Rizika spjatá s těžbou "břidličného plynu" jsou dle názoru Greenpeace vysoká

Že přitom doslova rozvrtají celou Zemi a zničí i ty poslední ostrůvky nedotčené přírody, se jim zdá vedlejší, ať se jedná o ropné písky v Kanadě, těžbu ropy v Arktidě nebo "hit" poslední doby, těžbu břidlicového plynu. Ta se přímo dotýká i nás v České republice.

V České republice se nyní připravuje zničení několika chráněných přírodních oblastí a kontaminace pitné vody kvůli těžbě břidlicového plynu hydraulickým štěpením.

Co je to hydraulické štěpení?

Jedná se metodu těžby tzv. břidlicového plynu, což je zemní plyn, který je zachycen v malých komůrkách v hornině hluboko pod zemí. Po vyvrtání několikakilometrových svislých vrtů se budují vrty horizontální. K narušení horniny se používají výbuchy a následně se do vrtů vhání pod tlakem milióny litrů vody, písku a desítky tun nebezpečných chemikálií (jedy, rakovinotvorné či mutagenní látky).

Zrušíme z hamižnosti a nedostatku invence chráněné oblasti?

Návrhy na těžbu břidlicového plynu se v současné chvíli týká tří oblastí v České republice - Českého krasu, Broumovska a Beskyd. Jedná se o chráněné krajinné oblasti a další přírodně cenná území. Na první pohled by se mohlo zdát, že těžba probíhá pod zemí a krajinu tak nijak nenaruší. Situace je ale zcela opačná.

Při těžbě je nutné postavit velké množství těžních věží a vyhloubit desítky až stovky vrtů, vybudovat infrastrukturu, transportovat těžební směsi... Tím dochází k drastickému zásahu do krajiny a vážnému poškození krajinného rázu. Ten patří na Broumovsku i v Českém krasu mezi hlavní předměty ochrany CHKO. Dopady na turismus, který je hlavním zdrojem obživy mnoha obyvatel v mnoha dotčených oblastech, si každý dokáže domyslet.

Jedovatá voda z kohoutku?

Že nám doma teče z kohoutku pitná voda, bereme téměř všichni jako samozřejmost. Pro mnohé může ale tahle realita brzy skončit. Hydraulické štěpení ohrožuje zdroje pitné vody, životní prostředí a lidské zdraví.

Množství chemických látek je v těžební směsi zastoupeno jen v malém procentu, avšak v absolutním množství jsou jich do podzemí v oblasti jednoho vrtu pumpovány desítky kubíků. Na povrch se vrací mezi 15 - 80 % vstříknuté tekutiny, zbytek zůstává v podzemí, kde může kontaminovat zdroje pitné vody.

Dalším aspektem je množství vody potřebné pro těžbu. Těžební proces jediného vrtu požaduje mezi 9 000 a 29 000 kubíků vody. To je velké množství i pro oblasti, které jejím nedostatkem v současné době netrpí.

Zhluboka se nadechnout

Pára, která uniká ze znečištěné vody skladované v takzvaných výpařištích, obsahuje vysoce rakovinotvorný benzen. Ke znečištění ovzduší dále přispívá vysoký počet automobilů. Úniky z vrtů a rozvodných potrubí mohou představovat problém z hlediska ochrany klimatu. Je potřeba dalších výzkumů, nicméně několik studií naznačuje, že těžba břidlicového plynu hydraulickým štěpením má stejný či dokonce horší vliv na globální změnu klimatu než těžba uhlí.

Těžbu u nás nechceme

Rizika hydraulického štěpení nejsou malá, především devastace krajiny a kontaminace pitné vody představují významný problém. Plány na těžbu břidlicového plynu jsou o to absurdnější, že existují čistší možnosti, jak uspokojit naše energetické potřeby: zejména její výroba z obnovitelných zdrojů a její účinnější využití. Přechodnému využívání zemního plynu se nevyhneme, nicméně jeho získávání hydraulickým štěpením z břidlic je příliš riskantní.