Smog forever

Ostravsko lape po vzduchu, sever Čech též. Jako bychom se vraceli do osmdesátých let, kdy tahle země byla v disciplíně dušení vlastního obyvatelstva suverénně nejlepší v Evropě.

Loni u nás dýchalo špatný vzduch pět milionů lidí. Třikrát víc než v roce 2009. Letos to nebude lepší. Znepokojivou otázkou je, jestli éra relativně čistého vzduchu neskončila. A jestli to neplatí pro celou Evropu.

Čistý eurovzduch je jedním z výdobytků globalizace. Evropa své exhalace přestěhovala na Východ. Kupujeme čínské zboží vyrobené v podmínkách ekologického dumpingu. Jeho láce je vyvážená zničeným zdravím tamních lidí. Jenže Čína tím bohatne a my si od ní půjčujeme na to, abychom mohli udržet kvalitu života našich obyvatel. Včetně čistého povětří. Teze "co je ekologické, je i ekonomické" nějak neplatí.

Dosud se zdálo, že takto upřednostňujeme kvalitu života před "pouhými" ekonomickými zájmy. Jenže vzestup Východu a naše dluhová krize nás vrací do reality: kvalita života je od ekonomické prosperity neoddělitelná. Brzy tak můžeme být postaveni před volbu: Můžeme si dovolit trvat na ekologických standardech, které zvyšují náklady průmyslu a omezují jeho konkurenceschopnost? Co asi zvolí lidé raději - čistý vzduch, nebo práci?

To není teoretické fantazírování, ústup z ekologických standardů v Česku už začal. Stát dovolil ČEZ, aby při rekonstrukci uhelné elektrárny Počerady nemusel použít nejlepší dostupnou technologii. Vyměnil absolutní starost o zdraví Severočechů za lepší ekonomické výsledky firmy, dodávající miliardy do rozpočtu.

Investice do moderních technologií jsou drahé, jdou proti momentálnímu profitu. A na krizi, která nemusí být krátká, je potřeba reagovat rychle. Bude se vracet klausismus o ekologii jako třešnička na dortu. Otázka zní, jak to udělat, abychom nemuseli volit mezi zdravím a chudobou a relativní prosperitou ve smogu. Odpověď hledejme rychle. S režimem, který moc nepřemýšlel a vybral si rovnou smog, jsme skončili právě před 22 lety.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz