zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Bez obalu

29.07.2013
Obecné
Zemědělství
Bez obalu

Přemíra obalů a plýtvání potravinami patří k ekologickým problémům vyspělých zemí...

Aby dokázala, že tyto problémy lze řešit, otevřela Catherine Conwayová v Londýně prodejnu s biopotravinami, kde je veškeré zboží nabízeno volně, bez obalů. Zákazníci si přinášejí vlastní nádoby na odnos nebo využívají nabídky znovu využitelných, recyklovatelných tašek.

Ačkoli se někteří ekonomové a manažeři domnívali, že po odeznění krize se vše vrátí do původních kolejí a podniky budou moci pokračovat v činnosti, jak tomu bylo před rokem 2008, dosavadní vývoj svědčí o opaku. Dává za pravdu spíše těm, kdo upozorňovali, že svět podnikání bude v pokrizovém období jiný, a to dokonce výrazně jiný než dřív.

Prof. Zbyněk Pitra, předseda Rady expertů České manažerské asociace, již v roce 2009 hovořil o tom, že charakteristiky současné recese budou determinovat koncepci podnikání i po jejím odeznění: "Současná krize vytvořila platformu pro vývoj podnikatelského prostředí, ve kterém dosud neznámé a jen obtížně předvídatelné změny budou příčinami kvalitativně nových krizových situací. Podnikatelské subjekty budou nuceny účelně a pružně reagovat na změny pravidel globální konkurenční soutěže, na klimatické změny, na postupné vyčerpání klasických zdrojů energie i na politickou nestabilitu civilizačně diversifikovaného světa."

Obdobný názor zastává třeba i prof. Milan Zelený, jenž je přesvědčen, že je nezbytné, aby ekonomiky Západu přijaly nový "životní režim". Podle Zeleného se ukazuje, že to, co vyspělý svět dnes prožívá, není cyklická knize ve tvaru V, W nebo U, nýbrž dlouhodobá transformace ve tvaru L, kdy se "formuje a stabilizuje nová normála hospodářského, společenského i politického života". "Za poslední dva roky propadl růst globálního obchodu pod růst celkového HDP," upozorňuje Milan Zelený v článku nazvaném Život ve tvaru L - musíme si zvykat. "Tradičně býval objem obchodu na dvojnásobku růstu HDP (například ještě v roce 2006: HDP 3,5 %, obchod 8 %). Z takového trendu vyplývá jen jedno: deglobalizace. Investice do zahraničních aktiv klesly globálně pod 40 %, zatímco ještě v roce 2008 přesahovaly 50%. Z toho plyne jediné: velcí exportéři a investoři (USA, Čína, Německo atd.) se vracejí zpět na domácí trhy, opouštějí tradiční outsourcing a posilují vlastní regionální a lokální ekonomiky."

GLOBALIZACE NA ODPIS?

O významných změnách, a to zvláště v rozvinutých zemích, lze tedy dnes jen stěží pochybovat. Vzdor katastrofickým scénářům může však transformace představovat ozdravný proces. Stejně tak by bylo chybou usuzovat, že globalizace je zcela na odpis. Naopak. Jak upozorňuje geolog a publicista Václav Cílek, budoucnost je v kombinaci chytrých globálních a chytrých lokálních postupů.

Ostatně právě z tohoto důvodu prozíravé firmy, včetně těch, které úspěšně působí v globálním prostředí, učinily z koncepcí, jako jsou relokalizace, trvale udržitelný rozvoj či sociálně odpovědné podnikání, součást svých výrobních i obchodních strategií. Tento postup doporučují jak renomovaní ekonomové, např. Michael E. Porter a Mark R. Kramer v navrhovaném přístupu vytváření sdílených hodnot (Creating Shared Value, 2011), tak OECD ve své Strategii zelného růstu (Green Growth Strategy, 2011).

Nalézat jednodušší, efektivnější řešení současných problémů nemusí být zdaleka jen doménou velkých společností, ale týká se i středních či dokonce malých firem. To je případ britské prodejny Unpackaged, kterou v roce 2006 založila mladá podnikatelka Catherine Conwayová. Tím, jak v svém pojetí prodeje dokázala propojit postupy minulosti s výsostně moderními přístupy, se stala inspirací nejen pro drobné podnikatele, ale i pro velké retailové společnosti.

