Synergie energetických zdrojů v nelehkých dobách

Jak tedy optimálně vyvážit obě hlediska? Pomůže Státní energetická koncepce nebo snad sama EU? Zajímali jsme se o názory odborníků z nejrůznějších oblastí české energetiky.

Energetika patří mezi oblasti, ve které panují často i mezi odborníky velmi protichůdné názory vyvolávající vášnivé debaty. Není divu, jde o naprosto klíčové odvětví ovlivňující prosperitu, konkurenceschopnost a závislost země, odvětví vyžadující velké, dlouhodobé investice a pečlivé plánování.

Zároveň jde však o odvětví, které je - a ještě dlouho bude - závislé na zdrojích surovin, jejichž získávání provází mnoho problémů a omezení. Jejich dostupnost, a tím pádem i cena, je mnohdy závislá na lokálních konfliktech, politických rozhodnutích, a tedy dlouhodobě těžko předvídatelná. Energetika je však také velkou příležitostí lákající řadu investorů, vyvolávající konkurenci a zdravé soutěžení, jež přinášejí rozvoj technologií a nové možnosti.

Ať už se na energetiku podíváme z pohledu klíčovosti, surovinové závislosti nebo podnikatelské příležitosti, bez pečlivě vybalancované, dlouhodobé koncepce se musí nutně každý stát na světě dostat do problémů, ze kterých se jen obtížně hledá cesta ven. Na tom se snad shodnou všichni bez ohledu na zájmy a názorový proud.

A možná se shodnou ještě na tom, že není, a minimálně v dohledně krátké době ani nebude možné, spoléhat na jediný zdroj a způsob získávání energie. V otázce vyváženosti zdrojů však už panují značné rozdíly, a proto diskuse nad koncepcí nikdy neutichají.

Základním pilířem české energetiky je Státní energetická koncepce, ovlivňovaná společnými zájmy a kroky Evropské unie. V loňském roce se pod taktovkou ministra Kuby po dlouhé době konečně podařilo vystavět koncepci na základech zprávy takzvané Pačesovy komise II. Nad touto koncepcí panovala poměrně značná shoda většiny silných energetických směrů a zájmových skupin. Problémem však je, že dosud nevstoupila v platnost a s ohledem na politické dění je její další osud dosti nejistý.

V platnosti tak stále zůstává poněkud zastaralá Státní energetická koncepce z roku 2006, jejíž integrita už byla nejednou rozkolísána neuváženými a nedostatečně předvídavými kroky a politickými zásahy. Možná právě proto se mnozí energetici odvolávají spíše na Kubovu koncepci, která je i po téměř roce většinově vnímána spíše pozitivně. Podporu jí vyslovuje řada výrobců a distributorů energií i provozovatelé infrastruktury.

Kupříkladu Martin Kročil, obchodní ředitel společnosti LUMIUS, říká: "Kladně hodnotím především to, že její autoři neztratili odvahu a stále považují jadernou energii za nedílnou součást českého palivového mixu, dokonce plánují zvýšení jeho podílu nad 50 % na úkor uhelných zdrojů. Pozitivní je také cíl zajistit mírně přebytkovou bilanci elektrické energie. Koncepce pamatuje i na dostatečnou kapacitu přenosových a distribučních sítí."

K pozitivnímu hodnocení se přidává i Miroslav Vrba, člen představenstva ČEPS: "Domnívám se, že aktualizovaná Státní energetická koncepce ČR je zpracovaná dostatečně odborně a v souvislostech. Hodnotím ji jako komplexní a vyváženou."

Je pochopitelné, že na straně obránců stojí především ti, jimž koncepční návrh signalizuje jasnou zelenou. Jaké jsou jejich argumenty?

Jádro jako základ?

