portu je vodík vyráběn v prostorách čerpací stanice elektrolýzou vody, elektrické energie pochází z lokálního energetického mixu.

Česká vodíková technologická platforma byla založena koncem roku 2006 jako nástroj k podpoře vzájemné informovanosti všech firem působících v oblasti výroby a využití vodíku. Další funkcí Platformy je pak koordinace aktivit, které souvisí s rozvojem potřebných technologií. Vznik platformy byl iniciován Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Více zde.

Autor: Luděk Janík

Zdroj: http://www.inovace.cz