KONCEPCE PRODEJE NEBALENÝCH POTRAVIN

Catherine Conwayová původně vystudovala lingvistiku; po studijních pobytech ve Španělsku a zemích Latinské Ameriky pracovala několik let v neziskových a charitativních organizacích. Myšlenka, že založí vlastní firmu, se zrodila na základě postřehu z každodenního života, z úvahy nad tím, jak velké množství odpadů musí každý týden vyhazovat.

Většinu z těchto odpadů tvořily hlavně obaly používané při prodeji potravin, ale jednalo se také o samotné potraviny, které již nebyla s to zkonzumovat. Když se začala touto problematikou zabývat, uvědomila si, jaké částky vynakládají nadnárodní potravinářské společnosti a obchodní řetězce na obalovou techniku a marketing - u řady potravinářských výrobků tvoří tyto náklady společně s cenou za dopravu polovinu až dvě třetiny maloobchodní ceny.

Z tohoto zjištění vzešla samotná idea, na níž Conwayová postavila své podnikání. Byla přesvědčena, že existuje lepší způsob prodeje potravin, a proto se rozhodla, že je zkusí prodávat na váhu a bez jakýchkoli jednorázově použitelných obalů.

Catherine Conwayová si tedy zaregistrovala firmu s názvem Unpackaged, získala pro svůj záměr podporu londýnského Business Centre a začala navazovat kontakty s dodavateli. Prvním krokem bylo zahájení stánkového prodeje v tržnici Essex Market. Stánek, kde nabízela pouze několik vybraných biopotravin, sloužil k testování modelu prodeje, při němž je veškeré zboží nabízeno volně, bez obalů, přičemž zákazníci jsou požádáni, aby si přinesli vlastní nádoby na odnos potravin. Ty jsou nabízeny výhradně na váhu.

Protože spotřebitelé projevili o tento typ prodeje značný zájem, rok nato otevřela mladá podnikatelka vlastní prodejnu v severním Londýně. "Povzbudilo mě nejen okamžité přijetí ze strany nakupujících, ale i četné dotazy, zda nerozšířím sortiment o to či ono," poznamenala Conwayová v jednom z rozhovorů. "Především jsem se ale ujistila, že moje úvaha byla správná. Že existuje množství lidí, kteří smýšlejí stejně jako já, současný stav jim vadí a jsou ochotni vynaložit jisté úsilí k zodpovědnějšímu přístupu k nakupování a zacházení s potravinami."

HOKYNÁŘSKÉ TRADICE A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Prodejna Unpackaged ve čtvrti Islington na sebe záhy začala poutat pozornost, a to nejen zákazníků, ale i médií, včetně mezinárodních agentur a televizních studií. Podnikatelka neponechala nic náhodě a svůj koncept prodeje, vycházejícího z hokynářských tradic předminulého století, důmyslně skloubila jak se současnými principy trvale udržitelného rozvoje a sociálního podnikání, tak s postupy, jež podnikatelům umožňují současné informační technologie.

Sortiment. Prodejna Unpackaged nabízejí regionální produkty (pečivo z místních pekáren, maso a mléčné výrobky od lokálních dodavatelů, sušené ovoce atd.), potraviny Fair Trade (rýže, káva, olivy atd.), přírodní kosmetiku a prací prostředky a mnoho dalšího. Jsou upřednostňovány sezónní produkty a zásobování vedle místních dodavatelů zajišťují též družstevní subjekty z okolí Londýna. Conwayová upozorňuje, že jsou-li v prodeji výrobky, které nejsou bio, jde o produkty od místních producentů, u nichž firma prověřuje udržitelnost jejich výroby. Zatímco na počátku nabízel obchod pouze omezený sortiment zhruba 20 základních potravin, v současnosti je v nabídce na 200 položek, od potravin přes drogistické zboží až po dárkové předměty.

Bezobalový prodej. Zboží je převážně volné a prodává se na váhu. Zákazníci jsou vyzváni, aby si přinesli vlastní nádoby nebo mohou využít recyklovatelných tašek, které lze používat po několik let. Kvůli úspoře obalového materiálu jsou názvy, ceny i údaje o spotřebě uváděny na vyměnitelných štítcích či tabulkách, na něž se píše křídou.

Zdravá strava a životní styl. Unpackaged propaguje zdravou výživu založenou na nezpracovaných, chemicky nekonzervovaných potravinách, jež je alternativou k potravinám typu "junk food" (neobyčejně rozšířených právě v britské společnosti), a podporuje zelený životní styl (čerstvá strava, plodiny pěstované s ohledem na životní prostředí).

