Proč není možné některé plasty z elektrošrotu recyklovat

Zatímco v roce 1980 podíl plastů všeho druhu ve veškerém evropském elektroodpadu (WEEE) všech kategorií činil v průměru 14 %, v roce 2008 se odhadoval už na 20,6 %. Odstranění plastů z WEEE a jejich recyklace mají význam ekonomický i ekologický. Například pouhé uložení plastů na skládku není žádoucí a zvyšuje náklady. Plasty však mají velmi různorodé složení a mohou obsahovat i nebezpečné složky, které recyklaci znemožňují. Studie věnující se složení plastů z WEEE a případným nebezpečným látkám v nich obsažených se však ještě nedávno zaměřovaly jen na určité typy odpadů, jako třeba na televizní obrazovky a monitory či drcené zbytky směsných plastů ze zpracování elektroodpadů.

CO JE NEBEZPEČNÉ

Evropská směrnice 2002/95/EC, o omezení používání určitých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (směrnice RoHS) uložila členským státům EU od 1. 7. 2006 zajistit, aby nově uváděné spotřebiče na trh neobsahovaly olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom v koncentracích přesahujících maximální hodnoty 0,1 % hm. (u kadmia 0,01 % hm.). Kromě toho je zakázáno používat polybromované bifenyly a estery polybromovaných difenylů, které se v plastech používají jako retardéry hoření (BFRs). Nebezpečný však může být rovněž antimon (oxid antimonitý je synergistou halogenovaných retardérů hoření) a podezření budí také výskyt fosforu (poukazuje na možný obsah organofosforových sloučenin).

U plastů z WEEE největším potenciálním problémem je obsah kadmia a olova. Podle dřívějších studií bylo kadmium nalezeno (v množstvích přesahujících směrnici RoHS) ve zbytcích po drcení televizních a počítačových monitorů. Ve vzorcích z drcení směsných WEEE plastů bylo objeveno olovo, ve frakcích plastů z rozebraného WEEE se našly i antimon, arsen, nikl, chróm nebo rtuť. Vedle bromovaných retardérů byly přítomny i významné koncentrace fosforu (0,1 % až 3,5 % hm.), což odpovídá obsahu fosforečných retardérů hoření.

ANALÝZY JEDNOTLIVÝCH TOKŮ

Ještě více světla však loni do věci vnesla studie zpracovaná pro WEEE Forum (evropskou asociaci kolektivních systémů, zabývajících se sběrem a zpracováním elektrického a elektronického odpadu), aby odpověděla zejména na to, jaké nebezpečné sloučeniny a látky jsou v plastech z vybraných WEEE kategorií a jak ovlivňují možnost recyklace nebo znovuvyužití plastů. Analyzována byla zařízení s největším zastoupením na trhu, což jsou velké a malé domácí spotřebiče, výpočetní a kancelářská technika a spotřební elektronika.

Od října 2009 do února 2010 se v 15 kolektivních systémech 11 evropských zemí uskutečnila vzorkovací kampaň (za naši zemi to byly ELEKTROWIN a ASEKOL) s přesnou metodikou vzorkování, přičemž vzorky reprezentovaly současné recyklační postupy a odebíraly se přímo v provozech recyklátorů z typického vstupního toku od každé z kategorií WEEE. Další separátní vzorky se získávaly z WEEE produktů, u nichž se očekával vysoký výskyt nebezpečných látek.

VÝSLEDKY ANALÝZ

Z kvantitativních analýz těžkých kovů (Cd, Cr, Pb, Hg), fosforu a retardérů hoření vyplynulo, že kritický obsah DecaBDE, (dekabromodifenylether), tj. retardérů hoření používaných hlavně u polypropylenu a ABS, vykazují zejména plasty z velkých domácích spotřebičů (kromě ledniček a mrazáků). Protože koncentrace těchto látek překračují limity RoHS, nedoporučuje se pro tyto plasty recyklace, ale je třeba zvažovat jiná řešení (skládkování). U plastů z mrazniček a ledniček se koncentrace DecaBDE blíží limitům RoHS. Jelikož se však obsah retardérů hoření v těchto plastech pravidelně monitoruje, studie jejich recyklaci připouští.

U frakcí plastů ze zpracování malých domácích spotřebičů (například vysavačů) se jako kritický ukázal obsah kadmia, proto ani u nich se recyklace nedoporučuje.

V případě plastů ze zpracování monitorů klasických televizorů (CRT) byl zaznamenán kritický obsah OctaBDE (oktabromodifenylether) a DecaBDE, které překračují limity a recyklace těchto plastů se proto nedoporučuje. U moderních plochých obrazovek nebyly zjištěny nadlimitní hodnoty bromových retardérů a podle současné evropské legislativy se jejich recyklace jeví jako možná za podmínky, že v recyklačním procesu nebudou mít negativní vliv fosforové retardéry hoření.

Podle literatury se mohou některé retardéry hoření neočekávaně objevit při zpracování WEEE v drtičích, což je zřejmě důsledek zvýšení energie během drcení. Hodnota PBDD/PBDFs v těchto frakcích a vliv separačních podmínek a použitých technologií na jejich úroveň nejsou jasné.

ZELENÝ A ŽLUTÝ SEZNAM

Při přepravě odpadů přes hranice států se používají na základě legislativy dvě základní procedury, což je známý zelený a žlutý seznam. Jednoduše řečeno, materiály zařazené na zelený seznam lze k dalšímu zpracování převážet bez omezení a ohlašování. Materiály ze žlutého seznamu vyžadují pro přepravu povolení. Odpady, u nichž je přeprava mimo hranice zakázána, jsou vyjmenovány separátně.

Do žlutého seznamu s ohledem na limity směrnice RoHS by měly zařazena plasty z velkých domácích spotřebičů (kategorie 1) - kromě mrazáků a lednic, dále plasty ze zpracování klasických televizorů (kategorie 2). Rozhodně je však nutné zamezit křížovým kontaminacím, které mohou do frakcí plastů zanést další potenciálně nebezpečné složky (olovo a šestimocný chróm).

Za stejných vstupních podmínek lze na zelený seznam zařadit plasty z přístrojů kategorie 4 (kromě klasických obrazovek), tedy z mrazniček a chladniček, plochých monitorů a dalších spotřebičů.

Zveřejněná studie přinesla první obecná empirická zjištění pro nejdůležitější typy elektrického a elektronického odpadu a pro management frakcí plastů, které z nich pocházejí. Stále však zůstávají určité otázky, které studie zodpověděla buď jen částečně, nebo vůbec. Patří sem otázky křížové kontaminace některých frakcí či vliv předúpravy a dalších procesních postupů na samotnou recyklaci. Protože se materiály používané v elektrospotřebičích stále mění, bude nutné s analýzami dále pokračovat. A mohla by se tato studie stát základem pro jednání s výrobci? To ukáže budoucnost.

AUTOR: JARMILA ŠŤASTNÁ