Těžba břidlicového plynu ovlivňuje globální přepravy

V posledních letech došlo ve Spojených státech, jednom z největších světových producentů uhlí, k nastartování dvou paralelních trendů, které spolu tvoří jakési spojené nádoby.

V první řadě dochází k výraznému poklesu spotřeby uhlí v americké energetice, a to z důvodu masového přechodu výroby elektrické energie z uhlí na zemní plyn, s čímž mimo jiné souvisí výrazně se snižující ekologická zátěž severoamerické energetiky. Podle tamního Úřadu pro energetické informace (EIA) tak v letošním roce došlo k poklesu emisí oxidu uhličitého (CO2) na úroveň roku 1992, přičemž emise CO2 z výroby elektrické energie tvoří v USA celých 98 % všech emisí.

SNÍŽENÍ EMISÍ CO2 A ŠKODLIVIN

Podle kvalifikovaných odhadů renomovaných poradenských firem z oboru je pravděpodobné, že americké elektrárenské společnosti zavřou během následujících pěti let až 175 uhelných elektráren. Tyto "špinavé" zdroje energie pak budou v plném rozsahu nahrazeny zdroji na zemní plyn. Pokud se tyto předpovědi naplní, poklesnou americké emise na hodnotu roku 1980. Celý tento zlom byl způsoben ještě nedávno zcela nečekanou záležitostí - zvládnutím těžby a zpracování tzv. břidlicového zemního plynu, jehož ohromnými ložisky Severní Amerika disponuje.

Tento překvapivý trend má kromě čistě ekonomických důsledků samozřejmě důsledky na poli ekologie a pochopitelně i politiky. Spojeným státům se zřejmě podaří splnit cíle Kjótského protokolu o snižování emisí skleníkových plynů na hodnotu o 5 % nižší, než byla v roce 1990. Tato situace je bizarní zejména z toho důvodu, že na rozdíl od řady jiných států, které protokol podepsaly a dnes nedokáží z něho vyplývající závazky naplnit, se Spojené státy odmítly k tomuto dokumentu připojit a ani současná vláda prezidenta Baracka Obamy nebyla zatím schopna prosadit obchodování s povolenkami podle kjótského vzoru.

Celkové americké emise CO2 se na svoje maximum (6 mld. t) dostaly v roce 2007. Následující hospodářská krize jejich objemy snížila a po opětovném růstu v roce 2010 došlo loni opět k poklesu, a to na 5,2 mld. t, což již bylo jen těsně nad objemem roku 1990 (5 mld. t). A Mezinárodní agentura pro energii (IEA) letos v květnu uvedla, že americké emise poklesly za posledních 5 let o 450 mil. t, nejvíce ze všech sledovaných zemí, včetně Evropské unie.

Přechod na plyn nesnižuje jen emise oxidu uhličitého, ale i dalších škodlivých látek. Za poslední dva roky tak v USA klesly emise oxidu siřičitého o 34 % a oxidu dusičitého o 16 %. Uhelné elektrárny totiž produkují přibližně devadesátkrát více oxidu siřičitého, a pětkrát více oxidu dusičitého a dvakrát více oxidu uhličitého než elektrárny na plyn.

BŘIDLICOVÝ BOOM

Tento překvapivý jev má ale zcela prozaické vysvětlení: pro severoamerické výrobce energie se využití břidlicového plynu stává jednoduše dostupnější než poměrně drahé černé uhlí a je příznačné, že ani nejvýznamnější experti na klimatologii (a ani energetiku) tyto změny neočekávali. Takže se dá s plnou odpovědností říci, že v tomto případě opět pozitivně zasáhla ona známá "neviditelná ruka trhu". Přitom v roce 2005 se uhlí podílelo na výrobě elektrické energie ve Spojených státech celou polovinou, zatímco letos to bude již jen přibližně třetina. To bude vůbec nejnižší podíl za 40 let, po které agentura výrobu elektrické energie ve vyspělém světě sleduje.

Ještě před deseti lety přitom byla těžba břidlicového plynu zcela okrajovou záležitostí. Až zvládnutím technologií horizontálního hloubení a hydraulického štěpení předstihly Spojené státy už roku 2010 v těžbě zemního plynu Rusko a staly se jeho největším světovým producentem. V současnosti se břidlicový plyn podílí na celkové těžbě plynu v USA čtvrtinou a odhaduje se, že do dvaceti let by to měla být polovina. Tato břidlicová revoluce srazila ve Spojených státech cenu plynu na úroveň zhruba pětiny úrovně v Evropě a dokonce sedminu v Asii, což způsobilo výše popsaný přechod elektráren od uhlí k plynu.