Design. Ačkoli se zakladatelka firmy inspirovala prodejními zvyklostmi minulosti, pro realizaci svého konceptu využila moderní design. Oslovila renomované designové společnosti, které jí pomohly jak s návrhem interiéru, tak s designem funkčního příslušenství (kontejnery a nádoby na volné potraviny, láhve na nápoje apod.). Např. interiér nové prodejny, spojené nově i s kavárnou a barem, stejně jako logo Unpackaged, zpracovalo londýnské designové studio Multistorey.

Komunikace. Unpackaged nabízí zákazníků nejen věrnostní program, ale i účast na dalších akcích, které pomáhá organizovat ve spolupráci s místní samosprávou a spolky. Vedle osobního kontaktu využívá k budování zákaznické komunity sociální sítě (Facebook, Twitter) a mobilní aplikace pro chytré telefony a tablety. Podnikatelka poznamenala, že vedle místních zákazníků navštěvují pravidelně prodejnu díky síti londýnské hromadné dopravy také lidé z ostatních částí Londýna. Moderní komunikační prostředky jí tedy umožňují být neustále v kontaktu s co nejširším okruhem zákazníků.

Díky zvyšujícímu se zájmu přesunula Catherine Conwayová v minulém roce obchod do rozsáhlejších prostor ve čtvrti Hackney, součásti vnitřního Londýna sousedícího s City, a prodejnu navíc rozšířila o kavárnu a bar: Upackeged - Organic Refill Grocery, Café & Bar. Ruku v ruce s tím začala se svými zaměstnanci rozvíjet i cateringové služby a dodávkový ("krabičkový") prodej teplých i studených pokrmů, který zatím funguje pro nejbližší okolí, a to prostřednictvím speciálně upravených jízdních kol.

HLEDÁNÍ ROVNOVÁHY

"Nikdy nezměníme věci tím, že budeme bojovat proti existující skutečnosti. Ke skutečné změně potřebujeme vybudovat nový model, který učiní ten starý model nepotřebným." Slova amerického architekta Buckminstera Fullera se pro Conwayovou stala motivačním krédem, jež jí inspirovalo k vytvoření svébytné podnikatelské filozofie. Tu lze shrnout do čtyř hlavních bodů:

1. Snižování emisí CO2. Prodej založený na zpětném využití vlastních nádob či recyklovatelných tašek účinně snižuje množství odpadů, které představují značnou ekologickou zátěž. I když je redukce obsahu oxidu uhličitého dnes součástí vládních i firemních iniciativ v kontextu boje proti změnám klimatu, tato opatření podle Conwayové nestačí. "Je třeba předkládat i vlastní návrhy řešení," domnívá se a podotýká, že každý nebalený produkt z její prodejny představuje oproti tradičně baleným produktům v průměru 48procentní redukci emisí.

2. Udržitelné nakládání s potravinami. Prodej nebalených potravin na váhu umožňuje zákazníkům nakupovat pouze takové množství, které spotřebují. Conwayová v této souvislosti připomíná, že Spojené království drží smutné prvenství mezi evropskými zeměmi v plýtvání potravinami; každý rok zde domácnosti vyhodí do odpadu 8,3 milionů tun potravin. Prodej na váhu představuje způsob, jak s potravinami nakládat zodpovědněji. Orientace na lokální pěstitele a výrobce pomáhá snižovat "potravinovou stopu".

3. Změna postojů spotřebitelů. Jedním z podstatných cílů patří rovněž změna chování spotřebitelů. Podle Conwayové přibližně 60 procent zákazníků, kteří začali pravidelně navštěvovat její prodejnu, snížilo nákupy "rodinných balení" potravin v jiných obchodech či dokonce tato nadměrně velká "výhodná" balení zcela přestalo nakupovat.

4. Regionální zaměření (lokalizace). Conwayová zdůrazňuje skutečnost, že model bezobalového nakupování regionálních produktů plně zapadá do koncepce lokalizace a pomáhá k oživení místní ekonomiky v pojetí trvale udržitelného rozvoje regionu. Podle údajů, jež zveřejnila na webové stránce prodejny, model bezobalového prodeje umožňuje jedné domácnosti ušetřit v průměru takřka tisíc liber ročně (470 liber tvoří cena obalů a 480 liber cena vyhozených potravin).

LOKALIZACE SE STÁVÁ SOUČÁSTÍ HLAVNÍHO PROUDU

I když se aktivita Catherine Conwayové nese na vlně idealismu, je příkladem širokého trendu souvisejícího se současnými korelacemi struktur ekonomiky, zejména s hledáním optimální rovnováhy mezi globalizací a lokalizací. Zatímco klasická i moderní ekonomie termínem lokalizace rozuměla především zákonitosti při umisťování daného ekonomického, zvláště výrobně-podnikatelského subjektu, v současnosti se tento pojem používá též pro ekonomickou koncepci zaměřenou na lokální (či regionální) trhy. Ekonomickou lokalizací (jakožto protipólu internacionalizace obchodu) se v minulosti zabývala řada významných osobností ekonomie a sociologie, např. Johann Heinrich von Thünen (teorie izolovaného zemědělského hospodářství), Max Weber.(klasická teorie lokalizace) či Walter Isard (regionální věda). Tito autoři se zaměřovali především na ekonomické faktory lokalizace, od minimalizace nákladů spojených s přepravou surovin a hotových výrobků po úspory z urbanizace (blízkost pracovní síly, zákazníků, podpůrných služeb apod.).

Současná ekonomická věda k těmto faktorům připojuje i kulturní a psychologické faktory, jako jsou např. regionální tradice a zvyklosti, budování komunity či určité vyčerpání a únava z globalizace. Tyto tendence, představující protiváhu k překotnému rozvoji globálních trhů, nastínil sociolog a futurolog Alvin Toffler, který se domnívá, že národní hospodářství přestává být základní jednotkou: "Dnes jsme svědky radikální decentralizace a regionalizace výroby a ekonomické aktivity. To, co kolem sebe vidíme, je vznik velice rozsáhlých a stále koherentnějších regionálních subekonomik v rámci každé národní ekonomiky. Na úrovni podniku pozorujeme nejen snahu o vnitřní decentralizaci, ale i probíhající decentralizaci geografickou."

To, co po dlouhou dobu tvořilo okrajovou a přehlíženou oblast ekonomie, se dnes pozvolna stává součástí hlavního proudu. Koncepci lokalizace rozvíjel po řadu let norský ekonom a sociolog Johan Galtung. Ten ve svých knihách a článcích píše o prospěšnosti ekonomické soběstačnosti zemí, regionů a komunit, přičemž používá termín self-reliance (ve smyslu ekonomické soběstačnosti a sebejistoty). Na něj navazuje britský ekonom a aktivista Colin Hines, autor bestselleru Lokalizace - Globální manifest (Localization: A Global Manifesto, 2000), jenž začleňuje lokalizaci do politické agendy. Chápe ji nejen jako ekonomickou, ale také morální a legislativní podporu místně vlastněným podnikům, které využívají lokální zdroje, zaměstnávají místní lidi a slouží především regionálním trhům.

Obdobné myšlenky, ale v radikálnějším pojetí hájí irský ekonom Richard Douthwaite. Ten nutnost lokalizace spojuje především s nestabilitou světového ekonomického systému a s rostoucí nezaměstnaností. Tyto znepokojivé faktory, které současná krize ještě prohloubila, jej přivedly k přesvědčení, že je třeba usilovat o stabilní ekonomiku. A taková podle jeho názoru může být pouze ekonomika lokální. Z tohoto důvodu propaguje maximální soběstačnost v produkci toho, bez čehož se regiony neobejdou, tedy potravin, oděvů a energie.

V tomto smyslu hovoří i dvojice britských podnikatelů Sue Riddlestoneová a Pooran Desai, kteří prostřednictvím projektu Bioregional Development Group a společnosti BioRegional Charcoal Company Ltd prosazují koncept bioregionální ekonomiky. Také americký konzultant a publicista Paul Hawken ve svých knihách (zejména Ekologie komerce a Přirozený kapitalismus) obhajuje návrat k lokální výrobě a zakládání podniků, které by byly orientovány na regionální rozvoj a přirozené potřeby člověka.

"Mým cílem je ukázat, že palčivé problémy dneška lze řešit i vlastními silami, bez podpory státu," podotýká Catherine Conwayová. O budoucích plánech ale příliš nehovoří, i když další rozšiřování prodejního modelu Unpackaged nevylučuje. Mezitím se ovšem touto metodou prodeje inspirovala řada dalších podnikatelů, kteří začali v evropských či severoamerických městech otvírat obdobně koncipované prodejny zaměřené na bezobalový prodej potravin a dalšího zboží. Příkladem jsou italské prodejny Effecorta či americké In.gredients a Rainbow Grocery. Že zájem o bezobalový prodej stoupá, dosvědčuje nejen zvyšující se počet pravidelných zákazníků Unpackaged, ale také zájem o konzultační služby, jež Conwayová začala před nedávnem nabízet. Kromě drobných podnikatelů je překvapivě využívají i velké potravinářské firmy a retailové společnosti (např. americký výrobce Hornel, švýcarský řetězec Coop či belgicko-nizozemský řetězec Delhaize), které její přístup rovněž zaujal a které zvažují část svého sortimentu nabízet i ve formě bezobalového prodeje.


AUTOR: Jan Kapoun, nezávislý publicista


Catherine Conwayová

Catherine Conwayová (1978), britská podnikatelka, zakladatelka a výkonná ředitelka společnosti Unpackaged. Vystudovala lingvistiku (angličtinu a španělštinu) na University of Birmingham. Krátce působila v neziskových organizacích (WWF-UK, London Environment Centre). V roce 2006 založila firmu Unpackaged zaměřenou na volný prodej biopotravin a ekologického zboží. V roce 2011 jí byla udělena cena Women's Social Leadership Awards.


Plýtvání potravinami: problém vyspělého světa

Snížení plýtvání obaly se stalo důležitou iniciativou pro potravinářské a retailové společnosti, které do své koncepce zahrnují ohleduplnost k životnímu prostředí a trvale udržitelnou výrobní praxi. S touto problematikou úzce souvisí i otázka plýtvání potravinami. Podle nejnovější zprávy OSN (leden 2013) skončí každoročně v popelnicích nebo je jinak znehodnoceno až 1,3 miliardy tun jídla. To je třetina všech vyrobených potravin v hodnotě bilionu amerických dolarů.

Zatímco v rozvojových zemích jde z 95 procent o neúmyslné ztráty, na nichž se podílí hlavně špatné technologie pro sklizeň, nevhodné skladování nebo obaly, v zemích vyspělého světa jde většina ztrát na vrub přílišnému nakupování, velkým porcím (oblíbená "výhodná" rodinná balení nebo nesrozumitelnému označování data spotřeby. Zpráva OSN uvádí, že na 300 milionů tun potravin za rok je likvidováno ve fázi, kdy ho lze ještě konzumovat, což je víc, než je produkce potravin v subsaharské Africe a bylo by to dostatečné množství pro 870 milionů hladových současného světa. V Evropě a Severní Americe připadá na jednoho člověka 95-115 kg vyhozeného jídla, kdežto v subsaharské Africe, jižní a Jihovýchodní Asii pouhých 6-11 kg.

Ke změně této situace přitom není potřeba nijak velkých zásahů. Relativně snadné a nepříliš nákladné kroky na straně spotřebitelů, podnikatelů v potravinářském průmyslu i na straně vlád států mohou vést k výraznému snížení plýtvání. Na to se zaměřuje kampaň OSN, kterou v minulých dnech společně spustily Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pod názvem "Mysli. Jez. Šetři. Snižuj svou potravinovou stopu." Záměrem této iniciativy je předkládat fakta a nabízet možné varianty řešení, např. šířením osvědčených praktik. Do kampaně budou postupně zapojovány nejen výrobci a obchodní a hotelové řetězce, ale také rodiny, školy, starostové měst a obcí i nejvyšší představitelé států.

Podle zprávy Evropského parlamentu (EP), který vyvíjí obdobnou iniciativu, je v evropských domácnostech, restauracích a logistickém řetězci (zpracovatelé, distributoři, obchodníci) každý rok vyhazováno až 50 procent dosud jedlých a zcela nezávadných potravin, zatímco 79 milionů občanů Evropské unie žije pod hranicí chudoby a 16 milionů je závislých na potravinové pomoci z dobročinných institucí. EP proto v usnesení přijatém 19. ledna 2012 požaduje bezodkladná opatření vedoucí ke snížení plýtvání potravinami o polovinu do roku 2025. Zpráva udává, že dle jejího nejlepšího odhadu se na potravinovém odpadu nejvíce podílejí domácnosti - se 42 procenty (76 kg na hlavu). Následuje se 39 procenty (70 kg na hlavu) výrobní sektor; dále jsou to se 14 procenty (25 kg na hlavu) stravovací služby a teprve na posledním místě s 5 procenty zůstávají distributoři a prodejci.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
28
8. 2018
28.8.2018 - Seminář, školení
Olomouc
Ekotoxikologicke centrum Bratislava, s.r.o.
3
9. 2018
3-4.9.2018 - Konference
Bratislava, Ministerstvo hospodárstva SR
INISOFT s.r.o.
4
9. 2018
4.9.2018 - Seminář, školení
Praha, hotel Globus
INISOFT s.r.o.
5
9. 2018
5.9.2018 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí