Jak zaplatit čistý vzduch

Loni dýchalo v Česku špatný vzduch pět milionů lidí - skoro třikrát více než v roce 2009. Dá se nad tím mávnout rukou a říci, že za to může počasí. Byla dlouhá zima, dlouho se topilo a v inverzích se ovzduší logicky zahustilo. Jenže: měla by být míra zanášení našich plic závislá jen na počasí? Co když bude letos ještě delší a tužší zima? A napřesrok zase? Lépe přece jen odstranit příčinu.

Ze špatného ovzduší už dávno není možné obviňovat průmysl a energetiku. Zákon z roku 1992 přinutil podniky namontovat na komíny filtry a zatímco před rokem 1989 chrlily na obyvatele sedmkrát víc oxidu siřičitého, než je evropský průměr, dnes je to stejné jako v okolním světě.

Problém je jinde. V Česku stále skoro půl milionu domácností topí uhlím. A jeden kotel napěchovaný mourem dokáže v zimě úspěšně přidusit celou ulici, případně půl vesnice. Hrubě statisticky vzato: jeden člověk zahřívající se uhlím dusí pět dalších.

Jenže co s tím? Jednoduše zakázat topení uhlím? To asi ne, uhlím topí hlavně sociálně slabší a zákaz by byl pro ně likvidační. Navíc si těžko představit, jak zákaz kontrolovat.

Dotovat všem domácnostem přechod na jiné palivo? To je drahé. Nejlevnější kotle na spalování biomasy přijdou přibližně na 20 tisíc, nejkvalitnější automaty i na 150 tisíc. Padesátiprocentní dotace by vytáhla z rozpočtu nejméně 20 miliard, což je při kondici státních financí nemyslitelné.

Třetí možností je prodávat všechny emisní povolenky a z výnosu zaplatit domácnostem přechod na ekologičtější vytápění. Jenže tady zase hrozí zdražení dálkového tepla a sociální problémy.

Nejlepší by byla kombinace všech možností. Prodat rozumnou část povolenek, z výnosu financovat dotaci, a tak zajistit, aby alespoň část z půl milionu domácností uhlí opustila.

Nastavení parametrů takového programu by si měl vzít za domácí úkol ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Pokud to neudělá a zároveň bude dál tvrdit, že mu jde o čistší vzduch, bude mít už jen jednu alternativu: zorganizovat ekumenické modlitby za mírnější zimy.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz