Navzdory tomu, že veřejný ochránce práv ve svých Souhrnných zprávách o své činnosti opakovaně poukazuje na vážné problémy související s výstavbou velkých investičních záměrů, nárůstem dopravy a podceněním role územního plánování, neustále se setkává s případy zcela zásadních pochybení orgánů veřejné správy.
Ochránce práv: Veřejná správa selhává
A to především na úrovni ministerstev. Mělo by přitom být zejména úkolem těchto vrcholných státních úřadů, aby se s poznatky ochránce seznámily a prostřednictvím metodické činnosti zajistily jejich respektování také v praxi orgánů místní správy, tzn. na úrovni obcí, měst a krajů.
REGULACE ROZVOJE ÚZEMÍ
Dosavadní zkušenosti veřejného ochránce práv nasvědčují tomu, že regulaci nové výstavby, se zohledněním zásad udržitelného rozvoje, stále není věnována patřičná pozornost. Podle jeho poznatků se zainteresovaným orgánům veřejné správy při jednáních o výstavbě průmyslových zón, obchodních komplexů, satelitních sídlišť a dalších staveb většinou nedaří žádoucím způsobem investory usměrnit. Přitom tam, kde investorům nejsou stanoveny jasné mantinely pro jejich záměry a není hned od počátku důsledně požadováno respektování všech veřejných zájmů, je obvykle nutno řešit nepříznivé dopady realizovaných záměrů na chráněné veřejné zájmy (pokud na jejich řešení není zcela rezignováno) až následně, a to již za peníze veřejnoprávních korporací (řešení kongescí, nadměrné hlučnosti, problém absence odpovídající infrastruktury atd.).
Zásadní chyby vznikají již při územním plánování. Ochránce se i nadále setkává s nedůslednými postupy orgánů veřejné správy v rámci přípravných fází projednávání investičních záměrů v území (procedury hodnocení vlivů na životní prostředí, tzv. posouzení SEA, EIA, resp. územně plánovací procedury). Přitom upozorňuje, že při začlenění nově zamýšlených záměrů do území se projeví každá nedůslednost při jejich přípravě. Při plánování a projednávání projektů je potřeba mnohem důsledněji zvažovat dopady nové výstavby na krajinu či sídlo samotné a zamezit tak destrukci urbanistické struktury, architektonického rázu místa, či narušení krajinného rázu nebo sídelního panoramatu. Je také nutné jednat o více variantách každého konkrétního projektu, aby se podařilo vybrat optimální podobu záměru. Především časová náročnost procedur hodnocení vlivů na životní prostředí se odráží ve snahách investorů právní úpravu obcházet, kupříkladu i účelovými manipulacemi se záměrem (podhod nocování, schvalování po částech, odmítání relevantních variant), posuzující orgány přitom mají z právní úpravy problematickou možnost tomu čelit. Ochránce nicméně musí trvat na tom, že je právě úkolem nezávislé státní správy, aby mj. s pomocí institutů územního plánování a posouzení vlivů na životní prostředí, veškeré skutečnosti ke konkrétní investici se vážící rozkryla a zajistila také objektivní zhodnocení relevantních variant.
Bohužel ani představitelé radnic si, až na výjimky, neuvědomují svoji významnou roli při usměrňování nové výstavby ve svém území. Jejich nezastupitelnou pozici se pak mnohde alespoň částečně snaží suplovat občanská sdružení, která využívajíce svých práv z účastenství v povolovacích řízeních, >>tlačí