"Státní energetická koncepce se z našeho pohledu dívá pragmaticky na možnosti a konkurenční výhody české energetiky. Zabývá se výrobou, přenosem i distribucí elektřiny a snaží se o celkovou stabilizaci investičního prostředí v energetice, aniž by se vzdala požadavku na další rozvoj," hájí aktuální podobu návrhu Pavel Cyrani, ředitel divize strategie společnosti ČEZ. Na obhajobu jaderné energie podporované loni formulovanou energetickou strategií předpokladem výstavby dvou nových temelínských bloků, prodloužení provozu stávajících bloků a výstavbou pátého bloku v Dukovanech dodává:

"Jaderná energetika se nám jeví jako přirozená náhrada dožívající uhelné energetiky i pro pokrytí nové spotřeby elektřiny. Jedná se o nízkoemisní a vysoce efektivní zdroj, který pracuje nezávisle na povětrnostních podmínkách a produkuje elektřinu za stabilní cenu. Kromě toho výstavba nových jaderných bloků naplňuje všechny tři základní cíle, které si vytyčila Evropská unie jako celek i Česká republika. Jsou jimi energetická bezpečnost, udržitelnost i konkurenceschopnost."

Úloha plynu, potenciál úspor

Zastánci jaderné energetiky z řad, výrobců, ucházejících se o dostavbu Temelína či z okruhu distributorů energie, však v rámci budoucího mixu přiznávají dosti významnou úlohu rovněž plynu. Proti němu jsou ovšem stavěny argumenty silné závislosti na dovozu, politických rizik zemí, které ho těží a přepravují, a celosvětových výkyvů cen odvíjejících se od okamžité poptávky v Číně či v USA.

Přestože předchozí návrh strategie ministra Kocourka byl vůči plynu štědřejší, podporu Kubově strategii vyslovuje i Jan Ruml, výkonný ředitel Českého plynárenského svazu. Zároveň však upozorňuje na podceňování faktoru vývoje další spotřeby a potenciálu ukrývajícím se v zamezení plýtvání:

"Návrh byl poměrně vyvážený ve skladbě primárních zdrojů, ovšem podle mého názoru byla nadhodnocena především budoucí potřeba elektrické energie. Nemám problém s mírně nadbytkovou bilancí, která poskytuje naší republice vyšší spolehlivost zásobování, stále však musíme mít na mysli rostoucí podíl netradičních zdrojů energie a především potenciál úspor energie. Ten podle mně plně využit nebyl."

Ostatně na silném potenciálu ukrytém v zamezení plýtvání s energií se shodli též členové druhé Pačesovy komise, i když zároveň neskrývali notnou dávku skepse stran rychlosti prosazování účinných opatření.

Zatímco v Evropě je cena plynu poměrně vysoká, a to natolik, že nejen zmrazila celou řadu uvažovaných projektů výstavby a provozu plynových elektráren u nás i jinde v Evropě, ale dokonce napomohla výstavbě uhelných elektráren, například v Německu. V USA plyn díky břidličnému boomu zlevnil natolik, že zažívá zlatý věk.

Evropa a ani Kubova koncepce však břidličnému plynu příliš nakloněny nejsou. Rýsuje se sice několik pokusných projektů, ale obecně se tvrdí, a dokládají to i některé průzkumy a studie, že místní geologické podmínky jsou natolik odlišné, že využití stávajících technologií není příliš vhodné ani žádoucí. S tím však nesouhlasí řada expertů.

Kupříkladu Ivo Oprsal, hlavní analytik společnosti Seismik, zabývající se mikroseismikou, tedy mapováním dějů pomocí lokací, mechanismů a dalších vlastností velmi malých zemětřesení, tvrdí:

"Dotace přes několik set milionů korun na výzkum možnosti těžby plynu z uhelných slojí byla využita účelně, ale výzkum a vrty byly provedeny firmami, které v této oblasti předtím ani potom nepracovaly. Výsledkem je deklarovaná netěžitelnost.

Tento závěr by se dal brát jako berná mince od firem jako Sigra, Chesapeake, BHPB, a dalších se zkušenostmi 10-15 let v tomto oboru. V daném případě je ovšem státem posvěcená netěžitelnost (i vědecky) neobhajitelná.

