Václav Pačes: Dotace zelené energie mají dostat lidé, ne zlatokopové

Václav Pačes, předseda Nezávislé energetické komise

Rozhovor.

Více než padesát procent elektřiny z jádra, omezení obnovitelných zdrojů na lokální úroveň a lepší hospodaření s uhlím ordinuje České republice Nezávislá energetická komise, vedená akademikem Václavem Pačesem. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba ji svolal letos na jaře, aby zpracovala podklady, které mají tvořit ideový základ nové státní energetické koncepce. Pačesově komisi bylo mimo jiné vyčítáno, že se v hlavní zprávě odmítá vyjádřit k prolomení těžebních limitů.

OTÁZKA: HN: Od vaší komise se očekávala nějaká nová vize budoucnosti české energetiky. Proč se tedy tolik kryjete s názory ministerstva průmyslu a obchodu?

To není pravda, nekryjeme. Uvědomte si, že za náměstka Františka Pazdery byl dán opravdu extrémní důraz na jádro. Počítalo se s tím, že v Česku bude stát 18 jaderných reaktorů. Nám vychází, že bude ekonomicky výhodné minimálně dostavět Temelín.

OTÁZKA: HN: I když se lišíte od starého návrhu energetické koncepce, shodujete se téměř ve všem s ministrem Kubou.

Vynalézt něco úplně nového pro energetiku dnes není možné. Jde tedy prakticky o to, jaké proporce jsou pro nás a pro Evropu výhodné. A jak zařídit, aby výroba tepelné a elektrické energie byla co nejekonomičtější a zároveň nejekologičtější.

OTÁZKA: HN: Takže na vás ministerstvo nijak netlačilo?

Odmítám, že bychom byli pod jakýmkoliv tlakem ministerstva nebo pana ministra Kuby. Ten nám jasně řekl, že to je naše věc. My jsme si do komise najmenovali vlastní lidi, aniž by nám do toho kdokoliv zasahoval. To, co vzniklo, vzniklo opravdu po odborné diskusi, v níž jsme se snažili posoudit energetický mix z ekonomického, ekologického a bezpečnostního hlediska.

OTÁZKA: HN: Není dostavba Temelína ekonomicky riskantní?

Nyní se začínají ukazovat odhady, které namísto původních 150 až 200 miliard korun počítají až se 300 miliardami. A to je v porovnání se 100 miliardami, kolik stály původní dva bloky, opravdu hodně. Jsou to nicméně sumy, které se objevují v médiích a v kuloárech. Kvalifikovaný odhad dnes bohužel neexistuje. Nabídky na dostavbu Temelína se budou podávat za pár dní a obávám se, aby nešlo o přípravy na předraženou stavbu.

OTÁZKA: HN: Na dostavbě Temelína jste založili celou koncepci, a přitom nevíte, kolik bude stát? Je to rozumné?

My si myslíme, že ano. Stále nám to vychází nejlépe. Otázkou zůstává také to, jakým způsobem se ty peníze protočí v české ekonomice. Záleží na tom, zda budou české firmy zajišťovat dodávky a subdodávky, nebo až subdodávky druhého řádu. Záleží, kolik z těch stovek miliard zůstane v Česku.

OTÁZKA: HN: Opravdu nebyla jiná cesta než nárůst jádra?

Rádi bychom přinesli něco nového, ale ono nic nového není. Něčím novým byl návrh pana náměstka ministra průmyslu a obchodu Pazdery na obrovský růst jaderné energetiky. Počítalo se také s obrovským nárůstem elektromobility, ale kdo dnes ví, jak se rozvine? Že nahradí dovoz ropy? Bylo by to báječné, ale víme, že to tak dopadne? Snažíme se naznačit, jaké jsou reálné možnosti obnovitelných zdrojů.

OTÁZKA: HN: Ale nějaký vývoj technologií se předpovědět dá.

Podle nás má být státní energetická koncepce především otevřená. Kdo ví, jak se vyvine fotovoltaika nebo kdy bude možné uvažovat o jaderných reaktorech čtvrté generace a podobně? V tomto říkáme, že bychom se měli více zaměřit na výzkum. Začleňovat do koncepce odhady ale není možné. Od dob, kdy se začínal mapovat lidský genom, se zříkám jakýchkoliv prognóz, kdy něco bude a jak to bude vypadat. Tehdy jsem odhadoval, že bude zmapován za patnáct let, a vidíte, bylo to za pět let hotové. Ale takhle se můžeme mýlit i obráceně.

OTÁZKA: HN: Jak tedy bude vypadat energetický mix?

Musíme si hlavně říct, co je úkolem státu. Stát má povinnost zajistit společnosti dostatek dostupné energie, tedy elektřiny, tepla a pohonných hmot. Musí také zajistit energetickou bezpečnost. Podle našich propočtů je tedy rozumné, aby se například z jádra vyrábělo nadpoloviční množství elektřiny. Naopak u obnovitelných zdrojů nevidíme v současné době potenciál vyšší než 15 procent.

OTÁZKA: HN: Víc neočekáváte?

Říkáme: obnovitelné zdroje ano, ale pokud možno nedotované, nebo dotované rozumně. Každý dnes ví, jak obrovský problém vznikl v České republice před dvěma lety kvůli fotovoltaice. To je příklad s vykřičníkem. Totéž platí také o biopalivech a řepce, jejichž pěstování krajině více škodí, než pomáhá. Ale i v této oblasti se budou technologie vyvíjet, proto ten důraz na otevřenost.

OTÁZKA: HN: Měla by se zastavit podpora zelené energie?

Rozumné dotace nezavrhujeme. Ale musí být určeny pro lidi a hlavně u nových typů zdrojů. Ideální by bylo, aby lidé sami využívali obnovitelné zdroje na lokální úrovni - v topeništích, na střechách a podobně, tam mají největší potenciál. Bioplyn, biomasa, komunální odpad, vše spalováno v moderních kotlích. Ale plány Evropské unie na desítky a desítky procent u nás nedávají smysl.

OTÁZKA: HN: Co možný vývoj zelené energie do budoucna? Co když se stane finančně výhodnou?

My říkáme - nechme to všechno otevřené. Jestliže půjde fotovoltaika cenově dolů natolik, že se obejde bez dotací, tak ano. Pokud nastavíme férové podmínky, kvalitní technologie se uplatní. Ze začátku můžeme novou technologii popostrčit i formou dotace, ale ne nějak extrémně, jako tomu bylo u fotovoltaiky.

OTÁZKA: HN: Cestou obnovitelných zdrojů jde ale celá Evropa. Nezůstane Česko špinavou zemí?

Obnovitelné zdroje jsou hlavně evropským nástrojem proti změnám klimatu. Nás tu ale mnohem více než emise oxidu uhličitého trápí polétavý prach. Doktor Radim Šrám ve své studii jasně ukazuje, jak tento prach negativně ovlivňuje lidské zdraví. Vinou drobných prachových částic, na něž se váže celá řada karcinogenů, mají lidé z postižených oblastí prokazatelné zdravotní problémy a kratší délku života. A netýká se to jen severních Čech či severní Moravy, ale třeba i jižních Čech. Ukázalo se například, že České Budějovice mají horší ovzduší než Praha. Často za to můžou špinavé lokální výtopny.

OTÁZKA: HN: A nemůžou být odpovědí právě obnovitelné zdroje? Podle některých studií jsou náklady na léčbu nemocí způsobených polétavým prachem vyšší než případné dotace na obnovitelné zdroje.

Určitě. Nikdy jsme neřekli, že jsme proti obnovitelným zdrojům. Jsou to ale technologie, ne finanční operace pro zlatokopy. Mají být pro lidi a ne pro developery a banky. Ale ani tak z nich nikdy nevyrobíme energii pro všechno. Ekonomicky se musíme podívat, jestli a jaké dotace jsou únosné.

OTÁZKA: HN: Jako největší přínos své koncepce popisujete změnu využívání uhlí. V čem tento přínos spočívá?

