Posel světla pro černý kontinent

Nedávno jsem odpoledne cestoval po ghanském venkově s člověkem, který tam nikdy dříve nebyl. Byl nadšen ruchem a děním podél silnice, všemi těmi známkami národa v pohybu. "Jen počkej," pomyslel jsem si. A nemýlil jsem se - chvíli poté, co slunce tropickou rychlostí zapadlo, nebylo z autobusu vidět nic jiného než jen pár nejasných světel uprostřed hluboké tmy. Můj přítel zmlkl.

Pro přibližně 1,2 miliardy lidí, včetně téměř 600 milionů v subsaharské Africe, se život v té podobě, v jaké je znám v bohaté části světa, zastavuje po setmění. Vietnam má stejnou spotřebu energie jako celá subsaharská Afrika dohromady, nepočítáme-li Jihoafrickou republiku. Nedostupnost spolehlivých dodávek elektrické energie znamená, že děti nemohou dělat domácí úkoly, jídlo se kazí, ženy rodí za světla svíček a vaří se na jednoduchých kamnech, v nichž se topí dřevem nebo zvířecím trusem - palivem, jehož sběrem z polí a lesů rodiny někdy stráví celé hodiny a při jehož spalování v uzavřených místnostech se uvolňují škodliviny, které již mají na svědomí životy milionů lidí.

Elektřina však není důležitá jen pro domácnosti. Bez spolehlivých dodávek energie se podniky a ekonomiky nemohou rozvíjet - továrny nemohou plnit objednávky, nemohou udržovat nezbytné spojení s trhy. Více než polovina afrických obchodních lídrů tak označuje nedostatek elektrické energie za největší omezení růstu.

Brzy by měla být dostupná pro více lidí. V roce 2014 bude řešení energetické chudoby jedním z prvořadých témat mezinárodních programů. Bude zahájeno OSN vyhlášené "desetiletí udržitelné energie pro všechny" a země by měly vypracovat plány na zajištění dostupnosti energie pro své obyvatele do roku 2030. Obamova vláda se chystá rozšířit svoji erbovní rozvojovou politiku, iniciativu Power Africa, již poprvé představila v roce 2013 v Tanzanii a jejímž záměrem je uvolnit dostatek vládních i soukromých investic na zajištění energie pro 20 milionů domácností a firem. Souběžně s tím bude americký Kongres usilovat o schválení zákona o elektrifikaci Afriky, který bude možná ještě ambicióznější. Investoři ze všech koutů světa pak budou vyhledávat příležitosti k dovedení energie k nejchudším a trh zaplaví příval technologických zázraků v podobě chytrých přístrojů a ještě chytřejších způsobů výroby a distribuce energie.

Všechny tyto programy budou potřebné. Změřit neuspokojenou světovou potřebu elektrické energie není snadné, vzhledem k velkým rozdílům mezi požadavky městských a venkovských oblastí či domácností a podniků. V jednom všeobecně uznávaném posudku však Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že do roku 2030 budou nezbytné další investice ve výši 600 miliard amerických dolarů, má-li být všem těm, kteří dosud elektřinu nemají, poskytnuta alespoň v množství postačujícím na elektrické osvětlení, větrák a nabíječku mobilního telefonu. Pro srovnání - iniciativa Power Africa slibuje pouhých sedm miliard dolarů z veřejných zdrojů na projekty v šesti afrických zemích, přičemž devět miliard dolarů by mělo být získáno ze zdrojů soukromých. Cesta k energii dostupné pro všechny bude ještě dlouhá.

Zachovat ji čistou

Já sám jsem vyrůstal v britském městě v 50. letech minulého století, kdy byl běžným zimním jevem smog v barvě hrachové polévky a kdy se normální barvou elegantních neoklasicistních budov zdála být sazová čerň. Dnes, téměř 50 let od prvního schválení zákonů o čistotě ovzduší, tyto budovy opět svítí svými původními lehce narůžovělými odstíny.

Z toho bychom si měli vzít ponaučení. Při sou-časných technologických možnostech zajištění elektrické energie pro všechny, kteří ji nemají, nevyhnutelně dojde k určitému nárůstu celosvětových emisí uhlíku - při základní úrovni elektrifikace to bude přibližně o 0,7 procenta více (což zhruba odpovídá pěti největším čínským tepelným elektrárnám). Ale technologické inovace a politika podporující obnovitelnou energii a zemní plyn dokážou divy. Afrika své obnovitelné zdroje zatím téměř nevyužívá. Dosud bylo "zapojeno" pouze sedm procent hydroenergetického a méně než 0,7 procenta větrného potenciálu kontinentu. Solární energie je v plenkách. Plyn je naopak spalován, místo aby dodával energii domácnostem a firmám. Stručně řečeno - není žádný důvod, proč bychom nemohli splnit požadavky rovnosti a provést to přitom tak, abychom nezhoršili rizika spojená se změnami klimatu.

Toto spojení bude výjimečné. Když se kdysi v Evropě staly všeobecně dostupnými brýle, ohromně rozšířily možnosti toho, co jejich nositel či nositelka mohli dělat - nepředstavitelné činily možným. Elektrifikace Afriky bude mít stejný transformativní účinek, neboť přinese hodiny života po setmění milionům lidí, jimž jsou v současné době odepřeny. Kdo ví, k jakým úžasným věcem je tito lidé využijí? V roce 2014 se to začneme dozvídat.

AUTOR: Michael Elliott
prezident organizace ONE

Článek je bonusem k publikaci Svět 2014, kterou dostanou předplatitelé zdarma s tímto číslem Ekonomu. K dostání je v trafikách a u ostatních prodejců.