Co se týče hydraulického frakturování plynových břidlic, zde udělená povolení k prospekčním vrtům a frakturování hodnotíme velmi kladně. Pokud je nám však známo, prakticky neexistuje státní podpora tohoto odvětví tak, aby byla otevřena soutěži technologických firem a výzkumných ústavů."

Nepodceňujme malé, ani méně tradiční zdroje

Mezi oblasti, které by zasloužily více pozornosti, jsou malé, lokální zdroje energie, ve kterých se v součtu skrývá významný potenciál. Tyto zdroje by při správně vyladěné koncepci mohly odlehčit distribuční síti a snížit energetické ztráty při přenosu.

Solární boom doprovázený obsazováním polí fotovoltaickými panely a jeho následné prudké omezování vrhá stín nechtěného dítěte i na střešní instalace slunečních panelů, stejně jako na jiné oblasti obnovitelných zdrojů energie (OZE).

"Státní energetická koncepce myslí hlavně na velké zdroje, ale zapomíná na domácnosti. Solární panely jsou čím dál levnější a řada expertních studií odhaduje, že se sluneční elektrárny do konce desetiletí obejdou bez podpory prostřednictvím výkupních cen.

Fotovoltaické elektrárny, zejména ve spojení se systémem ukládání energie, se postupně stanou běžnou součástí domů a umožní rodinám snížit závislost na elektrárenských společnostech," míní Veronika Knoblochová, výkonná ředitelka České fotovoltaické průmyslové asociace CZEPHO.

Pozitivně naopak hodnotí plán mini-sterstva průmyslu zjednodušit administrativu pro malé výrobce obnovitelné elektřiny a věří, že v energetické koncepci ještě přibudou pozitivní impulsy pro podporu malých, čistých zdrojů.

Nedoceněný potenciál malých zdrojů zdůrazňuje také Milan Brož ze seismotektonického oddělení Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR: "Koncepce se neopírá o dostatečné spektrum znalostí odborníků. Nejsou například dostatečně prosazovány malé energetické zdroje pro rodinné domky a malé podniky."

Mezi nepříliš využívané a dost možná podceňované zdroje energie na území České republiky patří kupříkladu geotermální energie. Zda je tomu oprávněně či nikoliv, je na širší odbornou diskusi, ke které se jistě vrátíme.

Vlastimil Myslil ze společnosti Geoterm CZ je však přesvědčen, že potenciál geotermie je významně přírůstový i na našem území. K otázce energetické koncepce se vyjádřil následovně: "Koncepce nerespektuje základní skutečnosti našeho území: 1. rychlé ubývání fosilních zdrojů (uhlí nafta, plyn i jádro), 2. nutnost snižování ovlivňování životního prostředí těžbou dnešních klasických zdrojů, 3. lokální význam obnovitelných zdrojů, a geotermie zvláště, jak pro teplo, tak pro výrobu elektrické energie, i když celosvětově se rychle zvyšuje jejich účinnost a efektivita."

Teplárenství, český unikát

Do značné míry unikátně rozvinuté teplárenství v ČR dozajista vyžaduje zvláštní pozornost i v rámci energetické koncepce. Zvláštní pozornost mu loni ve své studii věnoval také tým soustředěný kolem profesora Pačese. Z jejich závěrů lze vypíchnout především akutní potřebu investovat do opatření pro zvýšení efektivity a zamezení plýtvání a ztrátám při výrobě a dopravě tepla; dále také nutnost maximálního využití potenciálu kombinované výroby tepla a elektřiny.

František Švrček, náměstek generálního ředitele pro strategii výroby společnost Dalkia Česká republika, pozitivně hodnotí, že SEK vyzvedává, v souladu s jinými koncepčními dokumenty ČR a EU, přednosti kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) a dodává: "Kombinovaná výroba elektřiny a tepla pracuje s energetickou účinností řádově o desítky procent vyšší, než je účinnost oddělené výroby obou komodit. Proto spolu s tepelnými sítěmi představuje i do budoucna velmi solidní základ pro pokrytí potřeb tepla pro vytápění a TUV zejména ve velkých městských aglomeracích.

