Jaromír Bláha: Státní lesy nejsou státní dřevo

Antimonopolní úřad pozastavil obří tendr na multimiliardové zakázky Lesů ČR. Dobrá příležitost věc odpískat a začít úplně znovu. Spor na první pohled vypadá hlavně jako válka malých dřevařů s velkými. Ve skutečnosti jde ale o víc: průměrnému Čechovi totiž spíš záleží na pěkném místě, kam půjde v sobotu na výlet, než na necelých 80 korunách, jež na něj loni připadly z prodeje dřeva.

Lesy ČR plánují, že celky o rozloze tisíců až desetitisíců hektarů prakticky předají dodavatelským firmám, aby tam deset let zajišťovaly práce, a o zisk se podělí. Dřevařské společnosti však budou mít zájem během vymezené lhůty udělat rychlý zisk i na úkor zdravého lesa. Po orkánu Kyrill nakoupily mechanizaci a potřebují ji uplatnit, aby se jim investice vrátily. Lesní kombajny musí hospodařit jako na poli: na holině najednou porost sklidit a sakumprásk vysázet.

Advokáti tendrů argumentují, že ke škodám nedojde, protože firmy musí dodržovat zákon i hospodářský plán. Ale každý hajný vám potvrdí, že v mantinelech současné normy lze o les vzorně pečovat, nebo se v něm chovat příšerně. Platná pravidla také vyžadují jen nízkou povinnou výsadbu listnáčů, a naopak dovolují holosečné kácení. Státní podnik v posledních letech dělá ledacos navíc. Naopak firmy mají silnou motivaci jít až na hranu legislativy. A garancí nejsou ani smlouvy s dodavateli. Lekcí bylo absolutní fiasko, v něž se proměnily pronájmy honiteb. Revírníci, kteří mají pozemky na starosti, prakticky nemohou uřídit, co mnohem vlivnější myslivci v polesí dělají.

Megatendr je patrně nejhorší rozhodnutí, které ve státních Lesích ČR doposud padlo. S dalšími kroky, například rozsáhlým prodejem nemovitého majetku, může vést k trvalé destabilizaci podniku.

A právě - obhájci tendrů, například Martin Mařík, argumentují trhem a soudí, že nejlepší by bylo veřejné lesy privatizovat. Jenomže tohle není spor mezi volným trhem a státem. Les není pole a lesnictví není farma. Luhy a háje, bučiny a smrčiny slouží také k pěstování dřeva. Ale až ve druhé řadě. Především jsou důležité pro život v krajině. Každý týden státní lesy navštíví dva miliony výletníků. Zachycováním srážek chrání města a obce před povodněmi, regulují místní klima, čistí vzduch od škodlivin. Domov zde má velká část české fauny a flóry. Převedeny na peníze mají tyhle služby mnohem větší hodnotu než dřevo.

Všechny je mohou dodávat i soukromí vlastníci. Jenomže budou chtít, aby jim je stát uhradil. Smíšené lesy namísto monokultur a kácení po jednotlivých stromech? Klidně. Když to erár zaplatí. A veřejná kasa multimiliardové částky nemá. Pragmaticky je výhodnější, aby stát péči o zdraví lesů pořídil ve vlastní režii.

Vláda v létě 2008 schválila Národní lesnický program, kde rozhodla, že státní lesy přejdou na přírodě blízké hospodaření. Přirozené zmlazení dostane přednost před drahou výsadbou, kácení po jednotlivých kmenech namísto holosečné těžby. Je to levnější a ubude kalamit. Firmy, které naopak potřebují co největší objem zakázek na lesnické práce, ale nemají sebemenší zájem, aby příroda něco dělala sama.

Navíc lze vznést námitky proti postupu, který Lesy vybraly pro obchod s dřevem. Ano, dílčí práce by revírníci měli zadávat soukromníkům a pouze je kontrolovat. Ale prodej? Každý větší vlastník, včetně rakouských a bavorských státních lesů, si jej zajišťuje sám. Skutečná hodnota kmenů je známa až po sortimentaci, nikoli hned po pokácení. Zadat někomu prodej vlastního majetku, jehož skutečnou hodnotu neznám, věru není projev tržního ducha. A tahle "vtipná" operace může státní kasu přijít na stovky milionů ročně.

Jaromír Bláha
Autor pracuje v Hnutí Duha

Zadat nějaké firmě prodej vlastního majetku, jehož skutečnou hodnotu neznám, věru není projev tržního ducha.