Jak ekologicky opustit tento svět: kremace za nízké teploty a kompostace

Oba dva postupy popisující, jak "ekologicky" opustit tento svět, jsou publikovány v červencovém čísle odborného časopisu Americké chemické společnosti (American Chemical Society).

Prvním z nich je kremace za nízkých teplot, druhý způsob poskytuje návod jak dosáhnout nebývale rychlého a přitom účinného rozložení tělesných zbytků uložených v zemi.

Pohřební starosti

Editorka časopisu Sarah Evertsová poukazuje na na to, že na světě existuje jistá, poměrně početná skupina lidí, kteří si dělají starosti, jak s nimi bude naloženo po smrti. Respektive jak jejich tělesné pozůstatky budou zatěžovat okolní prostředí.

Při klasické kremaci se totiž spaluje velké množství paliva a do ovzduší uniká oxid uhličitý, který někteří považují za hlavní skleníkový plyn. Kromě toho se při žehu též uvolňuje toxická rtuť ze zubních plomb. A ani to není všechno.

Jak poznamenává Evertsová, některým lidem také vadí formaldehyd a další jedovaté látky, které pohřební služby často používají při přípravě těl na pohřeb. I ty mohou podle nich kontaminovat okolí hřbitovů.

Kremace za nízkých teplot

Místo tepla vznikajícího při hoření využívá první metoda k likvidaci tělesných ostatků chemicky vysoce reaktivních zásaditých látek, které tělo doslova rozpustí. Celý proces přitom probíhá jen za teploty kolem 180 oC, což je oproti 1000 stupňům, které vyžaduje klasická kremace, opravdu málo.

Zpopelnění, pokud o něm ještě lze hovořit, je energeticky úspornější a nežádoucí emise škodlivých plynů jsou omezeny na na minimum. Těla se ukládají do ocelových rakví spolu s hydroxidem draselným a veškeré děje se odehrávají za vysokého tlaku asi 10 barů.

Posmrtná kompostáž

Ovšem nabízí se i jiný způsob, jak ekologicky odstranit těla zemřelých. Výsledný produkt sice na první pohled tak trochu připomíná zahradnický kompost, ale zdá se, že jde o velmi účinnou metodu rozkladu.

Tělo se při ní nejprve zmrazí ponořením do tekutého dusíku a poté, až prokřehne, ho vibrace roztříští na malé kousky. Pak je přeneseno do vakuové sušičky, ve které je zbaveno vody a dalších jedovatých látek včetně formaldehydů, rtuti a jiných kovů.

Vzniklé zbytky jsou nakonec spolu s rakví z kukuřičného škrobu pochovány do země. Vědci zaručují, že neuběhne ani celý rok a ostatky už nelze odlišit od okolní půdy.

Ekologické principy v dnešní technologicky rozvinuté společnosti nacházejí uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Dokonce i v pohřebnictví, jak o tom svědčí příklady ze Spojených států a několika evropských zemí (mimo jiné Švédska a Německa), kde budou obě výše zmíněné metody už brzy uváděny do praxe.

Zdroj: pubs.acs.org