Téměř zapomenutá historie: Vodní dílo Gabčíkovo

Slovensko: Vodní dílo Gabčíkovo

Název malé obce Gabčíkovo, nedaleko Šamorína, vstoupil do povědomí občanů středoevropských zemí - zejména Slovenska, Česka a Maďarska, jako synonymum vodního díla, jež svou velikostí vyvolává nejen pozitivní či negativní reakce, ale i mezinárodní soudní spory. I v tomto případě však platí: lépe jednou vidět, než stokrát jen slyšet.

Čas rychle plyne a jen málokdo si dnes uvědomí, že právě před 20 lety vyvrcholil spor o výstavbu mezinárodního vodního díla na Dunaji, rozhodnutím slovenské vlády dokončit téměř hotovou stavbu podle takzvané varianty "C". Spor, o němž vlastně dnešní mladá generace téměř nic neví. O co vlastně tehdy šlo, je nejlépe vysvětlit přímo na místě.

Přehradní hráz vodního díla Gabčíkovo leží asi 40 kilometrů jihovýchodně od Bratislavy a dostat se k ní dá buď po silnici přes Šamorín, případně na kole po dunajské hrázi, nebo v letních měsících vyhlídkovou lodí, která někdy zajíždí až pod plavební komoru, takže zážitek z plavby po Dunaji ještě umocní tísnivý pocit z hloubky mezi vysokými betonovými stěnami. Jak je vidět na fotografiích, my jsme se na hrázi zastavili za nepříliš příznivého podzimního počasí, kdy silný a chladný vítr vytvářel na přehradním jezeře poměrně vysoké vlny a odháněl hrstku okounějících turistů do tepla vyhřátých bufetů nebo zpět do výletních autobusů.

Už z dálky je vidět typická věž - dozorna, která kontroluje provoz ve dvou mohutných zdymadlových komorách, a také na horní a dolní rejdě (prostor před vjezdem do nebo výjezdem z plavební komory, kde lodě čekají před semaforem na pokyn z řídící věže, kdy mohou vplout do plavební komory). V dolní části věže je vyhlídková plošina, jež umožňuje pěkný výhled i návštěvníkům. K dispozici je dalekohled, kterým lze za jasné oblohy vidět na horizontu siluetu televizní věže Kamzík nad Bratislavou.

Informační tabule podrobně informují o technických parametrech tohoto - ve středoevropském měřítku jedinečného - vodního díla. Starší generace si možná ještě vzpomene na nekonečné diskuze v médiích o tzv. variantě C, avšak současné dorůstající generaci to už mnoho neříká. Proto si dovolím krátký exkurz do historie díla, o němž se nepochybně bude ještě v budoucnosti mluvit, jelikož rozhodnutí soudních sporů se ani po létech nenaplnila.

Zásahy člověka do přírodního proudění řeky Dunaje začaly už dávno v minulosti budováním protipovodňových hrází s cílem ochránit životy a majetek, případně získat novou půdu vysoušením podmočené půdy u řeky, případně celých říčních ramen. Koncem středověku přibyla potřeba splavnit řeku pro potřeby rozvíjející se vodní dopravy, a tak se hlavní tok řeky postupně upravoval až do dnešní trasy.

O vodním díle, které by zlepšilo průtok a zabezpečilo stabilnější plavební hloubku na úseku mezi Bratislavou a Budapeští, se uvažovalo už dávněji, ale konkrétní rysy začal tento projekt nabírat až v 60. letech 20. století. Po dlouhém posuzování různých řešení došlo v roce 1977 k podpisu mezistátní dohody, mezi tehdejší ČSSR a Maďarskou lidovou republikou, o výstavbě soustavy vodních děl Gabčíkovo - Nagymaros. Vodní díla měla plnit více cílů - ochranu před vysokou vodou, zvýšení a stabilizaci plavební hladiny podle doporučení Dunajské komise, která reguluje vodní dopravu na evropském veletoku, ale i energetické využití. Přitom horní stupeň Gabčíkovo měl přednostně vykrývat potřebu tzv. špičkové energie v obou zemích a dolní stupeň Nagymaros (obec u Višegrádu severně od Budapešti) měl sloužit jako vyrovnávací nádrž.