Konec zeleného Obamy

Arabským světem cloumá neklid, svět se bojí vysokých cen ropy a američtí řidiči už na mnohých místech čerpají galon benzinu za čtyři dolary. To je zhruba dvakrát více, než byli zvyklí. Prezident Barack Obama by tak měl mít další silný argument pro svou agendu rozvoje čistých energetických zdrojů, pro federální podporu rozmachu elektromobilů, rychlých železnic a investic do moderních rozvodných sítí. A pro "ukončení závislosti USA na ropě", jak už před Obamou oznamovali, Eisenhowerem počínaje, všichni američtí prezidenti.

A jak nyní vyzývá známý levicově liberální komentátor deníku New York Times Thomas Friedman, když v textu s titulkem "Když ne teď, kdy?" píše, že přišel pravý čas, aby se USA odstřihly od ropy a zajistily si "ekonomickou a strategickou bezpečnost". Pozorovatele americké scény při čtení ovšem nejvíce napadá, zda Friedman sám tyto své opakované výzvy ještě vůbec bere vážně. Zda není utahán svými návrhy na zvýšení federální daně na benzin a přesvědčením, že budoucnost je v hybridním automobilu Chevy Volt. Když totiž musí přímo v Americe vidět, že společnost není na nic takového připravena, a prosadit zelenou agendu politicky, shora, z úrovně federální vlády se právě v USA žádnému prezidentovi nemůže podařit.

Vezměme si právě aktuální hrozbu možné ropné krize. Z Kongresu v souvislosti s nejistotou na světovém trhu s ropou vůbec nezní "podporujme elektromobily", ale "drill, baby, drill!". Vrtejme a těžme více domácí americké ropy. Za první faktickou reakci na otřesy v arabském svět lze považovat oznámení americké administrativy z minulého týdne, že necelý rok po havárii vrtu BP ministerstvo vnitra opět povolilo hlubokomořské vrtání ve vodách Mexického zálivu.

Kongres po administrativě navíc požaduje, aby pro další těžbu zpřístupnila pobřeží Aljašky, včetně sporného, dvě desetiletí diskutovaného území tamní Arktické přírodní rezervace. Kongres také v zájmu snížení cen a zamezení případných potíží s dodávkami ropy ze zahraničí vládě navrhuje, aby otevřela Strategické ropné rezervy, které USA zřídily po arabském ropném embargu v roce 1973 a které byly naposledy využity po hurikánu Katrina v roce 2005.

Železnice: nástroj kolektivizace

Léčba americké ropné závislosti tedy ve skutečnosti zní stejně jako v minulých desetiletích: ještě více ropy. Obamově administrativě se přítom nedá upřít snaha o změnu dlouhodobých trendů, o nastartování rozmachu alternativních zdrojů energií. Do svých federálních rozpočtů, obdobně jako do předloňského stimulačního balíku k ozdravení ekonomiky, navrhl prezident Obama pro tyto účely desítky miliard dolarů. Republikánská opozice, jež v loňských volbách získala většinu ve Sněmovně reprezentantů, se ovšem nyní bude i s přispěním části demokratů snažit mnohé z těchto programů zastavit. A důvodem, proč mohou být republikáni úspěšní, je fakt, že se při tom mohou opřít o názor velkého segmentu, ne-li většiny, americké společnosti.

Té Ameriky, jejímž hlasem není liberální komentátor Friedman, ale jeho konzervativní protipól George F. Will. Ten ve svém textu pro poslední číslo časopisu Newsweek komentoval plán administrativy na podporu výstavby rychlých železnic tak, aby tato doprava byla do dvaceti let dostupná pro 80 procent Američanů. Podle Willa je skutečným důvodem zaujetí "progresivistů" (tedy levičáků) pro železnici, kterou Will nazývá "technologií, jež byla budoucností před dvěma sty lety," snaha "omezit americký individualismus, aby pak Američané snáze podlehli kolektivismu".

Toto prohlášení, jež nám v Evropě zní absurdně, má v USA své opodstatnění. Aby rychlovlaky nebyly v USA těžce prodělečné, muselo by je využívat mnohem více lidí, než je podle dosavadních zkušeností i těch nejoptimističtějších předpovědí reálné. Aby Američané přesedlali z aut a letadel na železnici, musela by vláda první dva druhy dopravy dlouhodobě výrazně znevýhodnit, anebo naopak vlaky značně dotovat. A tak například republikánští guvernéři Ohia, Floridy a Wisconsinu nyní odmítli možný federální příspěvek na výstavbu rychlých železnic ve svých státech, neboť v budoucnu by na tyto vlaky pravděpodobně dopláceli.

0,4 % procenta elektromobilů

"S rozšířením výzkumu a podpor můžeme s pomocí biopaliv zlomit naši závislost na ropě a také se stát první zemí, kde bude do roku 2015 jezdit jeden milion elektromobilů," inzeroval prezident Obama v letošní Zprávě o stavu Unie další cíle své zelené agendy. Smělé, avšak opět v zásadě nereálné. Nechejme stranou fakt, že i kdyby v USA jezdil milion elektromobilů, představovalo by to jen 0,4 % celého amerického autoparku, chápejme to jako snahu o nastavení trendu. Při současných technologiích jsou elektromobily zhruba o třetinu dražší než srovnatelné vozy se spalovacím motorem, a proto administrativa jejich prodej dotuje až částkou 7500 dolarů na jeden vůz. Pokud by se měl opravdu prodat milion vozů, musel by se nejméně zdvojnásobit dotační fond, který k tomuto účelu vláda zřídila.

Jenže to republikáni, s tichým souhlasem většinové veřejnosti, zvyklé na své silné motory pod kapotou, patrně nedovolí. To už ostatně signalizují tím, že se v Obamových rozpočtech na tento a příští rok snaží osekat finance na prezidentem zmíněné "rozšíření výzkumu". Včetně dotací, jimiž by administrativa chtěla podpořit programy výzkumu obnovitelných zdrojů či nových pohonů automobilů, kam patří i vývoj nové generace baterií pro elektromobily.

Původní Obamovy zelené plány tak doznají velké revize, podobně jako se už stalo loni s emisním zákonem, kdy administrativa navrhovala pro USA obdobu evropského obchodování s povolenkami. Aby Bílý dům návrh mohl vůbec do Kongresu předložit, musel kromě podpory jaderné energie výměnou souhlasit i s rozvojem ropné těžby, včetně východního pobřeží USA, jež bylo dosud pro těžaře tabu. Návrh pak skutečně prošel sněmovnou, ale zadrhl se v Senátu. A listopadové volby, které vyhráli republikáni, jej pohřbili.

K tomu všemu teď republikáni ještě připojují sice drobné, avšak velice symbolické rozpočtové škrty. Jde jednak o finance pro americkou Agenturu ochrany životního prostředí, také ale chtějí úplně zrušit příspěvek USA na práci Mezivládního panelu pro klimatické změny při OSN. Takže už nejen dovnitř USA, ale i směrem ven Amerika vzkazuje: Obamova zelená agenda je pro tuto chvíli mrtvá.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz