Los evropský stále u nás vzácný

Poslední jedinec losa byl uloven v severních Čechách v 16.století a od té doby se jeho výskyt poprvé zjistil v okolí Ústí nad Labem v roce 1957. V dalším období se frekvence losa na území Čech a Moravy zvyšovala, v roce 1973 se na Jindřichohradecku narodilo první mládě.

Příčiny návratu losa do naší krajiny, zkoumání jeho šancí na přežití u nás a jaké podmínky k životu mu poskytuje prostředí v hustě zalidněném území střední Evropy byly předmětem výzkumného projektu MŽP, jenž byl řešen v letech 1995-97 v Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Los je po zubrovi největším evropským suchozemským druhem savce (500-600 kg).Je druhem, který se přizpůsobil životu v chladnějším klimatu tajgy. V jižní části areálu, tedy u nás, je proto jeho výskyt vázán na mokřady a oblasti s vodními plochami s dostatkem potravy. Je to typický okusovač, živí se mladými letorosty listnatých dřevin a dvouděložných bylin a v zimě ještě jehličnany, větvičkami a kůrou listnáčů. Vzhledem ke své velikosti spotřebuje denně až 50 kg potravy. Proto může trvale pobývat jen na území, kde najde dostatek potravy a dále v tomto území musí mít dostatek klidu pro příjem potravy, odpočinek a rozmnožování. Z důvodů potravy pak los často ještě migruje. Ve vegetačním období se zdržuje na podmáčených místech s keřovými porosty a bohatou mokřadní vegetací a s příchodem mrazů se přesouvá do sušších lesních komplexů, kde vyhledává paseky s náletem listnáčů a borové mlaziny.

Návrat losa k nám souvisí s nárůstem jeho populace v Polsku (v 80. letech zde žilo přes 6 tis. ks). Stejně jako k nám se los současně rozšířil i na území Německa, Rakouska, Maďarska a dalších zemí. Tak během čtyřiceti let los mohl zasídlit všechna pro něj vhodná území v Evropě. Proč se u nás los usídlil v jižních Čechách ?

Jsou zde dvě území - na pravém břehu Lipenské vodní nádrže a v CHKO Třeboňsko. Na Šumavě je toto území vymeteno státní hranicí s Rakouskem a na severu pravým břehem Lipna, na východě bývalou obcí Kapličky a západně osadou Svatý Tomáš. Na území cca 100 km? žije 15 jedinců, kteří zde nacházejí dobré životní podmínky. Na Třeboňsku se jedná o území v šířce cca 20 km od Novohradských hor až po Středočeskou vrchovinu na severu (to je cca 1500 km?), které obývá cca 30 zvířat. Denzita zvířat je zde 10x nižší než na Lipně. Je to tím, že jednotlivá refugia jsou relativně malá, v žádném z nich los nenachází vhodné životní podmínky v průběhu celého roku. Území je totiž většinu roku využíváno hospodářsky a nebo turisticky. Obě oblasti poskytují losům výjimečné podmínky, které se u nás jinde nevyskytují v takové míře, i když se los na našem území jednotlivě či ve skupinkách také vyskytuje.

V obou oblastech dochází k jeho pravidelnému rozmnožování již pod dobu dvou desítek let. Po počátečním nárustu početnosti se stav v jednotlivých lokalitách ustálil a dále se nezvyšuje. Dochází tu totiž k tomu, že mláďata jsou po dosažení věku dvou let nucena území, kde se narodila, opustit a hledat si vhodné místo, kde by se usadila. Celkem se u nás narodilo 120 -150 mláďat, ale stav v oblastech trvalého osídlení se v posledních 10 letech výrazně nemění, jde přibližně o 40 jedinců. S přihlédnutím k okolnostem tak můžeme předpokládat, že většina nebo všechna vhodná místa na našem území již byla losem obsazena. Mimo usedlé jedince se u nás pohybuje stále 10-20 jedinců. O osudu těchto jedinců je známo poměrně málo, z údajů (42) vyplývá, že nejčastější příčinou úhynu jsou z 40% doprava, odstřel 36% atd.

Los je hlediska lesního hospodářství kontroverzním druhem. Obavy z nárůstu početnosti losa u nás a nárůstu jím působených škod v lese byly důvodem k jeho zařazení mezi zvěř. Má stanovenou dobu lovu celoročně a lov je podmíněn souhlasem orgánu ochrany přírody. Současně je los zařazen do Červené knihy ČSSR, v zákoně na ochranu přírody je veden jako silně ohrožený druh. Návrat losa k nám zatím neznamenal ohrožení lesů a obavy z neúměrných škod v lese se nenaplnily. Ve srovnání se škodami působenými ostatními druhy spárkaté zvěře nejsou škody losem významné (kolem 100 tisíc Kč). Obavy myslivců ze snížení početnosti ostatní spárkaté zvěře v místech výskytu losa se ukázaly bezpředmětnými. Naopak ze zkušeností v zahraničí vyplývá, že v oblastech, kam byl introdukován jelen, došlo ke snížení početnosti losa. Přítomnost jiných druhů jelenovitých je pravděpodobně jedním z dalších limitujících faktorů rozšíření losa u nás.

Los tedy je a zůstane v podmínkách střední Evropy kriticky ohroženým druhem bez možnosti vytvořit rozsáhlejší, stabilní populaci. Např. u Lipna může dojít k jeho ohrožení při uvažované realizaci plánu územního rozvoje pravobřeží Lipna. Podobně je tomu u Třeboňska, kde zejména v území navazujícím na bývalé pohraniční pásmo dochází k omezení využití krajiny losem rozvojem rekreace. Z těchto důvodů je osud populace losa nejistý. Ekonomické tlaky na intenzivnější využití dosud relativně málo dotčených oblastí jsou hlavním nebezpečím pro jeho přežití v kulturní krajině. Naopak, pokud se podaří uchránit dostatečně velké krajinné celky před jejich "zkulturněním", má los šanci, i když jen velmi omezenou, že zůstane součástí naší přírody.