Tlak bahna byl příliš silný. Zsolt zemřel přímo přede mnou

"Sem nesmíte. Je to nebezpečné," říká nekompromisně asi třicetiletý policista s rouškou na obličeji, který hlídkuje u Devecseru.

Ani týden po největší ekologické katastrofě v maďarské historii nejsou místní obyvatelé v bezpečí. Poškozenou hráz, za níž se stále rozlévá moře dvou a půl milionu kubických metrů rudého toxického kalu, se nepodařilo a nepodaří opravit. Zřítí se. Minulý týden proteklo obcemi zhruba 700 tisíc kubických metrů bahna.

Stovky vojáků a záchranářů mají plné ruce práce. Nyní mají za úkol ochránit hlavně domy. Nová hráz vysoká až pět metrů má být hotová ve středu. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí to ale může být pozdě. Do dalšího protržení staré hráze totiž zbývají spíše hodiny.

Bezdomovcem za pár minut

Z téměř devíti set obyvatelů Kolontáru se o víkendu během chvilky stali bezdomovci. Kvůli bezprostřední hrozbě protržení hráze se museli v sobotu ráno narychlo sbalit a odejít. "V sobotu v jednu v noci nám volali známí z Devecseru, že slyšeli, že jsou na hrázi zase problémy. Vzala jsem cestovní tašku a začala se balit. Ani nevím, co jsem do ní všechno naházela," vypráví Beáta Moneková, jak opouštěla svůj dům, ve kterém žije s dalšími čtyřmi příbuznými.

Chvíle, které její rodina prožila od minulého pondělí, by nikomu nepřála. "Nejdřív se protrhla hráz, teď nás vystěhovali. To, co lidé vidí v televizi, je čtvrtina toho, co se stalo. To se nedá popsat."

Lidé z Kolontáru našli útočiště v blízkém městě Ájka ve sportovním centru. Kdo může, stěhuje se dočasně k příbuzným. Na jak dlouho, to si nikdo netroufá odhadnout.

Opakování tragédie z minulého pondělí se všichni děsí. Zemřelo sedm lidí, více než sto bylo poleptáno jedovatým bahnem či jinak zraněno, desítky lidí přišly o majetek. S hrůznými zážitky se místní těžko vyrovnávají. "Zrovna jsem něco dělal na střeše a najednou vidím, jak se na můj dům valí červené bahno. A pak jsem se otočil k mostu a uviděl, jak kal strhl auto. Seděl v něm mladík, Zsolt, a snažil se vší silou otevřít dveře. Neměl šanci, tlak byl příliš silný. Zemřel tam, přímo přede mnou," vzpomíná se slzami v očích József Lengyel.

Domů se nevrátí

Před sportovním centrem v Ájce vládne smutek. U vchodu stojí záchranáři a policisté. Všichni vědí, že to, čím si prošly stovky obyvatel Kolontáru a Devecseru, je muselo těžce poznamenat. Téměř nikdo už si život v Kolontáru, malé vesnici na na západě Maďarska, nedokáže představit. "Pochybuji, že se život v Kolontáru vrátí do běžných kolejí. Vůbec se necítíme v bezpečí. Neumím si představit, že bychom tu zůstali žít do konce života," říká Moneková, která se v těžkých chvílích snaží utěšovat svého devítiletého syna.

Se svými obavami není jediná. I kdyby se totiž maďarským úřadům podařilo další katastrofě zabránit, děsivé vzpomínky a strach zůstanou v myslích lidí natrvalo.

Stovkám lidí z Kolontáru pomáhá celá země. Maďarská vláda v čele s premiérem Viktorem Orbánem zřídila pro postižené speciální fond, na který mohou přispívat i lidé ze zahraničí. Přímo v Ájce pomáhá zoufalým lidem s nejasnou budoucností každý, kdo může. Před dveřmi sportovního centra se střídají auta, lidé vozí vodu, jídlo, oblečení, deky, léky...

Lidé z Kolontáru přijímají pomoc vděčně a také si pochvalují práci záchranářů a vojáků. Vadí jim ale, že se od úřadů nic nedozvědí o svojí nejbližší budoucnosti. "Nikdo nám nic neřekne. Jsme tu několik hodin a ani nevím, jestli se budu moci vrátit pro zbytek svých věcí," stěžuje si Moneková.

AUTOR: Martina Lidinská
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
od naší spolupracovnice v Maďarsku

Autorka pracuje pro slovenské Hospodárske noviny