V současné době se ve velkých a středních teplárnách vyrábí v kogeneraci zhruba 70 % z celkové hrubé výroby tepla a 12-13 % elektřiny. Podíl na celkové výrobě tepla (včetně decentralizovaných zdrojů) však činí necelou polovinu.

Velké a střední teplárny využívají především domácí zdroje paliv a přispívají k tomu, že ČR patří mezi státy s nízkou dovozní energetickou závislostí. V rámci EU 27 patří rozvinuté teplárenství mezi naše komparativní výhody, které bychom v souladu s Energetickou koncepcí měli modernizovat a dále rozvíjet.

Ještě bych rád dodal, že od roku 2006 stále nemáme platnou energetickou koncepci. Ta poslední, která měla být hotová v roce 2012, se kvůli procesu SEA přesouvá do roku 2014, kdy už vlivem ekonomického, politického a hospodářského vývoje EU může být neakceptovatelná."

Martin Hájek, ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení České republiky, se k víceméně kladnému hodnocení stávajícího návrhu koncepce připojuje, ale stejně tak upozorňuje na vliv EU a řady jiných okolností:

"Můžeme polemizovat o řadě detailů, ale základní směr aktualizace koncepce byl podle našeho názoru nastaven správně. Mezitím se však odehrály některé nevratné kroky, které původní koncept do značné míry znehodnotily. Přišla další legislativa z Bruselu. V některých oblastech je dnes aktualizace koncepce již překonaná, což samo o sobě ukazuje, v jak turbulentním a prakticky nepředvídatelném prostředí se nacházíme."

Konkurenceschopnost a dlouhodobá udržitelnost

Vraťme se však k potřebě koncepčnosti, nezbytné pro příliv investic a moderních technologií, z pohledu konkurenceschopnosti a stability prostředí. Atraktivitě, stabilitě ani průhlednosti podnikatelského prostředí v energetice příliš nenahrávají vlekoucí se neschopnost přijmout dlouhodobě jasný a do značné míry závazný směr rozvoje energetiky, časté změny postojů, závislé na politice jednotlivých vlád, ani střídající se masivní podpora některých OZE s následujícími brzdnými mechanismy omezujícími více i méně předvídatelné následky.

Své k tomu připojuje Miroslav Holý, ředitel divize Industry Service a Real Estate Service TÜV SÜD Czech, z pohledu certifikační a kontrolní společnosti: "Pro činnost nezávislé inspekční, certifikační a kontrolní společnosti v oblasti energetických zařízení je důležité, zda koncepce vytváří předpoklad existence příznivého, předvídatelného a udržitelného prostředí pro konkurenceschopnou průmyslovou výrobu v ČR.

Z tohoto pohledu by bylo vhodné koncepci přinejmenším aktualizovat, jelikož dokument ve východiscích nepostihuje řadu významných aspektů, například předpokládanou reálnou míru využití některých uhelných a plynových elektráren v nadcházejících letech nebo potenciál snižování energetické náročnosti v průmyslu.

A jestliže je SEK do určité míry neaktuální již ve východiscích, pak se nabízí otázka, jak pevný a stabilní rámec pro český průmysl může koncepce vytvořit, a jaké efekty bude mít uplatňování dílčích nástrojů energetické politiky."

Vliv EU na českou energetiku

Martin Chalupský z RWE Česká republika jde v kritice stavu podnikatelského prostředí v rámci energetiky ČR a EU ještě dále: "V důsledku extrémního nárůstu dotovaných obnovitelných zdrojů energie (především fotovoltaiky), ekonomické krize a s ní souvisejícím tlakem na využití konvenčních kapacit čelí evropská energetika největší krizi ve svých dějinách.

V rámci EU i ČR přicházejí legislativní a regulační změny ve stále kratších intervalech. Přestalo být možné dělat reálné plány na více než pět let dopředu. Investiční rozhodnutí v energetice je však nutné činit v horizontu desetiletí. Stále chybí rozhodnutí o dalším směru evropské energetiky (Strategie 2030), které je pro efektivní rozhodování všech aktérů nezbytné. Čím dříve bude přijato, tím lépe.

Celkovému ozdravení evropského energetického sektoru by pomohlo zavedení celoevropského a technologicky nediskriminačního kapacitního trhu, aplikace tržních podmínek i pro OZE a fungující nezávislý trh s emisními povolenkami."

Vlivy EU na směřování české energetiky byly zmiňovány už v předešlých vyjádřeních. Pojďme se však na pozitivní a negativní stránky těchto vlivů podívat podrobněji pohledem zástupců uváděných odvětví.

"Evropská unie má na nás i na další aktéry v regionu obrovský vliv. Bohužel její regulatorní zásahy v oblasti ochrany klimatu dnes nesplňují své původní záměry a pokřivují celý trh. Pro všechny, a zejména pro tvůrce systému obchodovaných povolenek, je žádoucí, aby systém motivoval k modernizaci a co nejvyššímu využívání nízkoemisních zdrojů. To se při dnešních cenách a výhledech bohužel neděje. Ba naopak!

Dnes v Německu vyrábějí naplno staré uhelné elektrárny a nové moderní plynové elektrárny jsou mimo provoz. Nedochází tak k využití možného redukčního potenciálu a řada investic do čistých technologií je znehodnocována.

Určité řešení by přinesl backloading, tedy přesunutí části povolenek CO2 k roku 2020. Tím by se srovnala nabídka a poptávka po povolenkách a celý systém by tak mohl znovu začít hrát svou roli," míní Ivo Hlaváč, ředitel útvaru Evropská agenda společnosti ČEZ.

OZE, budoucnost, či začarovaný kruh?

Podle vyjádření Františka Švrčka, náměstka generálního ředitele pro strategii výroby společnosti Dalkia ČR, je vliv EU na českou energetiku - včetně teplárenství - poznamenán vzájemně protichůdnými vlivy. EU podporuje ve všech koncepčních materiálech rozvoj kombinované výroby elektřiny a tepla a účinného dálkového vytápění a chlazení.

Účinným dálkovým vytápěním a chlazením je podle nově vydané směrnice o energetické účinnosti soustava dálkového vytápění, která používá alespoň 75 % tepla z kombinované výroby, nebo 50 % energie z obnovitelných zdrojů, nebo 50 % odpadního tepla.

Na druhé straně však Evropská unie podniká kroky, které destabilizují nejen teplárenství, ale celou energetiku: "V celé řadě vyspělých států jsme svědky nezvládnutého rozvoje obnovitelných zdrojů. Jejich nepřiměřená podpora postupně vede k tomu, že klasické systémové elektrárny, ať už na bázi plynu nebo uhlí, které jsou nezbytné k zajištění rovnováhy mezi výrobou a spotřebou v elektrizační soustavě, nejsou schopny konkurovat dotovaným zdrojům a nelze je ekonomicky udržet v provozu.

Rovnováha v elektrické síti však musí být zajištěna v každém okamžiku, jinak hrozí výpadky v dodávkách elektřiny, které mohou mít fatální následky. Mezi regulační zdroje elektřiny patří také většina velkých tepláren, které se musí vyrovnat s nerovnými podmínkami na trhu.

Paradoxem je, že bez těchto regulačních zdrojů není možné udržet v provozu ani elektrárny využívající OZE, jako jsou sluneční a větrné. Vzniká začarovaný kruh, ze kterého budou evropští regulátoři jen obtížně hledat východisko," doplňuje k tématu František Švrček.

Problémy se špatným nastavením podpory některých obnovitelných zdrojů bohužel výrazně přesahují hranice energetiky a ovlivňují ostatní, především energeticky náročné průmyslové obory, na kterých je ekonomika naší země pořád ještě dosti výrazně postavena.

Drahé energie ohrožují konkurenceschopnost a potažmo i ekonomiku celého státu. Proto není divu, že zatímco snahy o koncepční řešení energetiky z loňského roku hodnotí zástupci Sdružení velkých spotřebitelů energie (SVSE) kladně, vůči neuvážené podpoře OZE a postojů EU v tomto ohledu mají výhrady.

"Energetická politika EU je podřízena politice klimatických změn. EU je v tomto úsilí osamocena a řídí se ideologií bez ohledu na náklady. Výsledkem je skutečnost, že ceny elektřiny jsou cca o 1/3 vyšší, než jaké má světová konkurence. To vede k výraznému poklesu konkurenceschopnosti," zdůrazňuje Karel Šimeček z Prechezy Přerov, který je zároveň předsedou SVSE a 1. místopředsedou Asociace energetických manažerů.

Výrazně odlišný postoj vůči evropské podpoře obnovitelným zdrojům vyjadřuje Veronika Knoblochová, výkonná ředitelka CZEPHO. Zdůrazňuje přitom, že nejde jen o prosazení OZE jako takové, ale též o podpoře vědy a výzkumu vedoucích k vyšší efektivitě a v budoucnu snad také ke snižování výdajů za energie.

"Právě společné závazky jednotlivých členských států motivují ke zvyšování podílu čistých, regionálních zdrojů, jako jsou solární elektrárny nebo bioplynové stanice. Výhodou pro celou EU je menší závislost na nevyzpytatelných státech - například při dovozu zemního plynu z Ruska.

Dnes jsme nastartovali systém podpory pro obnovitelné zdroje, ale brzy budeme těžit z levnější energie - domácnosti i podniky. Česko může čerpat z evropských prostředků například v podpoře vědy a výzkumu takzvaných chytrých sítí, které zvládnou větší zastoupení obnovitelných zdrojů. Vždyť zde máme technické univerzity s dlouholetou tradicí, které se mohou zapojit a časem i udávat směr v inovacích," nešetří optimismem Veronika Knoblochová.

Obdobně pozitivní názor vztažený konkrétně k rozvoji geotermální energie zastává také Tomáš Kulašiak, jednatel GTE Dětřichov: "Implementace Evropských cílů i v ČR je velmi dobrá věc pro budoucí generace. To, že dnes má mnoho těchto implementací mnoho porodních problémů, je důsledek naší historie a musíme se k tomu tak stavět. Naopak díky těmto nařízením se nám také dostává možnosti rozvíjet i nové obory a technologie v OZE, což využívání geotermální energie a odpadního tepla stoprocentně je."

Naproti tomu Vlastimil Myslil z Geoterm CZ soudí, že rozvoji geotermie Evropská unie dosud příliš nepomohla.

EU jako cesta rozvoji trhu a technologického pokroku

Významnou podporu rozvoje odvětví přiznává evropské unii přes dílčí kritiky Miroslav Vrba ze společnosti ČEPS: "Unijní politiky, energetiku nevyjímaje, bohužel často nedohlédnou na konkrétní lokální důsledky. Česká elektroenergetika, podobně jako tomu bylo i v ostatních evropských státech, nedávno zaznamenala následky nevyvážené podpory obnovitelných zdrojů energie bez návaznosti na ostatní části energetického řetězce a celkové fungování elektrizační soustavy. Tuto poměrně rychlou změnu energetického mixu řeší provozovatelé sítí dodnes.

Na druhou stranu Evropská komise chápe důležitost elektroenergetického sektoru a snaží se jej rozvíjet. Spolufinancuje projekty Výzkumu a vývoje, které by měly přinést řešení aktuálních negativních trendů a problémů v evropských přenosových soustavách. Zároveň pracuje na seznamu tzv. Projektů společného zájmu (PCI), které by měly být podpořeny a realizovány prioritně."

Ruku v ruce s rozvojem technologií a s vylepšováním infrastruktury přenosových sítí v kontextu potřeb celé unie se dostavuje lepší integrace evropského trhu.

"Díky EU se zvyšuje otevřenost trhu s energiemi. Za veskrze pozitivní lze považovat cíl vytvoření integrovaného vnitřního evropského trhu s elektřinou a zemním plynem," míní Martin Kročil ze společnosti LUMIUS. Nicméně ani on nemůže opomenout negativní vlivy snah Unie o prosazení OZE. "Část vlivu EU budeme pociťovat ještě následující dvě dekády. Boom solárních elektráren byl důsledkem nařízení EU, pod jehož vlivem jsou členské státy povinny dosáhnout určitého podílu obnovitelných zdrojů. V ČR jsme bohužel zvolili cestu, která nás všechny stojí až příliš mnoho peněz," doplňuje Martin Kročil

Ani v oblasti financování projektů z prostředků EU není systém zcela doladěn a je potřeba ho dále zdokonalovat. Milan Brož ze seismotektonického oddělení Ústavu struktury a mechaniky hornin AVČR k tomu sděluje: "Ve vztahu k EU jsou podporovány pouze formální projekty, které jen mapují evidenci zdrojů a nejsou vypsány jednoduché podmínky pro finanční dotace vcelku jasných realizací. Ty by mohly být propláceny až po jejich kolaudaci."

Jádro v rámci EU

Obecně se traduje názor, patrně ovlivněný především děním v Německu, že Evropská unie není aktuálně jádru příliš nakloněna a že Česká republika a Francie jsou ve svých pozitivních postojích víceméně osamoceny. Zdeněk Šíma, ředitel pobočky Rusatom Overseas v Praze, patřící do konsorcia MIR.1200, ucházejícího se o dostavbu JE Temelín, je však jiného názoru:

"Z pohledu rozvoje jaderné energetiky hodnotím pozitivně iniciativu v rámci Evropské komise, která předpokládá zařazení jaderných elektráren mezi nízkoemisní zdroje energie, jejichž výstavba a provoz mohou získat určitou formu státní podpory. V dohledné době bychom mohli znát stanovisko EK v tomto směru a já pevně věřím, že bude kladné a že podpoří další rozvoj jaderné energetiky jako bezpečného a k životnímu prostředí velmi šetrného zdroje energie."

Pozitivní posun ve vnímání jaderné energetiky v rámce EU potvrzuje také Pavel Janík, výkonný ředitel Westinghouse v ČR: "Česká energetika je do evropské plně integrovaná, a to díky geografické poloze a rovněž vlivem propojení se sousedními přenosovými sítěmi. Je tedy jasné, že cokoli se odehraje na evropské úrovni, má dopad i na místní energetiku.

Jsem moc rád, že Evropská komise začala vážně uvažovat o radikální změně stávajících pravidel ve snaze vytvořit vhodné prostředí pro dlouhodobé strategické projekty, jako jsou stavby nových jaderných elektráren. V minulých letech totiž některá, řekněme velmi diskutabilní rozhodnutí, téměř znemožnila dlouhodobé investice do výroby energie a vážně poškodila energetický trh."

Nesvádějme vše na Evropu

Ať už hodnotíme vlivy EU kladně či záporně, nelze jí připisovat veškeré problémy ani zásluhy. Jednotlivé státy mají stále dostatek suverenity a prostoru pro prosazování vlastních zájmů a aplikaci individuálních opatření s ohledem na lokální podmínky a národní zájmy.

Ivo Oprsal, hlavní analytik společnosti Seismik, připouští výrazný vliv velkých zemí, jakými jsou Velká Británie, Francie a Německo, na důležitá rozhodnutí Unie, a tím pádem i na podporu, nebo naopak na obtížné postavení některých oborů. Současně však sám uvádí příklad toho, že některé lokálně výhodné projekty lze úspěšně prosazovat bez ohledu na globální postoje EU:

"Francie se svým jaderným programem není velkým podporovatelem plynu z uhelných slojí ani z plynových břidlic, a z environmentálních důvodů (nebo lépe řečeno kvůli názorům dotčených skupin) není vše nadějné ani v Německu. Velká Británie však jako tradiční silný hráč v těžbě ropy a plynu podporuje i netradiční těžbu plynu.

