Založení československého státu v r. 1918 a jeho budování vyžadovalo rozsáhlou činnost v oblasti státní správy včetně zakládání nových úřadů a orgánů, které měly nahradit dosavadní instituce se sídlem ve Vídni a Budapešti. Podobným vývojem prošla i československá meteorologická služba, která se institucionalizovala na rozhraní let 1919 a 1920 v Československém státním ústavu meteorologickém v Praze a která navázala na činnost Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni a Zemský ústav pro meteorologii a zemský magnetismus v Budapešti. Úkolem nového ústavu bylo shromažďovat a vědecky zpracovávat meteorologická pozorování z území Československa, rozvíjet a podporovat meteorologická bádání, účastnit se mezinárodního výzkumu v meteorologii, denně na vědeckém základě sestavovat předpovědi počasí a vydávat úřední dobrozdání (posudky) na žádost úřadů, organizací a soukromých osob. Prvním ředitelem ústavu se stal Rudolf Schneider (1881-1955) dříve působící v ústředním ústavu ve Vídni, klimatologickou službu vedl Alois Gregor (1892-1972) a všeobecnou a leteckou povětrnostní službu řídil Gustav Swoboda (1893-1956), později první generální sekretář Světové meteorologické organizace.

Spojením původního meteorologického ústavu s hydrologií vznikl dnešní hydrometeorologický ústav. Stalo se tak vládním nařízením Československé republiky č. 96/1953 Sb. s účinností od 1. 1. 1954.

V souvislosti s růstem významu ochrany životního prostředí byl v roce 1967 do ústavu začleněn třetí obor - ochrana čistoty ovzduší.

Od roku 1955 se postupně vytvořila pracoviště s náplní aerologickou, hydroprognózní, publikační a knihovnickou, radioaktivity ovzduší, klimatologickou a technickou. Vznikl i hydrologický odbor pro povodí Moravy a laboratoř ochrany ovzduší. Pro zajišťování datové základny byla zřízena strojní početní stanice, která se stala základem pozdějšího výpočetního a telekomunikačního centra.

Podle rozhodnutí nadřízeného ministerstva byla v roce 1963 zahájena výstavba hydrologických středisek v Brně, Ostravě, Ústí n. Labem, Praze, Hradci Králové, Českých Budějovicích a Plzni, která vytvořila základ dnešních sedmi oborově komplexních poboček ústavu.

V roce 1969 došlo v rámci federativního uspořádání státu k vytvoření Českého a Slovenského hydrometeorologického ústavu se sídlem v Praze a v Bratislavě. Rozvoj Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) kontinuálně pokračoval. Činnost zahájila observatoř v Praze-Libuši, která je součástí mezinárodní radiosondážní a radiolokační sítě. Zde se získávají i snímky z meteorologických družic. Za přítomnosti generálního sekretáře Světové meteorologické organizace bylo uvedeno do provozu Regionální telekomunikační centrum v Praze. Byla vybudována nákladná síť automatizovaného imisního monitoringu. V roce 1996 byl do provozu uveden meteorologický radar v lokalitě Skalky na Moravě a na vrcholu Praha v Brdech v roce 2000.

Ústav vydal několik stěžejních děl:

• Atlas podnebí Československé republiky (1958)
• Podnebí Československé socialistické republiky - Tabulky (1961)
• Hydrologické poměry ČSSR, 3 díly (1965-1970)
• Podnebí Československé socialistické republiky - Souborná studie (1969)
• Podnebí a vodní režim ČSSR (1984)
• Meteorologický slovník výkladový a terminologický (1993)
• Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku (2001)
• Atlas podnebí Česka (2007)
• Historie a současnost hydrometeorologické služby na jižní Moravě (2008)

Současné úkoly ústavu

Základním účelem příspěvkové organizace ČHMÚ je vykonávat funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu.

Předmětem činnosti ČHMÚ v uvedených oborech je:

• racionálně, věcně a ekonomicky integrovat výkon státní služby;
• zřizovat a provozovat měřicí stanice a sítě s využíváním telekomunikačních sítí (státní pozorovací sítě pro sledování kvalitativního a kvantitativního stavu atmosféry a hydrosféry a příčin vedoucích k jejich znečišťování nebo poškozování);
• odborně zpracovávat výsledky pozorování, měření a monitorování;
• vytvářet a spravovat databáze;
• poskytovat předpovědi a výstrahy;
• provádět a koordinovat vědeckou a výzkumnou činnost

ČHMÚ na základě zvláštního pověření

• Ministerstva kultury ČR vydává a rozšiřuje neperiodické publikace z oblasti odborné literatury; současně vydává a rozšiřuje odborný časopis a další periodika s odborným zaměřením;
• vykonává řadu speciálních funkcí jak vnitrostátních tak se vztahem k zahraničí;
• je oprávněn provozovat hospodářskou činnost ve vymezených oblastech.

Spolupráce

Česká republika je jedním ze zakládajících členů Světové meteorologické organizace a ČHMÚ jako představitel národní hydrometeorologické služby spolupracuje s četnými mezinárodními organizacemi a institucemi. Jsou to zejména:

• Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)
• Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
• Hospodářská komise OSN pro Evropu (UNECE)
• Program OSN pro životní prostředí (UNEP)
• Mezinárodní sdružení pro vědeckou hydrologii
• Evropská organizace pro využití meteorologických družic (EUMETSAT)
• Evropské centrum pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF)

V národním měřítku:

• Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad
• vysoké školy
• ústavy Akademie věd

ZDROJ: ČHMÚ