Legislativní vývoj regulace světelného znečištění
V článku „Světelné znečištění - Co na to zákon“ jsme si osvětlili jak je to se současným stavem legislativy na úseku ochrany před světelným znečištěním. Nyní se podíváme na to, jak se k tomuto neblahému stavu dospělo a jak to mohlo, při důslednějším uchopení zásad, prosazených v roce 2002 do nového zákona o ochraně ovzduší, vypadat…
Vše začalo v roce 2002 kdy vstoupil v platnost nový zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, účinný od 1.6.2002. V jeho rámci se poprvé v našem právním řádu začala uplatňovat ochrana před světelným znečištěním. K řešení této problematiky se přistoupilo celkem velkoryse a uplatněné nástroje regulace byly poměrně rozsáhlé. Definice světelného znečištění byla postavena na objektivním základě, umožňujícím přirozenou účelovou interpretaci. Důležité bylo, že zákon přímo předpokládal cílená opatření k ochraně před světelným znečištěním, zakládal povinnosti právnických a fyzických osob ve vymezených lokalitách a prostorách a při realizaci určitých činností. Současně výslovně předpokládal stanovení objektivně měřitelných limitů světelného znečištění, umožňoval obcím stanovovat různorodá opatření k jeho snižování a výskytu včetně ukládání pokut za jejich nerespektování (viz příloha č. 1).
Veškeré podrobnosti k ochraně před světelným znečištěním však měl stanovit zákonem předpokládaný prováděcí právní předpis. Ten sice byl ve formě návrhu nařízení vlády vypracován, několikrát přepracován, mezirezortně projednán a posléze projednán dne 26.3.2003 ve vládě (viz příloha č. 2). Ta jej však jednohlasným usnesením č. 292 neschválila a naopak uložila ministru životního prostředí vypracovat návrh změn ustanovení o světelném znečištění v zákoně. Vládou požadovaný rozsah těchto změn nebo důvody, které k tomuto požadavku vládu vedly ale nejsou patrné ani z textu tohoto usnesení ani ze zápisu z jednání vlády (viz příloha č. 3).
|
|||
|
Tím začala takřka úplná demontáž institutu ochrany před světelným znečištěním v zákoně o ochraně ovzduší. S neurčitým mandátem usnesení vlády č. 292 byla ustanovení o ochraně před světelným znečištěním v tomto zákoně natolik redukována, že jsou nyní prakticky bez jakéhokoli podstatnějšího významu. K této redukci došlo přijetím novely zákona o ochraně ovzduší č. 92/2004 Sb. účinné od 3.3.2004 a následně ještě novelou č. 385/2005 Sb. účinnou od 1.10.2005 a tento stav platí dosud bez jakýchkoli zpřísňujících záměrů do budoucna (viz příloha č. 4). Všechny tyto likvidační změny jsou velmi účelově odůvodněny v důvodové zprávě se kterou se návrh novely předkládal k projednání do parlamentu (viz příloha č. 5).
Situace dospěla bohužel do stavu, kdy nyní můžeme pouze jako historikové moderních dějin rekonstruovat legislativní vývoj ochrany před světelným znečištěním a nalézt v něm poučení pro budoucnost. Můžeme se také snažit odpovědět na otázku jak kvalitní by byla tato ochrana v případě, že by byl vládou zamítnutý prováděcí předpis přijat a uveden do každodenní praxe.
Také můžeme hledat odpověď na otázku jestli se dá se stávajícím nepříznivým stavem něco dělat a jestli má smysl usilovat přece jen znovu o kvalitnější legislativu nebo se zaměřit spíše na osvětu a spolehnout na zdravý rozum většiny naší populace.
Pavel Nesvatba
InAstroNoviny - www.ian.cz