Kolik miliard budou stát náhrady ekologických škod?

Přes sto miliard korun bude podle ministerstva financí hodnota státní zakázky, jíž se chce vláda zhostit svých závazků a vyřešit privatizovaným firmám jejich ekologické problémy.

Jenže - ačkoliv ministerstvo financí ubezpečuje, že plán bezprecedentně obrovské zakázky je ten nejvýhodnější, opak může být pravdou. Skutečná výše závazku státu totiž může být nižší, než kolik na něj chce vynaložit. Daňové poplatníky tak může tento "experiment" přijít zbytečně na desítky miliard korun, a ještě se dají čekat potíže s Bruselem.

Protože chce stát hradit zakázku z privatizačních výnosů, může na ni padnout například celá suma, kterou vláda čeká za prodej Letiště Praha.

O co v obřím tendru, jehož schválení vládou je podle informací HN již považováno jen za formalitu, nyní běží?

Stát se počátkem devadesátých let zavázal při privatizaci dolů, chemiček a dalších velkých průmyslových firem, že novým majitelům přispěje na sanaci ekologických škod. Jenže během uplynulých patnácti let se práce táhly hlemýždím tempem.

Loni přišlo ministerstvo financí s nápadem: Vypíšeme na všechny případy jeden jediný tendr, a pověřená firma to zvládne za nás.

Výhody jsou podle ministerstva zřejmé:

1. Zásadní urychlení prací. Tím se Česko má vyhnout i případným potížím ze strany Evropské komise, pokud by začala víc tlačit na dodržování ekologických limitů.

2. Má se také "odbrzdit" rozvoj v místech, kde by noví investoři chtěli začít podnikat, ale kvůli prostředí zamořenému škodlivými látkami zatím nemohou.

3. Stát díky jedné zakázce ušetří peníze, protože vítěz tendru nebude smět cenu za práce dodatečně zvyšovat.

Rozhodnutí předem?

Ovšem už předběžné analýzy expertů, s nimiž HN tyto záměry konzultují, ukazují na některé velmi sporné body těchto plánů. Nehledě na to, že průzračnost obřího tendru už částečně zpochybnil dosavadní postup úředníků.

První náměstek ministra financí Ivan Fuksa totiž například už loni na podzim v médiích jednoznačně potvrdil, že zmíněný tendr bude vypsán. Ale teprve nedávno svolal tiskovou konferenci, na níž představil výsledky analýzy nezávislé právnické firmy, která tento záměr doporučila jako nejlepší z celkem tří variant.

Zásadní pochybnosti panují i kolem klíčové otázky - skutečné výše škod, kterou má stát firmám hradit. Fuksa loni v prosinci prohlásil, že skutečná výše závazků státu je až několikanásobně nižší, než kolik udává oficiální odhad zhruba 115 miliard. To potvrzují i další odborníci, jeden ze současných odhadů se podle informací HN pohybuje kolem 40 miliard.

Pozor na Brusel

Ale Fuksa od prosince jakoby "prohlédl" a nyní tvrdí, že závazky jsou opravdu nejméně stomiliardové.

Zatímco předtím poukazoval na "řadu případů", kdy se v praxi ukázaly závazky státu hodně nadsazené, teď se snaží dokazovat opak: Ukazuje se prý, že škody jsou leckdy ještě větší než původní odhady...

Ovšem otazníků je mnohem víc. Ten největší nejspíš v tom, kdo nese za odstranění "staré ekologické škody" zodpovědnost, a co to ta škoda vlastně je.

Dnes se totiž zdá, jako by zodpovědnost spočívala jen na státu, který má firmy "ekologicky očistit". Ale ve skutečnosti má povinnost odstranit škody majitel firmy. A ten pak může žádat podle podmínek privatizační smlouvy o to, aby mu s tím stát pomohl.

Přitom úhrada ze státní kasy nemá jít na řešení veškerých ekologických problémů firem, ale jen na odstranění například nadlimitního množství škodlivých látek. A to ještě jen v té míře, která byla v době privatizace firmy - čili třeba před patnácti lety.

Může jít o průšvih století

Je přirozené, že firmy se nyní mohou snažit výši svých problémů maximalizovat. Vždyť se tak za státní peníze mohou zbavit i problémů, které si přivodily až po privatizaci.

A pozor: Pokud by skutečně firmy mohly takto situace zneužít, okamžitě vystartují bruselští úředníci, a Česko může čekat žalobu za zakázanou státní odporu soukromým firmám.

Než předem poukazovat na "nesporné výhody", které má mamutí tendr údajně přinést, měli by nyní státní úředníci udělat následující:

1. Zveřejnit analýzu o tom, kolik a proč stála dosavadní náprava škod. Proč jsou najednou škody dokonce vyšší než původní odhady a proč se některé případy "malých zakázek" táhnou dokonce několik let.

2. Definovat, co to vůbec "stará ekologická škoda" je, jak zjišťují její hodnotu.

3. Zkusit zapřemýšlet, zda se náhodou po patnácti letech nedá přístup k ekologickým závazkům změnit: Například umožnit novým investorům na Ostravsku, kteří mají o zamořené zóny zájem, aby sami do sanace investovali - a jim přitom přispět na náklady.

V případu ekologických závazků jde o hodně. O desítky miliard korun, které stát může zodpovědným přístupem ušetřit - nebo naopak promrhat. Pak ale riskuje průšvih rozměrů, který stejně jako zakázka také nemá v Česku obdoby.