Co se týče hydrotermální energie, za vše hovoří skutečnost, že se v Německu kvartálně zahajují desítky vrtů pro lokální elektrárny nebo aspoň vytápění malých obcí. Němci také provozují velmi dobře vedenou informační kampaň o geotermice EGEC (egec.info) a jsou schopni opatřit peníze jak na projekty studia možností, tak na ukázkové elektrárny v různých zemích EU."

Vše poměrně výstižně shrnuje vyjádření Martina Hájka z Teplárenského sdružení České republiky: "Hodně se mluví o diktátu Bruselu, ale faktem je, že všechny velké průšvihy včetně solárního tunelu jsme si způsobili sami. Bruselská legislativa byla jen záminkou. Zásadním problémem je, že dnes nikdo neví, kam vlastně bude EU v energetice směřovat. Oficiálně hlásanou doktrínu lze dnes již jen těžko brát úplně vážně, protože je ekonomicky i technicky nereálná. V Bruselu budou dříve či později nuceni změnit kurs. Zatím však nikdo zcela neví, jaký bude."

Zaujalo vás téma synergie OZE a konvenčních zdrojů a máte v tomto ohledu co sdělit ostatním čtenářům zajímajícím se o osud naší energetiky? Kontaktujte naši redakci komerčních příloh.

Zdeněk Šíma,
ředitel pobočky Rusatom Overseas v Praze

Státní energetická koncepce je jedním ze základních dokumentů, které určují vývoj české ekonomiky na mnoho let dopředu. Jaké priority stanoví a jaké složení energetických zdrojů k pokrytí stávajících a budoucích potřeb určí, ovlivní v zásadě život každého z nás. Očekávám, že aktualizace koncepce vytvoří předpoklady pro to, abychom si nadále udrželi energetickou soběstačnost a podpořili energetiku i jako silný exportní obor.

Pavel Janík,
výkonný ředitel Westinghouse v ČR

V ČR jsou zásoby uhlí omezené a s využitím zbývajících rezerv se počítá zejména pro oblast teplárenství. Životnost současných solárních elektráren skončí někdy v letech 2025-2030. Pro budoucí pokrytí energetických potřeb máme tudíž dvě hlavní alternativy - jádro a plyn. Jsme přesvědčeni, že jaderná energie představuje velice důležitou součást energetického mixu.

Karel Šimeček,
Precheza Přerov, předseda SVSE a 1. místopředseda Asociace energetických manažerů.

Energetická politika EU je podřízena politice klimatických změn. EU je v tomto úsilí osamocena a řídí se ideologií bez ohledu na náklady. Výsledkem je skutečnost, že ceny elektřiny jsou cca o 1/3 vyšší, než jaké má světová konkurence. To vede k výraznému poklesu konkurenceschopnosti."

Jan Ruml,
výkonný ředitel Českého plynárenského svazu

Vliv Evropské unie na českou energetiku je značně rozporuplný. Na jedné straně byly některé infrastrukturní projekty v plynárenství podpořeny z fondů Unie, zároveň však její orgány připravily některé legislativní akty, které významně snižují efektivnost investic do energetiky a umožňují prakticky pouze další rozvoj obnovitelných zdrojů. Tento přístup způsobuje značnou nejistotu při přípravě dlouhodobých investic do všech odvětví energetiky.

Miroslav Fiala,
předseda představenstva a generální ředitel ŠKODA JS

Přístup EU k jaderné energetice není jednoznačný vzhledem k rozdílnému stanovisku členských zemí k této problematice. Pro nás je důležité, aby v této otázce byla zachována svrchovanost jednotlivých států rozhodovat o tom, kterou cestou se v energetice vydají.

AUTOR: Marcela Zimová
AUTOR: Michael Málek

ZDROJ: Energetika