František Janouch: V moři je 300 tun radioaktivní vody z Fukušimy jen pouhou kapkou

Rozhovor.

Japonsko výrazně zvýší stupeň závažnosti nedávného úniku vysoce radioaktivní vody z nádrže v areálu jaderné elektrárny Fukušima. Únik 300 tun radioaktivní vody je nejzávažnějším incidentem od havárie elektrárny v březnu 2011, kdy po těžkém zemětřesení ji zasáhla přílivová vlna tsunami. Františk Janouch v rozhovoru pro HN tvrdí, že Japonci jistě najdou technologický způsob, jak situaci účinně řešit.

OTÁZKA: HN: Jaký dopad má pro Fukušimu zvýšení stupně jaderné závažnosti?

Budou se pravděpodobně muset rozšířit hranice zóny přístupu k elektrárně, případně zavést jiná zvláštní opatření. Voda unikla do chladicího obvodu a poté do moře, pro které je těch 300 tun pouhá kapka.

OTÁZKA: HN: Dá se očekávat další zhoršení situace ve Fukušimě?

Nemyslím si. Tento problém vznikl opět na základě nějaké technologické chyby nebo špatného úsudku vlastníka. Firma zanedbala některá bezpečnostní opatření.

OTÁZKA: HN: Ve Fukušimě zůstává i po úniku velké množství radioaktivní vody, jak se takový materiál likviduje?

Voda se musí uskladnit na dobu, dokud se radioaktivní látka nerozpadne. Možná že budou Japonci vodu odpařovat, aby zmenšili objem a snáze tak mohli tyto látky uskladnit. Voda, potažmo pára samy o sobě radioaktivní nijak nejsou.Technologicky urychlit rozpad nelze, je dán přírodními zákony. Musel by se použít neutronový urychlovač, což by bylo šíleně drahé a neefektivní.

OTÁZKA: HN: Jak dlouho trvá likvidace jaderné elektrárny a radioaktivního materiálu? Kolik to stojí?

Stojí to hodně. Fakticky záleží na typu elektrárny, která si ale ve většině případů na sebe sama vydělá. Výroba kilowatthodiny stojí v Temelíně necelých 70 haléřů a prodává se za několik korun. Ve Švédsku existuje zákon, který nutí část zisku elektrárny ukládat do fondu na ekologické odstranění. Likvidace samotné budovy je stejná jako u jakéhokoliv jiného závodu.Odpad se uloží do kapslí, které se zataví do měděného obalu. Ten se poté zalije do betonu a uloží asi tři sta metrů pod zem, kde se rozpadá několik tisíc let

OTÁZKA: HN: Úroveň radiace činila zhruba 100 milisievertů za hodinu, což je pětinásobek povolené roční dávky. Mohou mít zejména pracovníci elektrárny zdravotní problémy?

Velmi vzdáleně. Tato povolená dávka je stanovená velice daleko od hranice, kdy člověk dostane takzvanou nemoc z ozáření. Zdravotní problémy by způsobil mnohonásobně větší násobek ozáření. V Černobylu umírali lidé při stoči tisícinásobku povolené dávky.

OTÁZKA: HN: Jak se řeší práce s takto radioaktivním materiálem? Japonci střídají pracovníky, ale stačí to?

Ano, stačí. Pracovníci mají dozimetry, takže vědí, jakou dostali dávku, a podle toho musejí odejít. Je důležité, aby používali ochranné oděvy, rukavice a zejména filtr. Radioaktivitu na kůži jednoduše smyjete. Látky, které vdechnete, se usadí v orgánech a z těla už je nedostanete.

OTÁZKA: HN: Může mít tato nehoda přímý vliv například na rybolov v oblasti?

Ne, ryba by v radioaktivní vodě musela vyrůstat. Látky by se musely dostat při stravování přímo do jejího těla a usadit se uvnitř tkáně. To trvá roky. Není to tak, že by se v okamžiku kontaktu s vodou stala radioaktivní.

OTÁZKA: HN: Japonci mluví o turistickém centru, které by za dvacet let mělo vyrůst dvacet kilometrů od elektrárny. Hovoří se také o exkurzích...

Dnes se běžně dělají exkurze do Černobylu, kde už turistické centrum existuje. Několikahodinová návštěva té oblasti není nebezpečná. Více ozáření dostanete při letu do Japonska, kdy se vystavujete záření z kosmu.

Nemyslím si, že se situace ve Fukušimě dál zhorší. Problém vznikl opět na základě technologické chyby nebo špatného úsudku managementu.
FRANTIŠEK JANOUCH

AUTOR: Lukáš Havlík
AUTOR-WEB: www.ihned.cz