Na globální změny je lidský život příliš krátký

To jen odhadujeme podle zápisů kronikářů. Zaznamenali například, že během třicetileté války bývalo chladněji než dnes a že švédská vojska úspěšně dobývala Evropu i díky vlastnímu vynálezu, přiléhavé vlněné pletenině oblékané pod pancíře, které se později začalo říkat svetr.

Nevíme, proč se Země začala od 13. století ochlazovat a od 19. století zase oteplovat. Co však znamená 600 let v dějinách klimatu? Téměř nic. Za poslední milion let na našem území došlo k větším dramatům. Třetihorní subtropy až tropy vystřídaly čtvrtohorní doby ledové. A my v posledních desetiletích laškujeme s takovými pojmy, jako je skleníkový efekt nebo ozónová díra.

Odhadujeme, jak k nim svou činností přispívá člověk. Pyšně tvrdíme, že velmi významně, hlavně během posledních dvou set let průmyslové výroby. Necháme se strašit globálním oteplováním, a přitom u nás pořád ještě není tak teplo, jako bývalo v raném středověku.

Nepřipouštíme si, že se také může naopak významně ochladit. Neochotně uvažujeme o tom, že ve hře mohou být další, třeba i velmi dlouhodobé faktory, jejichž počátků, natož konců, nedokážeme dohlédnout. Na to je náš život příliš krátký. A naše pýcha příliš velká.

AUTOR: Jitka Lenková