Přírodní rezervace Zbynické rybníky

Již na začátku výletu stojí za zastávku místní zámek. Jeho několik částí se dělí na Starý zámek v renesančním slohu z 2. poloviny 16. století. Nový zámek je barokní z roku 1731 a je velmi hezky opravený. Pozornosti jistě neunikne ani renesanční špýchar. V obci je i několik zajímavých domů, především renesanční s číslem 68 a barokní mlýn č.87 je také pozoruhodnou stavbou. Významnou osobností, která zde žila, byl prozaik F. Pravda, který na zdejším zámku působil od roku 1847 jako vychovatel. Hrádek je rodištěm dramatika A. Lišky ( nar.1791). Rezervace Zbynické rybníky byla vyhlášena 20.12.1992. Má rozlohu 38,93 ha a tvoří ji dva rybníky, Velká Strana a Malá Strana s okolními mokřady. Je zde významné hnízdiště vodního a mokřadního ptactva. Pravidelně tu hnízdí husa velká, potápka roháč, lyska černá, polák chocholačka a mnoho jiných. Z menších druhů je to strnad rákosní. Králem je tady zcela jistě moták pochop. Nelze opominout významné společenství měkkýšů a hojný výskyt obojživelníků a plazů. Nedaleký Dalovický rybník sice není součástí rezervace, ale i on za návštěvu stojí.

Z nádraží vede žlutá do středu obce a z té se odbočí k zámku. Z obce vycházíme k severu po zelené. Asi 0,5 km za obcí je odbočka ke kapličce sv.Anny. Ukazatel ke kapli je na pravé straně silnice. Polní, již neznačenou úvozovou cestou, začíná stoupání, které končí u kapličky. Je odtud nádherný rozhled k jihu a východu. Mimo jiné je vidět v plné kráse blízký Svatobor, Sedlo, hrad Kašperk a hory Šumavy. Východně je rozložité Strážiště a vpravo k JV vrch Kalovy. Od kaple se pokračuje volně přes louky. Cesta zakreslená v mapě není schůdná. Okolí je rájem křovin a suchomilné květeny. Po krátkém stoupání na hřeben kopce Březina, jehož vrchol zůstává vpravo, se objevuje zcela jiný svět. Hladiny rybníků laskané sluncem se oblékly do stříbrného šatu. Vítr si pohrává s vlnkami a rozeznívá rákosiny. Jako hráz střežící tajemství místa jsou stovky " doutníků" orobince, které obsadily pobřeží. Na břehu chmýří metrových bodláků vlaje ve větru a odlétá neznámo kam. Hra slunce a mraků neustále mění barevnost okolí. Ticho občas přeruší plesknutí kapřího těla o hladinu, či hádka v hloučcích divokých kachen. Na hráz se lze dostat jen v několika místech a je lepší obejít rezervaci zpravé strany, ze které je hezký pohled na oba rybníky. U hráze, po které vede silnice, je umístěna tabule s popisem rezervace. Odtud již je vidět Dalovický rybník, po jehož hrázi vede široká cesta s alejí velkých dubů. Na konci hráze je několik stavení osady Dalovice. Odtud vpravo vychází polní cesta do obce Tedražice, která je vzdálena asi 1,5 km. Cestou se otevře několik zajímavých pohledů k jihu. Na návsi je hezký pomník padlým v I. světové válce. Další pokračování je po silnici do Hrádku, kam to je něco přes půl hodiny. V polovině cesty ještě zláká kostel sv. Vavřince, který zde zbyl jako jediný z osady rýžovníků zlata. Patří mezi nejkrásnější stavby Sušicka. Byl postaven v polovině 13. století v raně gotickém slohu. Zajímavostí jsou románská okna ve věži. Zbývá dojít poslední kousek do Hrádku, posedět v některé místní hospůdce a vrátit se na nádraží.

Pokud se zapomene svačina doma, dá se to napravit v některé hospodě v Hrádku. Ve všední dny a v sobotu je otevřen obchod. Když by zde chtěl někdo objevovat další krásná místa o ubytování není nouze. Blízká Sušice a její okolí nabízí vše, od kempů až po hotely.

Nádherná je celá cesta, ale tato rezervace je v celé oblasti perlou a na její návštěvu se jistě bude dlouho vzpomínat. Kostel ve Zdouni se jen tak někde nevidí. A roztomilá bílá kaplička sv. Anny s rozhledem do kraje je záležitostí srdce. Bohužel ta druhá strana mince v podobě pytlů s odpadem na území rezervace nutí k zamyšlení nad chováním " pána tvorstva".

Zámek v Hrádku je přístupný jen příležitostně. Popisovaná cesta vede většinou po neznačených cestách a je dobré mít v batohu mapu KČT č. 68 Pootaví. Ujde se něco kolem 6 km a pokud jsou v rodině odrostlejší děti lze je vzít s sebou.

Hrádek u Sušice je na trati č. 185 Horažďovice-předměstí - Domažlice.

Zdroj: http://www.turistika.cz