Pátek, 29. března 2024

Oxid uhličitý není všemocný

Tuzemské letní teplotní rekordy neznamenají, že by všichni přitakali nutnosti boje s klimatickou změnou. Řada nových výzkumů naopak ukazuje, že shodu lze naopak najít opravdu těžko...

Oxid uhličitý není všemocný

O spory a otazníky zakopáváme jak při popisu toho, co (a proč) se děje, tak i co se týče prognóz nebo navrhovaných opatření.

Dvaadevadesátiletý James Lovelock, autor hypotézy "živé planety" Gaia, dnes tvrdí, že se v otázce globálního oteplování mýlil. Gaia se lidstvu nemstí zdaleka tolik a klimaskeptikové mezi vědci byli naopak těmi, kdo si zachovali kritické a střízlivé myšlení.

Lovelock dříve vycházel z toho, že oteplování postupuje ještě mnohem rychleji, než tvrdí např. klimatologové z panelu OSN. Své názory představil i v česky vyšlých knihách Gaia vrací úder a Mizející tvář Gaii (obě vydalo nakladatelství Academia). Lovelock proto soudil, že nemá například smysl snažit se o snižování uhlíkových emisí. Větrné elektrárny a další obnovitelné zdroje nic nevyřeší a jen ubírají finance potřebné na radikálnější reakci. Jaderná energetika pomáhá, ale zdaleka nestačí, jedinou šancí je zkusit co nejrychleji vyvinout jadernou fúzi a nasadit metody pohřbívání uhlíku pod zem nebo pod mořské dno.

Nyní Lovelock uznává, že v novém tisíciletí se téměř neoteplilo, ačkoliv koncentrace oxidu uhličitého přitom stále rostly. Jak se podle něj ukazuje, fungování klimatu dnes tedy prostě nerozumíme. Názory staré 20 let a s nimi i část katastrofických prognóz se ukázaly jako chybné. Vědci se obávali, že růst teploty může vyvolat kladnou zpětnou vazbu, protože by došlo k většímu odparu vody - a vodní pára je sama skleníkový plyn. V rozporu s modelem ale nic takového nenastalo, klima se z řetězu neutrhlo a růst teploty je dokonce nižší, než by odpovídalo i samotnému příspěvku oxidu uhličitého.

Lovelock v současné době neodmítá existenci oteplování jako takového. Říká nicméně, že se z nějakých zatím ne dost známých důvodů odkládá a kromě uhlíku je ve hře příliš jiných faktorů.

ZÁHADY GRÓNSKÝCH LEDOVCŮ

Tání ledovců a z toho vyplývající vzestup mořské hladiny je oblíbených strašákem. Vše je ale složitější - tak např. roztátí ledu plovoucího na moři hladinu nijak nezmění. Rizikem jsou ledovce pevninské; protože Antarktida netaje, pozornost se soustředí na Grónsko.

Ovšem nově objevené fotografie ze 30. let 20. století ukazují, že v Grónsku bylo tehdy méně ledovců než dnes. Příslušné snímky opatřila sedmá expedice Thule do Grónska, kterou v roce 1932 vedl Knud Rasmussen. Fotografie byly pořízeny z hydroplánu u pobřeží Grónska i dalších arktických ostrovů. Sloužily tehdy k vytváření map těchto oblastí, pak skončily v archivech v Dánsku a nadlouho se na ně zapomnělo - až doteď.

Jak se ze snímků zdá, před 80 lety grónské ledovce rychle ustupovaly, aniž si toho někdo všiml a zvedla se mořská hladina. Posléze se stejně nepozorovaně vrátily. Autorem příslušné studie je profesor Jason Box z Byrd Polar Research Center na Ohio State University. Podle jeho názoru stojí za těmito trendy oxidy síry, které mezitím atmosféru ochladily, ale po opatřeních proti jejich emisím se opět začalo oteplovat. Možná tak oteplování dnes brání např. právě probíhající industrializace v Číně i dalších zemích a místní "špinavé" technologie.

Existují ale i jiné modely, v nichž větší roli než složení atmosféry hrají cykly sluneční aktivity. Tání ve 30. letech má podle nich původ už v době kolem roku 1840, ještě předtím, než klima mohla začít výrazněji ovlivňovat průmyslová revoluce.

Letos v létě byly ovšem z Grónska i Arktidy získány i výsledky, které ukázaly, že oproti předešlým rokům led skutečně tál více. Argumenty lze tedy najít prakticky pro jakýkoliv pohled na věc.

TEPLÝ ŘÍM

Bjorn Lomborg v knize Skeptický ekolog uvádí, že globální oteplování může průmyslově vyspělým zemím prospět, třeba zvýšením zemědělských výnosů nebo úsporou energetických nákladů. Těžko předvídat, kdo dostane dobré a kdo špatné karty - jeden bizarní scénář předpokládá vyschnutí jihu Evropy. Česká republika se svými horami se o srážky obávat příliš nemusí; možná od nás jednou povedou na jih akvadukty a prodej vody z Čech udělá obdobu ropné velmoci?

Nicméně obecně se spíše odhaduje, že ani vyspělé státy v úhrnu na klimatické změně nevydělají. Kolapsy v jiných částech světa totiž spustí masové migrace, které zaplaví pochopitelně právě bohaté země. Jenže ani dopad klimatické změny na třetí svět/teplé oblasti nemusí být jednoznačně záporný. Studie vědců ze Stanford University, Purdue University a Světové banky předpokládá, že vydělat by mohla například Tanzanie. Ze země známé dnes hlavně díky safari by se mohl stát obří producent kukuřice; zatímco mnohé oblasti vysychají, v Tanzanii má srážek naopak přibývat. Opět se ale jedná jen o model...

Představovat si, že teplé období znamená automaticky nějaký problém, je samo o sobě zavádějící. Ještě předtím, než se rozšířil strach z oteplování, se teplé období před zhruba tisíci lety, kdy Vikingové prosperovali v Grónsku, označovalo jako klimatické optimum.

Profesor Jan Esper z Johannes Gutenberg-Universität v Mainzu teď po vyhodnocení dat z letokruhů stromů dospěl k závěru, že také před dvěma tisíci lety bylo podstatně tepleji než dnes - čemuž ostatně nasvědčují třeba i historické záznamy o pěstování vína v římské Británii. Esper soudí, že známý hokejkový graf vývoje teploty klimatologů OSN je prostě chybný.

Příspěvek lidmi generovaného oxidu uhličitého byl v době Říma pochopitelně mnohem menší, takže jakkoliv oxid uhličitý je skleníkový plyn, jeho dominantní role a pověst hlavního strašáka je Esperovým výzkumem značně zpochybněna. Jak navíc opět upozorňuje Lomborg, lehce vyšší koncentrace oxidu uhličitého proti současnosti by zvýšily výnosy plodin typu pšenice a rýže. Klimaskeptický článek Espera a jeho spolupracovníků se tentokrát objevil i v časopise Nature, stále méně lze tedy mluvit v této oblasti o nějakém konsenzu.

ŘASY VERSUS STROMY

Pokud zůstaneme při pohledu na oxid uhličitý jako na škůdce, pak za pozornost stojí nový výzkum, který v této souvislosti vyzdvihuje úlohu rostlin v mělké vodě u pobřeží. Tyto porosty prý na jednotku plochy zvládnou uložit dvakrát tolik uhlíku než tropické pralesy nebo lesy mírného pásu.

Na pohled to působí divně, strom je přece mnohem větší než cosi titěrného na mořském dně. Strom ovšem má ukládat uhlík většinou ve formě dřeva, zatímco pobřežní "louky" deponují velké množství uhlíku pod sebe - do půdy dna. Zde je vázán mnohem stabilněji než v půdě pod stromy, kde ho rychle zpracují další organismy a zase ho vrátí do atmosféry. Naopak třeba pode dnem Středozemního moře se nacházejí rozsáhlé, až metry silné depozity uhlíku, vázané zde víceméně trvale, nebo alespoň na řádově stovky až tisíce let (viz i výše Lovelockův nápad ukládat uhlík pod mořské dno).

Takže ačkoliv pobřežní louky zabírají jen relativně malou plochu, jejich příspěvek k ukládání uhlíku nelze podceňovat. Navíc mají i další pozitivní vliv, chrání pobřeží před bouřemi/vlnobitím, fungují jako základ ekosystému zahrnujícího i celou řadu ryb a dalších velkých živočichů. Příslušné ekosystémy jsou přitom dnes údajně dost poškozovány především úpravami pobřeží a bagrováním dna. Z řas na pobřeží ovšem těžko udělat mediální téma.

JAKOU BARVU AUTA?

Na závěr perlička lehčího typu, ukazující, jak i v době topení a klimatizace jsme závislí na počasí (jistě, klima a počasí je něco jiného, ale to teď přejděme) - a to i při ekonomickém rozhodování. Nemusí jít zdaleka jen o to, že v létě si koupíme pivo a v zimě grog. Podobná vazba platí i pro mnohem zásadnější transakce, kde by se zdálo, že si je důkladně promyslíme, zvážíme pro a proti a nenecháme se rozptylovat okamžitými nahodilostmi.

Tým, v jehož čele stál Jorge Silva-Risso z University of California v Riverside, zkoumal, jak se prodeje různých typů zboží liší podle teploty venku. V nejteplejších dnech prý stoupne prodej kabrioletů, sněžení řádově stejně zvedne prodej aut s pohonem na všechna čtyři kola. Aktuální teplota ovlivňuje barvu prodávaných vozidel (horko - menší zájem o tmavé barvy) i transakce s nemovitostmi, především prý příplatek, který jsou kupující ochotni zaplatit za zahradní bazén.


Pavel Houser, nezávislý publicista

Zdroj:Víkend
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů