Vymezení stacionárního zdroje

Klíčové definice zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti 1. září 2012, jsou uvedeny v § 2 zákona.

Zákon č. 201/2002 zachovává základní kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší na zdroje stacionární a mobilní. Výklad pojmu "stacionární zdroj" byl v době účinnosti zákona č. 86/2002 Sb. v mnoha ohledech nejasný. Tento zákon definoval pojem stacionární zdroj ve svém § 4 odst. 3 jako "zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost".

Tato definice byla v zásadě správná a byla i v souladu s právem EU, avšak aplikaci pojmu komplikovala jiná ustanovení zákona č. 86/2002 Sb., která jej používala značně nekonzistentně, např. § 54 odst. 6 štěpil stacionární zdroj na další "podjednotky" ("To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více..."). Problematické bylo i definování stacionárního zdroje výrazem "zařízení", neboť pojem zařízení má zcela jiný význam v zákoně 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Snahou nového zákona bylo výše uvedené nejasnosti odstranit a definici stacionárního zdroje zpřesnit.

Ustanovení § 2 písm. e) zákona definuje stacionární zdroj jako "ucelenou technicky dále nedělitelnou stacionární technickou jednotku nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů".

Stacionárním zdrojem je tedy:

• Ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka.
  • Tj. nejmenší technická jednotka, kterou již není možné dělit na další stacionární zdroje. K této nejmenší nedělitelné technické jednotce jsou pak přiřazeny veškeré technické jednotky a stavby, které nejsou samostatným zdrojem znečišťování, ale jsou nezbytné pro provoz stacionárního zdroje nebo s ním jinak souvisí.
  • Dle této definice lze pak vyložit, že stacionární zdrojem je např. kotel včetně odvodu spalin, čištění spalin, kontinuálního měření a komína. Současně však může být stacionárním zdrojem pouze samotný kotel, je-li vedle něj společně provozován další kotel. Tyto dva kotle pak představují dva stacionární zdroje, které mají příslušenství (čištění spalin, kontinuální měření a komín) společné.
• Stacionárním zdrojem může být i činnost.
  • Např. skladování prašných surovin či petrochemických výrobků, manipulace s nimi, tiskařské činnosti, chemické čištění, aplikace nátěrových hmot aj.
• Podmínkou je, že tato technická jednotka nebo činnost znečišťují nebo by mohly znečišťovat.
• Z definice zdroje jsou vyňaty stacionární technické jednotky používané pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů.

V návaznosti pojem stacionární zdroj je třeba zmínit pojem "provozovna", s kterým zákon o ochraně ovzduší také pracuje. Zákon o ochraně ovzduší však nezavádí žádnou vlastní definici pojmu, pouze odkazuje na již existující definici pojmu provozovna v obchodním zákoníku (podle § 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se provozovnou rozumí "prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost", přičemž provozovna "musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení"). Pojem provozovna je tak v zákoně o ochraně ovzduší používán ve svém ustáleném významu.

V provozovně se může nacházet dva nebo více stacionárních zdrojů. Na provozovnu, místo na jednotlivé stacionární zdroje, jsou v zákoně navázány některé nástroje:

• Emisní stropy se dle § 4 odst. 4 stanovují mj. pro provozovnu.
• Jednou z podmínek pro sečtení zdrojů, a to zdrojů vyjmenovaných v příloze č. 2 k zákonu i zdrojů nevyjmenovaných (tj. pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity jiných stacionárních zdrojů), je podle § 4 odst. 7, že jsou tyto zdroje umístěny ve stejné provozovně.
• V souladu s § 15 odst. 3 a 5 se poplatky za znečišťování ovzduší počítají za celou provozovnu.
• Povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) vydává krajský úřad obecně pro zdroj (§ 12 odst. 4), ale v případě, že bude povolovat více zdrojů v jedné provozovně, vydává se podle § 40 odst. 1 jedno povolení provozu pro všechny zdroje dohromady. Při umístění a stavbě nových zdrojů a při rozšiřování provozovny by všechny stacionární zdroje, které jsou součástí jedné provozovny, měly být upraveny jedním povolením provozu.

Mgr. Pavla Bejčková, Zdroj: Verlag Dashöfer