Italové zachraňují největší ocelárnu

Soud nařídil uzavření největší italské ocelárny z ekologických důvodů. Provoz bude zachován za cenu miliardových investic do modernizace.

Největší italská ocelárna ILVA, která produkuje asi třetinu italské oceli, prozatím zůstává v provozu, i když nad ní stále visí hrozba soudního příkazu k uzavření. Ovšem nikoliv z ekonomických, nýbrž ze zdravotních a ekologických důvodů. V okolí továrny zaměstnávající na 12 tisíc lidí byl totiž výskyt onemocnění rakovinou v některých případech až o 30 procent nad celostátním průměrem.

Ocelárnu v jihoitalském Tarantu založil v 60. letech minulého století státní holding IRI v rámci snah o industrializaci zaostalé jižní části země. Tehdy proti ní nikdo neprotestoval, i když v regionu prosperoval rybolov a intenzivní pěstování zeleniny a ovoce a více pracovních míst se mohlo vytvořit podporou turistiky. Výdělky v ocelárně byly bezpečnější a vyšší.

Státní holding IRI byl v 90. letech privatizován a ocelárnu Italsider, jak se tehdy jmenovala, koupila severoitalská firma Riva. Během posledních let italská produkce oceli poklesla v důsledku uzavření některých velkých závodů (např. v Neapoli) i vlivem ostré konkurence především z Asie, která nemusí dodržovat přísné předpisy platící v zemích Evropské unie.

Jedovatá, ale potřebná

V Tarantu se ale tyto předpisy příliš nedodržovaly také. Firma Riva nereagovala na rostoucí protesty části místního obyvatelstva, což přimělo několik místních občanských organizací k podání žaloby. Prokurátor Franco Sebastio nakonec oznámil, že se celá ocelárna dostává pod kontrolu soudu a dal na srozuměnou, že by výroba mohla být zastavena. Na vedení firmy bylo uvaleno domácí vězení.

Rozhodnutí rozpoutalo vášně, protože vyhasnutí vysokých pecí by znamenalo definitivní konec ocelárny a ztrátu práce nejen pro jejích 12 tisíc zaměstnanců, ale i pro tisíce subdodavatelů. Jak prohlásil ministr průmyslu Corrado Passera, "následky podobného kroku by pocítila celá italská ekonomika".

Odbory zorganizovaly vlnu protestních manifestací před místním soudem a žádaly vládu o pomoc. Premiér Mario Monti prohlásil, že "je nutné ocelárnu zachránit, ale že vláda v žádném případě nechce vyvolat srážku s justicí".

Nakonec se prozatímní řešení našlo. Jak prohlásil ministr životního prostředí Corrado Clini: "ILVA bude během mimořádně krátké doby investovat 146 milionů eur (více než 3,6 miliardy korun) na modernizaci zařízení, což učiní nejen proto, že my jí to nařizujeme, ale protože to vyžadují předpisy EU. To samozřejmě nebude stačit, region Puglia je připraven uvolnit jistou částku na sanaci některých provozů a také vláda se pokusí nalézt fondy pro opatření, jež by zlepšila stav životního prostředí v oblasti. Výroba, jak ostatně potvrdilo vedení firmy, bude pokračovat."

Budoucnost ocelárny byla oddělena od osudu osob, které současnou situaci způsobily. Část vedení podniku již byla vyměněna a na předchozí byla uvalena žaloba. U soudu jim hrozí vysoké tresty za způsobenou újmu na zdraví a zanedbání pracovních povinností.

Krize nepolevuje

Montiho vláda si ale stále ještě neoddechne. Další problém se vynořil na Sardinii, kde má americký holding Alcoa v úmyslu prodat tamní velkou hliníkárnu, přestože mu předchozí kabinet premiéra Silvia Berlusconiho zaručil některé ekonomické výhody. Probíhá jednání s jednou švýcarskou firmou, ale osud podniku je nejistý.

Montiho vládě se sice podařilo stabilizovat státní finance, ale hospodářská krize stále nepolevuje. Za posledních pět let se počet zaměstnanců v italském průmyslu snížil o přibližně 450 tisíc, a jak připustila i ministryně práce Elsa Fornerová, "Itálii čeká horký podzim".

Josef Kašpar
od našeho spolupracovníka z Říma