Uhlí je cenná surovina, která by se měla primárně uchovávat pro teplárenství. Elektřinu si můžeme vyrobit z jádra. Pokud se bude uhlí v elektrárnách či teplárnách používat, tak jen s vysokou účinností. To předpokládá velké investice. Není čas na to, aby se uhlím plýtvalo, aby si na tom mastily kapsu velké podniky, aniž by do zdrojů investovaly.

OTÁZKA: HN: Jde vám tedy i o úspory?

Máme dva druhy úspor. Úspory systémové, ty se snažíme prosazovat právě v oblasti spalování uhlí a kondenzační výroby elektřiny. Na druhou stranu jsou tu i úspory společenské. Podíváte-li se na dnešní hypermarkety, jsou to kobky bez oken, kde se zároveň chladí a topí. Jedno takové obchodní centrum má spotřebu jako čtyřtisícové město.

OTÁZKA: HN: A jak na systémové úspory?

Musíme nastavit prostředí tak, aby neefektivní podniky krachovaly. Jsou tu zdroje, které si za dvacet let předaly čtyři party zlatokopů. Ti do nich neinvestovali ani korunu a stále vydělávají. Potom je v tom systému něco špatně.

OTÁZKA: HN: Jak navrhujete hospodařit s hnědým uhlím?

Jsou oblasti, kde si stát musí nechat rozhodovací pravomoc. Jednou z nich je těžba uhlí, naší jediné energetické suroviny. Dnes to vypadá tak, že se s ním strašně plýtvá na kondenzační výrobu elektřiny. Stát by měl mít jednoznačně pravomoc do toho více mluvit.

OTÁZKA: HN: Tedy i určit, kam ho dodávat?

Musí se přijmout takové zákony, aby se uhlí nevyužívalo neefektivně.

OTÁZKA: HN: Bylo vám vyčítáno, že jste se nepostavili čelem k prolomení těžebních limitů. Proč?

Zatím neexistuje studie, která by možnosti těžby uhlí pořádně posoudila - geologicky, ekonomicky, ekologicky a k tomu všemu dopady na zdraví lidí v regionu. Protože s těmi povrchovými velkolomy je typicky spojován právě ten polétavý prach. Je to od komise špatná rada zakládat další komisi, vím o tom. Ale musí vzniknout nějaká skupina lidí, která by celou problematiku posoudila takto komplexně.

OTÁZKA: HN: O limitech se ale rozhoduje už dvacet let.

No a vidíte, vede se stále jen debata. Žádná komplexní analýza za celou tu dobu nevznikla. Celé se to mohlo vyřešit už dávno, kdyby se s lidmi z ohrožených oblastí, kteří se nechtějí stěhovat, jednalo velkoryse.

OTÁZKA: HN: Jak to vše dopadne na teplárenství?

Měla by se podle nás zvážit alespoň částečná decentralizace teplárenství. A právě zde by mohly hrát větší roli obnovitelné zdroje, hlavně bioplyn a biomasa. Je nutné začít pracovat i s možností spalování odpadu. Obojí proběhlo například v Dánsku a v lokálních podmínkách to dává smysl. Celá česká energetika je až na pár výjimek desítky let stará. Celý segment se musí razantně zmodernizovat. Musíme vytvořit podmínky, které firmám ukážou, že investice pro ně budou nejen nezbytné, ale i výhodné.

OTÁZKA: HN: Kritizujete energetickou politiku Evropské unie. Co se vám na ní nelíbí?

EU by se měla v otázkách energetiky mnohem více sjednotit. Měla by lépe spolupracovat v otázce energetické bezpečnosti, ale i v otázce infrastrukturních sítí. Tam selhává jak v koordinaci, tak v nejednotném vyjednávání - například s Ruskem na dodávkách plynu.

OTÁZKA: HN: Měl by tedy mít Brusel větší pravomoci?

Pokud by opravdu byla celoevropská energetika dobře udělaná, tak bych se direktivních pravomocí nebál. Celoevropská energetická politika ale neexistuje. Každý stát si diktuje své. Je to souboj států, souboj velkých firem, každý proti každému.

Václav Pačes (70)
Bývalý předseda Akademie věd ČR je vystudovaný biochemik. Působí v Ústavu molekulární genetiky. Na přípravě energetické koncepce se podílel již za vlády Mirka Topolánka.

AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz