Co vytvoří příroda, není nikdy kýč, říká fotograf Ladislav Záruba
Mšeno/ Desítky let staré snímky, zachycující krajinu Kokořínska, vystavuje mělnický fotografv obřadní síni radnice ve Mšeně
Po Kokořínsku se toulá přes čtyřicet let. S brašnou přes rameno.
Začínal stylem pokus, omyl. Jeho fotky jsou živé. Fotí černobíle i barevně.
Láska k přírodě ho provází celým životem.
To je mělnický fotograf Ladislav Záruba, který vystavuje od začátku letošního června v obřadní síni mšenské radnice.
„S focením jsem začal poměrně dlouho. Po vojně v roce 1961. Začal jsem fotit svým prvním fotoaparátem, ruským Ljubitelem,“ říká mělnický fotograf.
V mládí absolvoval roční fotografickou školu v Praze.
Za desítky let focení se naučil dokonale ovládat přístroj s různými objektivy, i když začínal, jak říká, systémem pokus – omyl.
Na toulky krajinou jezdí většinou autobusem nebo vlakem.
Co se dá vyfotit z vlaku?
Samozřejmě, že z vlaku nefotí. Vystoupí na předem naplánovaném místě a dál pokračuje po svých.
„Někde vylezu a někde nastoupím. Těch patnáct, dvacet kilometrů ujdu,“ popisuje své toulky krajinnou Ladislav Záruba.
Rád fotí skály, stromy, západy a východy slunce. „Někdo řekne, že je to kýč. Ale co vytvoří příroda, není nikdy kýč,“ vysvětluje fotograf.
Někdy vyfotí dva nebo tři obrázky, jindy nic.
Tím, že Kokořínsko zná jako své boty, vybírá si už předem svůj cíl. Skálu. Průhled. Scénérii.
Jeho hlavní doménou je focení na diapozitivy, jejichž kvalita je přímo závislá na kvalitě výsledných snímků.
„Každý minilab z negativu udělá fotky s jiným barevným nádechem, kdežto z diáku je kvalita stále stejná,“ vysvětluje krajinář.
Na klasický kinofilmový foťák nedá dopustit. Ladislav Záruba zkoušel fotit i s digitálním fotoaparátem, ale jak říká, klasika je klasika.
„Někteří přátelé se diví, že v době digitálních fotoaparátů fotím klasicky. Nechce se mi sedět po večerech u počítače a snímky upravovat. S kinofilmem je to takové překvapení. Buď se fotka povede, nebo ne,“ přiznává zastánce klasického focení.