AMERICKÝ EXPORT ZMĚNÍ DOPRAVNÍ TRASY

Podle prognóz amerických elektrárenských společností bude rozvoj výroby elektrické energie z plynu pokračovat a stavěny budou již výhradně jen elektrárny na plyn. Ovšem takto nízké ceny plynu mají i svou druhou stránku, neboť elektrárenství je dnes jediným velkým zákazníkem plynárenských společností, kterým se tak momentálně nevyplatí otevírat nová ložiska těžby. Proto jsou připravovány velkorysé plány vývozu plynu. Pokud budou tyto plány realizovány, budou mít výrazné dopady nejen na světový trh s energiemi, ale vzhledem k tomu, že podstatně sníží závislost Spojených států a především Evropy na dovozech z Ruska a Blízkého východu, i na světovou bezpečnostní situaci.

V současné době je v USA připravována stavba celkem osmi terminálů na vývoz zkapalněného zemního plynu (LNG) o celkové roční kapacitě 120 mil. tun LNG ročně. Pokud budou skutečně všechny uvedeny do provozu, stanou se Spojené státy největším vývozcem této komodity na světě; v současné době je jím Katar se 77 mil. tun ročně. Očekává se, že ceny amerického LNG budou mnohem nižší, než jsou ceny stejné komodity v současnosti, čímž dojde k výrazným změnám poměrů na světových trzích s touto surovinou. Důsledkem zřejmě bude významný pokles podílu Ruska na trhu, a to zejména evropském. V současnosti zaujímá podíl asi 27 %, který by ale v následujících třiceti letech měl klesnout na zhruba polovinu.

Dále se očekává, že plyn se tak postupně stane nejvýznamnějším fosilním palivem blízké budoucnosti, a při svých příznivých ekologických vlastnostech by jeho rozšíření mohlo konečně zastavit či alespoň výrazně omezit neustálé subvencování velmi sporných řešení, jako jsou solární elektrárny nebo přísady biopaliv do benzínu a nafty.

ROSTE EXPORT UHLÍ DO ZÁMOŘÍ

Klesající odbyt uhlí na domácím trhu se daří americkým těžařům úspěšně kompenzovat vývozy do zámoří. V uplynulém roce vyvezly Spojené státy do zahraničí největší objem za posledních 20 let, 107 mil. tun uhlí v hodnotě téměř 16 mld. dolarů. To je rekord od roku 1991 a zároveň dvojnásobek oproti roku 2006.

Export této suroviny posílila především poptávka z Asie a Evropy, přičemž hlavní podíl na růstu vývozu měla Asie, kde se díky vysokému ekonomickému růstu zvětšuje hlad po energetických zdrojích, který je podle těžební společnosti Peabody předzvěstí oživení zájmu o uhlí. Vývoz do Jižní Koreje loni stoupl o 81 % na více než 10 mil. tun, do Indie o 65 % na 4,5 mil. tun a rekordmanem je Japonsko s nárůstem o 119 % na téměř 7 mil. tun uhlí, což bylo zapříčiněno především hledáním alternativních zdrojů energie po nehodě v jaderné elektrárně Fukušima v březnu 2011.

ZMĚNY NA PŘEPRAVNÍM TRHU USA

Tyto změny na trhu energetických zdrojů mají samozřejmě dopad i na severoamerický přepravní trh, zejména pak na největší železniční dopravce. Obecně se zatím největším firmám - Union Pacific, BNSF a Norfolk Southern - daří mírné poklesy odbytu u domácích energetických zdrojů kompenzovat zvýšenými exportními přepravami do námořních přístavů.

Union Pacific zaznamenala v komoditě uhlí mezi lety 2011 a 2010 nárůsty přeprav o 5 %, způsobené zejména právě růsty exportů do Asie a Evropy. Naproti tomu konkurenční BNSF musela čelit meziročnímu poklesu o 7 % v přepravených tunách, v tržbách ale jen o 3 %, což lze právě vysvětlit delšími přepravními rameny z dolů k námořním přístavům na obou pobřežích Spojených států. Norfolk Southern, působící ve východní části Spojených států, zaznamenala 4% nárůsty výkonů v přepravách uhlí, ale celých 27 % zvýšení tržeb z těchto přeprav. To je opět způsobeno prodloužením přepravních ramen, v případě této společnosti zejména směrem k přístavům na východním pobřeží Spojených států.

Toto oživení amerických vývozů uhlí souvisí kromě snižování domácí poptávky též s rozvojem spolupráce mezi zeměmi Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC). Toto společenství, jehož zatím poslední summit se uskutečnil počátkem září 2012 v ruském Vladivostoku a jehož členy jsou státy ležící na obou březích Tichého oceánu, zahrnuje 40 % světové populace (např. Číny, Ruska, Spojených států a dalších), 44 % světového obchodu a 54 % světové výroby. Toto společenství má ambice stát se v blízké budoucnosti světovým tahounem hospodářského růstu a dosavadní výsledky jeho členských států tyto představy plně potvrzují.

AUTOR: Martin Boháč