Únik ropy v Severním moři! Co na to EU?

Když loni v dubnu došlo ke katastrofálnímu úniku ropy u pobřeží USA z naleziště Deep Water Horizon, vyvolalo to velké zděšení. Státy i jednotlivci si uvědomili, jak nedostatečně je chráněno životní prostředí při dobývání energetických zdrojů ze špatně přístupných míst - v Mexickém zálivu to bylo konkrétně z mořského dna v hloubce 1600 metrů.

Vysvětlení a zdůvodnění ze strany těžaře, kterého tato havárie postihla, tedy společnosti British Petroleum (BP), proč k úniku došlo a proč se mu podařilo zabránit až po řadě týdnů, se od té doby publikovala celá řada. Jedním z nich bylo i to, že šlo o těžbu z velké hloubky, ve které nelze nasadit těžební a zabezpečovací techniku použitelnou při těžbě ropy z mělkého moře, mj. kvůli vysokému tlaku vody ve velkých hloubkách, který působí i na hydrauliku systémů, nemožnost nasadit v takové hloubce potápěče, omezené možnosti podmořských robotů atd.

Jiní těžaři, kteří dobývají ropu sice také z moře, ale z menších hloubek, se dali slyšet, že firma BP používala nedostatečně vyzkoušenou a bezpečnostně zajištěnou technologii těžby a že něco takového se jim stát nemůže.

Aktuální otázka: Bezpečnost těžby

K tomu lze dodat: Kéž by to byla pravda. Skutečnost je bohužel spíše jiná. 10. srpna 2011 totiž došlo k úniku ropy na potrubí vedoucím po dně z těžební plošiny Gannet Alpha, patřící firmě Shell, severovýchodně od pobřeží Skotska v Severním moři, 185 km od Aberdeenu k britskému pobřeží. Zavinilo to proděravění osmicoulové roury, v důsledku čehož během týdne vyteklo do moře cca 1300 barelů ropy (podle údajů samotné firmy). Teprve po týdnu se podařilo potápěčům únik uzavřít, když na místo, kde byl v potrubí otvor, umístili masivní ochranný betonový koberec.

Když se zpráva o nehodě na plošině Gannet Alpha donesla do Evropského parlamentu, prohlásil poslanec Mathias Groote, předseda jeho výboru pro životní prostředí, že havárie jako v Mexickém zálivu je bohužel možná i v Severním moři.

Na plošině Gannet Alpha se těží z hloubky "jenom" 90 metrů, ale i tak způsobilo uzavření úniku, jak je vidět, problém. "Tato událost nám ukazuje, jak snadno může dojít k nehodě dokonce i v mělké vodě a jak dlouho to trvá, než se ji podaří zvládnout" - takto komentoval havárii poslanec skotského a současně Evropského parlamentu Patrick Harvie a zároveň navrhl, aby EP projednal vyhlášení moratoria na těžbu ropy z moře ve vodách patřících členským zemím EU.

Orgány EU se již poměrně dlouho zabývají otázkami bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu z moře, byť zatím jen na úrovni diskusí v příslušných grémiích. Případ Gannet Alpha krystalizaci názorů a určitá rozhodnutí v tomto směru urychlil. Komisař EU pro životní prostředí Janez Potočnik už koncem srpna oznámil, že v Komisi EU předloží návrh směrnice pro těžbu ropy a zemního plynu z moře ve vodách EU. Směrnice se má týkat předcházení nehodám na těžebních plošinách, opatření, jež mají být prováděna, pokud už k nehodám dojde, a problémů spojených s finančním ručením a krytím škod.

Mnoho poslanců Evropského parlamentu je toho názoru, že jednoznačněji a přísněji musejí být v budoucnu stanoveny povinnosti ropných koncernů odstraňovat škody z eventuálních havárií a finančně za ně ručit. Je to samozřejmě reakce na postup BP a jejích společníků loni v USA, když se po havárii tento koncern uchyloval k praktikám, které měly bagatelizovat jeho míru zavinění a rozsah způsobených škod.

Na půdě EU se ovšem ozývají i radikálnější hlasy. Například poslankyně EP, šéfka jeho frakce Zelených Rebecca Harmsová soudí, že moratorium na těžbu z moře by mělo být jenom začátek a že v budoucnu by se těžba měla úplně zakázat.

Zásadová politika EU nutností

Otázka kapitálového zajištění těžby z moře a její bezpečnosti je v tomto aspektu velice podstatná. Podle analýz, které byly vypracovány ze strany EU, respektive WWF, největší riziko představují především společnosti, které mají málo kapitálu, a proto investují sice do těžby, ale mnohem méně do opatření zajišťujících její bezpečnost, tedy i do prevence úniku suroviny.

Opatření ke zvýšení bezpečnosti těžby energetických zdrojů z moří jsou v EU na pořadu dne (pokud už není trochu pozdě), protože těžebních plošin je už v provozu velký počet. Nejvíce jich je v Severním moři, a to přes 1000. Několik desítek těžebních plošin funguje v Baltském a v Černém moři a více než 100 je jich ve Středozemním moři. To je sice několikrát méně než v Severním moři, ale je nutno si uvědomit, že jde o moře de facto uzavřené, a navíc s čilým dopravním a turistickým ruchem, kde i malá havárie některé těžební plošiny může způsobit obrovské a dlouhotrvající škody ekologické i ekonomické.

Minimem, které EU stanoví, jsou zátěžové testy, kterým se podle ustanovení tohoto vrcholového evropského subjektu budou muset těžební plošiny ve vodách EU podrobit.

Důslednější politiku vůči firmám nebude EU prosazovat snadno, nicméně pokud jde o postup na státní úrovni, půjde to zřejmě lépe. Jde tu konkrétně o udělování licencí k těžbě z moří firmám, které je v kompetenci vlád členských zemí. Přitom s omezením těžby ropy a plynu z moří se, vzhledem k potřebám průmyslu, reálně počítat nedá. Naopak se plánuje otevírání dalších míst těžby. Kromě zemí EU se to týká i Norska, které není jejím členem, ale hodlá v krátké době rozšířit těžbu ropy a plynu u svého pobřeží.

Snahy EU o regulaci těžby z moří a zvýšení bezpečnosti jsou potěšitelné. Otázka je, v jakém rozsahu a jak rychle se je podaří uvést do praxe. Už loni po katastrofě v Mexickém zálivu provedla Komise EU prověrku právních norem, jimiž se řídí zřizování těžebních plošin. Dospěla k názoru, že rozdíly mezi jednotlivými členskými státy a těžebními formami jsou někdy dosti podstatné a že unifikace a obecní zpřísnění kritérií těžby z moří je na místě.