Postřehy z velké pískovcové konference

Setkání odborníků pořádala univerzita Wroclaw, dokonalé zázemí pro terénní exkurze poskytl tentokrát polský národní park Góry Stolowe. Někteří účastníci využili také možnost shlédnout skvosty evropského pískovcového fenoménu, nedaleké Broumovské stěny a Adršpašsko-teplické skály, v rámci post-konferenčního programu zajištěného Správou CHKO Broumovsko. Kromě tradičních účastníků ze zemí střední Evropy přijali pozvání také vzácní hosté z Velké Británie a Francie. Zcela nově se představily pískovcové oblasti Číny, které svým plošným rozsahem, geomorfologickým utvářením a rozmezím ekologických podmínek přinášejí další rozměr poznání přírodních fenoménů pseudokrasu.

Jaké jsou novinky v oblasti výzkumu pískovců? S rozvojem technologií dálkového průzkumu země, konkrétně využitím laserového scanneru, který dokáže pronikat vegetací (technologie LIDAR), získali vědci v posledních letech velmi podrobný obraz reliéfu významných pískovcových oblastí s detailním rozlišením. Ten napomáhá popisu těžko přístupných a členitých terénů s lesním porostem, poznání vzniku pískovcové krajiny, objevování nezřetelných pozůstatků historického osídlení, ale odhaluje i současné problémy půdní eroze. Daří se také zpřesňovat časové představy o vzniku pískovcových útvarů. Některé pískovcové jeskyně totiž obsahují druhotné vápencové výplně, tzv. speleotémy, obvykle tenké plošně nepříliš rozsáhlé povlaky, jejichž datování umožňují moderní radiouhlíkové a radioizotopové metody. Na základě těchto výzkumů lze usuzovat, že současná podoba pískovcových neboli pseudokrasových jeskyní se vytvořila v průběhu starších čtvrtohor, zato od konce poslední doby ledové se příliš nemění.

Zaujaly také výsledky posledních studií, které zkoumají vztahy mezi živými a neživými složkami ekosystémů. Pro pískovcové oblasti jsou nové závěry výzkumu vývratů stromů v přírodě blízkých porostech jejich vlivu na utváření mikroreliéfu do podoby více či méně nápadných jamek a valů, což má z dlouhodobého hlediska významné důsledky pro tvorbu půdního profilu. Důležitou roli při formování druhové skladby představuje mikroklima podmíněné specifickým reliéfem plošin, skalních stěn, skalních měst a roklí. Vyvinutí cenově dostupných, lehkých a v terénu odolných automatických měřidel teploty a vlhkosti s elektronickou pamětí umožnilo velký pokrok v podrobném měření meteorologických veličin. První miliony záznamů za rok pořízených z několika stovek měřidel však teprve čekají na důkladné vyhodnocení a vědeckou publikaci výsledků, o nichž lze tušit, že budou opravdu zajímavé.

V posledním desetiletí se také podařilo prohloubit poznání mechorostů pískovcových skal. Množství druhů mechorostů je možná pozoruhodnější než druhů cévnatých rostlin, kterých je v chladných a na živiny chudých oblastech křemitých pískovců mnohonásobně méně než např. v teplých oblastech na vápencových podkladech. Zpět k mechorostům, pro příklad v Adršpašsko-teplických skalách bylo dosud nalezeno 184 druhů mechů, 73 druhů játrovek a 2 druhy hlevíků, což v žebříčku pískovcových oblastí znamená slušné druhé místo hned za Labskými pískovci (včetně Českého Švýcarska).

Mezi průlomové studie posledních let je však nutno zařadit ty, které se zabývají vlivem přirozeně vznikajících požárů na druhovou skladbu lesa i celé ekosystémy na pískovcích. Díky reliéfu s extrémně suchými partiemi na vrcholcích skal s množstvím hořlavého materiálu vystaveného slunečnímu žáru byla tato území opakovaně zasahována přirozenými požáry, které s nejvyšší pravděpodobnosti vznikaly zejména od blesků. Vývoj lesa tak byl i před příchodem lidské civilizace minimálně v posledních 5 tis. letech zřejmě podstatně dynamičtější, než uvažovaly současné konzervativní modely přirozené druhové skladby dřevin. Je tak docela možné, že podíl borovice, ale i smrku a břízy byl v pralesích pískovcových oblastí významně vyšší, než dosud věda předpokládala. Čas teprve ukáže, jak tyto výsledky změní způsob managementu chráněných území a do jaké míry budou tyto přirozené procesy do budoucna umožněny či simulovány.

Konferenci příjemně zpestřily příspěvky o skalních malbách a rytinách v pískovcích jižní Francie a severního Španělska, které jsou zřejmě stejného data jako tamější pískovcové megality se schematickým vyobrazením lidských postav (idolů) datované do doby bronzové. Jejich bližší původ i význam je však stále opředen tajemstvím. Působivá byla též přednáška o neuvěřitelném bohatství rostlinných druhů, které je možno nalézt na pískovcovém podloží v národním parku Lesueur na západním pobřeží Austrálie severně od Perthu, kde se díky neměnným klimatickým podmínkám trvajícím desítky milionů let vytvořil jeden z "nejstarších" ekosystémů na Zemi s více než stovkou endemitů. Na ploše 10 x 10 m zde botanici mohou nalézt až 122 rostlinných druhů (!).

Mezi exotické prezentace přitahující největší pozornost patřily popisy a ukázky čínských pískovcových oblastí, které se v posledním desetiletí otevírají světu. Jejich základem jsou obvykle červené říční pískovce druhohorního stáří, nazývané "red beds". Tento geologický podklad zaujímá přes 800 tis. km², tedy cca 8% území Číny. Mezi největšími vědeckými celebritami konference byl také jinak nenápadný profesor Peng Hua, ředitel Výzkumného institutu krajinářství a turistiky na univerzitě Sun Yat-sen, který je zároveň ředitelem čínské expertní komise pro posuzování žádostí o zápis území na seznam světového přírodního dědictví. Potěšitelný byl i jeho závěr z návštěvy národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály, o které prohlásil, že svými kvalitami rozhodně patří na seznam světového přírodního dědictví UNESCO a zaslouží tomu odpovídající ochranu, která je již v současnosti na vysoké úrovni.

Ing. Petr Kuna
Správa CHKO Broumovsko

Autoři fotografií: Ing. Petr Kuna a Ing. David Velehradský (kliknutím na obrázek jej zvětšíte):