Stavební stroje a jejich vliv na životní prostředí

• Doprava (doprava stroje na místo provádění práce po vlastní ose či na podvalníku)
• Pracovní cyklus (časový okamžik, kdy stroj provádí činnost, ke které je primárně určen na staveništi)
• Spotřeba paliva (každý pracovní stroj spotřebuje určité množství paliva a každý litr paliva je určitým způsobem zátěží pro životní prostředí)
• Provozní kapaliny (spotřeba provozních kapalin - četnost mazání, výměny olejů apod.)
• Úkapy (únik provozních kapalin, je třeba odlišit od předchozího bodu, jelikož spotřeba kapalin jako taková je z hlediska škodlivosti na životním prostředí do určité míry kontrolovatelná, zatímco svévolný úkap nikoliv)
• Hluk (rušení životního prostředí hlukem ze stavebního stroje je vždy otázka individuální a závisí na umístění staveniště, poloze stroje či aktuální pracovní náročnosti)
• Vibrace (znečištění vibracemi se týká především práce stroje v obydlených oblastech, ale i v blízkosti objektů náchylných k vibracím)
• Znečištění okolí stavby prachem (jedná se především o komunikace a následné čištění komunikací - každé čištění komunikace je dopadem na životní prostředí jednak spotřebou vody či energií dalších čistících mechanismů)
• Znečištění nadzemních a podzemních vodních zdrojů

Komplexně lze konstatovat, že porovnání podobných typů stavebních strojů s totožnými výkony, parametry motorů či účinností bude zcela orientační z důvodu jiné technologie provedení jednotlivých strojních částí jak motorů, tak ostatního vybavení. Z tohoto důvodu je nejobjektivnější porovnat legislativy dle postupu času a vývoje stavebních strojů.

DOPRAVA A PRACOVNÍ CYKLUS
Při dopravě stroje a samotné činnosti stroje jsou základní legislativou za posledních cca 10 let pro posuzování emisních škodlivin Evropské emisní normy (European Emission Standards). Jedná se o obecně dobře známé normy pod označením EURO, které definují přijatelné limity pro emise výfukových plynů z nových vozidel v EU a členských státech na základě rámcové úmluvy OSN o změně klimatu z jednání let 1988 - 1992. V průběhu let byly vydány série těchto norem pro nákladní automobily pod označením kategorie ECE R49 cyklu (pro starší nákladní vozidla) a následně kategorie N3, EDC (vozidla roku 2000 a vyšší). První norma - Euro 0 s účinností v letech 1988 - 1992 dalo za vznik celé řadě navazujících norem Euro II až Euro V (2008 - 2012), respektive EuroVI (pánované vydání - září 2014).

Dále musely spalovací motory splňovat emisní limity EU stupně IIIA, které byly pro různé výkonové skupiny motorů postupně uváděny v platnost v letech 2005 - 2007. Stupeň IIIA byl následovníkem stupně II, kde bylo potřeba vyřešit velmi výrazné snížení emisí uhlovodíků a oxidů dusíků, které bylo nutno snížit až o 40 % z původního stavu. Nyní je v platnosti následující stupeň IIIB, platný od roku 2011 a výrazně tak snižuje limity na množství škodlivých látek ve výfukových plynech.

SPOTŘEBA PALIVA
Palivo jakožto zátěž pro životní prostředí a jeho spotřeba u stavebních strojů je závislé především na tzv. motohodinách (hodina práce motoru při jmenovitých otáčkách) a spotřebě paliva za tuto motohodinu. Spotřeba paliva jako taková z hlediska posouzení časového ztrácí na objektivitě především z důvodu, že dnešní stavební stroje mají sice samotnou spotřebu paliva pro práci mnohem menší, avšak jsou vybaveny dalšími prvky (např. klimatizace, GPS moduly), které spotřebu o něco zvýší.

PROVOZNÍ KAPALINY
Zde se opět jedná o velice individuální záležitost každého stroje. Zpravidla se spotřeba provozních kapalin zvyšuje s narůstajícími odpracovanými motohodinami a stářím stroje. Nové konstrukce strojů snižují úniky provozních kapalin. Velmi se zlepšila i filtrace a tím se prodloužila životnost chladicí kapaliny, olejových náplní v motorech, převodových systémech, respektive hydraulických systémech. Běžně se jedná až o dvojnásobek životnosti oproti starším strojům. U dnešních strojů se provozní kapaliny motoru běžně mění po cca 500, u převodových systémů po 1 000 a u hydraulických systémů po 2 000 motohodinách (za dodržení určitých podmínek až kolem 2 000 motohodinách). V dnešní době už je samozřejmá bezfreonová klimatizace, obložení brzd bez azbestu a boom zažívá použití recyklovaných materiálů, především na bázi umělých hmot. Je možné, že v budoucnu bude stavební stroj běžně až z 90 % recyklován.

HLUK A VIBRACE
Pro porovnání dnešních a starých strojů z hlediska hluku a vibrací, respektive legislativy je vhodné zmínit 70. léta minulého století, kdy byly vydány dvě směrnice, které tuto problematiku upravovaly. Jedná se o směrnici 32/1967 a 33/1977. Na tyto směrnice navazoval hygienický předpis č. 41, sv. 37/1977 Nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací. V současnosti trend ve snižování hlučnosti stále probíhá. V současnosti jsou v platnosti limity pro maximální hladiny vnějšího hluku dle EU stupně II. V porovnání s předchůdcem (stupeň I) byly limity sníženy u strojů o 3 dB(A). Zdánlivě malá hodnota ovšem při praktickém měření vyvozuje snížení efektivní hlučnosti o polovinu. Samozřejmě jsou měřené hodnoty závislé na více faktorech, především na výkonu motoru a typu stroje. Například stroje pro zemní práce se pohybují v rozmezí hlučnosti 101 - 110 dB(A). Nároky na snižování hlučnosti se ovšem týkají i vnitřního hluku v kabinách strojů. Technické provedení nových strojů má oproti starším modelům mnohem lépe oddělenou kabinu jak po stránce hlukové, tak vibrační (většinou se jedná o uložení na pružných silentblocích). Komfortu rovněž přispívají pohodlné ergonomické sedačky a ovládání, které mnohem lépe eliminují rázy při práci stroje a obsluha je tak určitým způsobem oddělena od zdrojů vibrací. Ve výsledku tak chrání trup i ruce obsluhy stroje. U nynějších strojů se pohybuje hladina hluku, působícího na obsluhu stroje cca 80 - 70 dB(A)

ZNEČIŠTĚNÍ OKOLÍ STAVBY PRACHEM
Toto hledisko je velmi individuální a znečištění je závislé na poměrech stavby. Prašnost jako takovou můžeme velmi dobře eliminovat technologickými postupy, rychlostí pojezdu, přestávkami, plánováním dle počasí, skrápěním. Produkce prachu stroje starého a nového je prakticky totožná.

ZNEČIŠTĚNÍ NADZEMNÍCH A PODZEMNÍCH ZDROJŮ VODY
Opět velmi individuální hledisko. Je možno konstatovat, že pokud nedojde k výrazné havárii stroje, je tato možnost znečištění nepravděpodobná jak u starých, tak u nových strojů. Pro případ havárie je vždy dobré mít při ruce zasobu sorpčního přípravku a asamozřejmě neprodleně informovat příslušné úřady.