EOR zpřístupní více ropy

Jejich názory se liší podle toho, z jakých odhadů zásob této strategické suroviny vycházejí a jaká tempa její těžby a průmyslového využívání předpokládají.

K přesnější představě o tom, kolik ropy je či bude k dispozici pod zemí, mohou dopomoci stále probíhající a údaje zpřesňující geologické průzkumy a k představě, kolik se jí bude těžit, mají co říci jak těžařské firmy, tak odborníci, kteří se zabývají vývojem a zdokonalováním těžebních metod.

Pravdou je, že veškeré země, respektive společnosti těžící ropu využívají jen něco málo přes třetinu zásob této tekutiny, o kterých se ví. Takže 65 % zásob ropy leží pod zemí a pod mořským dnem nevyužito, protože jsou současnými dobývacími způsoby nedostupné. Nebo dostupné sice jsou, ale těžba by si vyžádala enormně vysoké finanční náklady a cena na trh dodávané ropy by pak nepředstavitelně vysoko vzrostla.

Těžba primární a sekundární

Neznamená to, že by již dosavadní těžba ropy z využívaných ložisek byla bez problémů. Když se otevírá nové ložisko, první dávka ropy, od 3 do 15 % se získá snadno a někdy vytéká i sama (jde o takzvanou primární těžbu). Ke tryskání na povrch jí pomáhá i tlak zemního plynu, s nímž se v nalezišti obvykle vyskytuje. Dalších 10 až 20 % dobývané ropy v daném místě se musí získávat pomocí čerpací techniky (sekundární těžba). Pumpy vhánějí do vrtů rozmístěných kolem hlavního vrtu určeného k získávání ropy vodu vodní injektáží, zemní plyn, vzduch, případně CO2. Pod zemí se tak vytváří tlak na ropu - ta se vhání do trubice vyvádějící ji nahoru.

Spolu s primární těžbou to znamená, že se z daného vrtu využívá již zmíněných 30-35 % jeho zásob ropy. Už primární těžba je velice nákladná a sekundární těžba je ve srovnání s ní několikrát dražší, neboť potřebná technika je velice náročná a nákladná.

Lze vytěžit až 55 % ropy

Zbytek zůstává v zemi, ale pokud se uplatní nový způsob těžby, který vyvinula firma Wintershall působící v Nizozemsku a v SRN, bude možno procento využívání ropných rezerv zvýšit. Jde o tzv. terciární těžbu, pro kterou se ujímá termín EOR - Enhanced Oil Recovery čili zlepšené získávání ropy. Těžba tímto způsobem sice v Evropě teprve začala, ale už o ni projevily zájem ropné koncerny z USA a odjinud. Wintershall tvrdí, že touto metodou lze vytěžit z daného ložiska až 55 % ropy.

EOR je chemická těžební metoda, jejíž podstatou je vyplavování ropy pomocí polymeru. Ropa pod zemí je tuhá a hustá, v původní podobě - na rozdíl od horní vrstvy získávané primární těžbou - není příliš tekutá, a proto se jí k získání této vlastnosti pomáhá vstřikováním vodnatelného polymeru na bázi polyakrylamidu. Tak vznikne želatinový roztok, který tuhou ropu vytlačuje z dutin v hornině. Jako alternativa k této látce se používají tenzidy, což jsou látky rozpouštějící tuky, a v daném případě i ředící ropu.

V zájmu objektivity je nutné uvést, že zmíněné firmě prvenství v chemické těžbě ropy nepatří tak docela. Polymery a tenzidy při těžbě použili před ní těžaři na ropném nalezišti Ta-čching v severovýchodní Číně. Podle údajů za rok 2006 (novější nejsou k dispozici) se Číňanům takto podařilo vytěžit 9,5 milionu tun ropy (pro srovnání: roční těžba ropy v SRN jen o málo přesahuje tři miliony tun).

Odborníci z Wintershallu tento úctyhodný výkon přisuzují tomu, že v Ta-čchingu mají těžaři optimální podmínky k práci: teplota ložisek pod zemí nepřesahuje 80 °C, ropa má nízký obsah soli, hornina je tam pro ropu snadno prostupná a ropa má optimální viskozitu. I tak jde ale o výsledek, který je důležitý a který stojí za to studovat.

Ekologické hledisko

Winterhall nyní pracuje na vývoji takového polymeru, který by v hornině byl biologicky odbouratelný (což je ekologický aspekt, kterým se v ČLR zatím nikdo při těžbě ropy nezabývá). Zatím se podařilo vyvinout biopolymer, což je polysacharid složený z řetězce molekul cukru. Ten je nejen odbouratelný, ale navíc snáší i vysoké teploty vyskytující se v místech hlubokých vrtů.

Wintershall je 100% dceřinou společností firmy BASF a těsně spolupracuje s divizí Chemikálie pro ropná pole a hornictví, kterou BASF založil v roce 2007.

Na světě se v roce 2009 vytěžilo 3,8 miliardy tun ropy a z toho bylo chemicky, tedy prostřednictvím EOR vytěženo 112 milionů tun, tedy zhruba 3 %. Nicméně tento způsob dobývání se šíří, též samozřejmě díky tomu, že ve světě rostou obavy z ubývání ropných zásob. Spotřeba ropy ve světě se každoročně zvyšuje o 1,5-2 %, ale - dle statistik BASF - poptávka po chemikáliích pro těžbu ropy roste rychleji, a to tempem 5 % ročně.

Těžba na dně moře

Pokud má být i v budoucnu uspokojována lépe poptávka po ropě, bude nutno ještě více využívat její zdroje pod mořským dnem. Pokud jde o její ložiska na souši, jsou už téměř všechna využívána, i když, jak už víte, z důvodů finančních a technických ne naplno.

Je proto přirozené, že těžba se stále více přesouvá na moře, hlavně do pásem poměrně mělkých pobřežních šelfů. Tam se zatím terciární těžba nepraktikuje, ale těžaři musejí čelit jiným problémům. O řadě z nich se dověděla i široká veřejnost, když loni došlo v Mexickém zálivu k havárii ropné plošiny Deep Water Horizon firmy British Petroleum.

Jedním z problémů, které je nutno řešit už na počátku těžby na moři, je správné a dobře utěsněné ukotvení vrtu, resp. roury odvádějící ropu ze dna v navrtaném podkladu. Proto musí být touto rourou na její konec dopraven v řídkém stavu cement, který vyplní prostor mezi rourou a okolním podkladem a který díky hydrataci rychle ztvrdne. Problémy vznikají s teplotou této směsi. Na povrchu plošiny před jejím spuštěním na dno vrtu se musí namíchat při teplotě asi 30 oC, a když se dopraví rourou na její konec, přichází do styku s okolní vodou, která je velmi studená, což pro hydrataci není příznivé. Tento proces se modeluje pomocí simulace. Pro urychlení tuhnutí cementu se do cementové kaše přidávají speciální polymery. Díky nim cement kolem konce roury ztvrdne do deseti minut, zatímco běžně na zemském povrchu cement bez přísad tuhne několik hodin.

Metody oddělení ropy

Při sekundární těžbě vytéká z vrtu směs ropy a vody, obě kapaliny je nutno od sebe oddělit, protože rafinérie přijímají ropu s pouze půl procentem obsahu vody. Separace se provádí pomocí demulgátorů - to jsou tensidy, které tuto separaci urychlují.