Suroviny a energetika Bosny a Hercegoviny

Na území BaH se nacházejí hospodářsky významná ložiska železa, manganu, niklu, kobaltu, chromu, olova, zinku, antimonu a bauxitu. Těžební a zpracovatelské kapacity se nacházejí v okolí Zenice, Mostaru, Jajce, Banja Luky a především Tuzly, kde se těží rovněž kamenná sůl, kamenné uhlí a vysokoprocentní vápenec pro výrobu stavebních hmot. Zpracovatelské závody, z nichž největší jsou Unis Pobjeda v Goražde, Krajinametal v Bihači a FEAL Široki Brijeg, vyrábí hliníkové profily, ocelové dráty, jeřáby, nářadí, válcované plechy a hutní druhovýrobky. Pozitivní vývoj v klíčových světových ekonomikách z poslední doby se podle ekonomických analytiků odrazí v BaH právě na hutnickém a kovozpracovatelském průmyslu, které patří v BaH k nejdůležitějším.

Charakteristika energetické situace v Bosně a Hercegovině z hlediska zdrojů a spotřeby:

Ropa a plyn:

V letech 1963 až 1991 probíhaly v BaH rozsáhlé ropné a geologické průzkumy zejména prostřednictvím sarajevské společnosti Energoinvest, záhřebské INA-Naftaplin a zahraničních společností AMOCO, EXLOG, GECO, ECL a jiných. Na základě současně známé úrovně výsledků těchto průzkumů, se v oblasti severovýchodní Bosny odhadují zásoby surové ropy na 355 milionů barelů, což odpovídá cca 50 milionům tun. Tyto výsledky odůvodňují další průzkumy v budoucnu, neboť existují reálné možnosti nalezení bohatých ropných ložisek. S ohledem na nedostatek finančních prostředků těžba ropy v současné době prakticky neexistuje a BaH je téměř stoprocentně závislá na dovozu ropy, která se zpracovává ve dvou rafinériích na území Republiky srbské: palivářská rafinérie Oil Refinery Bosanski Brod (severní hranice s Chorvatskem) a olejářská rafinérie Lube Refinery Modriča (východně cca 40 km od Bosanského Brodu).

Obě společnosti, společně s distribuční společností "Petrol", Banja Luka, byly v únoru 2008 privatizovány ruskou společností "Zarubežněft" resp. její dceřinou společností "Neftegazinkor", která se stala majoritním akcionářem všech tří společností.

V rafinérii v Bosanském Brodu jsou v provozu 2 technologické linky s max. možnou kapacitou zpracování 4 320 000 tun ropy/ročně (stará linka 1 320 000 tun/ročně s minimálním provozem, nová linka s kapacitou 3 000 000 tun/ročně byla uvedena do provozu v roce 1991). Současná kapacita, po rekonstrukci olejářské rafinérie Lube Refinery Modriča, která byla provedena již ruským vlastníkem ihned po privatizaci, je 60 000 tun olejového destilátu, z něhož se vyrábí kolem 45 000 tun základních řad motorových olejů včetně maziv a 15 000 tun tvrdého a měkkého parafínu. Olejářská rafinérie Lube Refinery Modriča má maximální výrobní kapacitu až 150 000 tun olejů a maziv.

Koncem února 2012 navštívilo vedení "Zaruběžněftu" společně s velvyslancem Ruské Federace v BaH Bocanem Harčenkem Předsedu Rady ministrů BaH Nikolu Špiriće a během pohovorů informovali o záměru této společnosti investovat do roku 2015 do sektoru zpracování ropy a ropných derivátů až 1 mld. EUR. Konečným cílem je do roku 2015 dosáhnout max. kapacity rafinérie a zpracovávat 4,2 mil. tun ropy/ročně. Nikola Špirić prohlásil, že ambice Zaruběžněftu budou mít plnou podporu vlády RS i Rady ministrů BaH.

V Chorvatsku (přístav Ploče v jižní Dalmácii) má bh společnost Terminali Federacije d.d., Sarajevo společnou bh/horvatskou dceřinou společnost na skladování a zpracování ropných produktů s max. kapacitou 80 000 m³ ropy/ročně. V současné době však běží spor o vlastnictví společnosti, využívaná kapacita terminálu je na minimální úrovni.

Celková spotřeba ropných výrobků v BaH se odhaduje na úrovni cca 1 500 000 tun a dovozy ropných derivátů jsou realizovány ze sousedních zemí Chorvatska, Srbska, Černé Hory a Maďarska. Nejvíce spotřeby jde na sektor dopravy (70 %), průmysl (12 %), domácnosti (10 %), zemědělství (8 %) a služby (2 %).

V tomto roce se předpokládá zpracování ropy na úrovni 1 200 000 tun, což je o 10 % více než v roce 2009. Spotřeba v RS bude na úrovni 630 000 tun, což bude plně kryto z rafinérie v Bosanském Brodu. Zbytek bude dodán do FBA a exportován především do sousedních zemí. V roce 2010 bylo v RS spotřebováno 650 000 tun ropných derivátů, z toho 455 000 tun z domácích zdrojů a 195 000 tun z dovozu. Dodávky do FBA představovaly 195 000 tun derivátů a vývoz činil 160 000 tun.

Bosna a Hercegovina nemá vlastní zdroje přírodního plynu. Zásobování tímto energentem je zcela závislé na dovozu. V současné době se plyn dováží z pouze jediného zdroje - Ruska, a to jedinou dopravní cestou - plynovodem na trase Ukrajina - Maďarsko - Srbsko (Šelak hraniční bod BaH poblíž města Zvornik). Tento jediný plynovod pokračuje ve směru Kladanj - Olovo - Sarajevo - Visoko - Kakanj - Zenica. Celková délka plynovodu je 194 km, jeho projektovaná kapacita je 10 mld. m³/ročně. Roční spotřeba přírodního plynu je na úrovni cca 316 mil. m³ (údaj r. 2007). Současná smluvně zajištěná pronajatá kapacita plynovodu pro potřeby BaH činí 750 mil. m³, odhad skutečných dovozů je na úrovni 300-500 mil. m³. Předpokládaná potřeba přírodního plynu v BaH v roce 2020 stoupne na úroveň až 1 407,3 m³, z toho 863 mil. m³ ve FBaH, 519 mil. m³ v RS a 25,2 mil. m³ v Distriktu Brčko.

Vláda BaH plánuje výstavbu nového plynovodu Bosanski Brod - Zenica v hodnotě cca 50 mil. EUR, kterým by došlo k napojení na plynovodní síť v Chorvatsku. Financování plynovodu je dohodnuto s EBRD. Mezi entitními vládami FBaH a RS existuje již delší dobu o výstavbě dohoda, podle níž by úsek Zenica - Doboj zabezpečila FBaH a úsek Doboj - Bosanski Brod včetně odbočky do Banja Luky RS. Z důvodu nedostatku finančních prostředků jsou však všechny projekty dočasně pozastaveny. Navíc existují určité náznaky, že RS má v úmyslu postavit vlastní plynovod tzv. "Projekt Sava" bez účasti FBaH, který předpokládá výstavbu plynovodu vedoucího od města Bosanski Novi na ch/rs hranici do města Zvodnil na sr/rs hranici. Tím by se plynovod zcela vyhnul území FBaH. Podle odborníků se jedná o velmi drahý a nerentabilní projekt, protože plynovod má vést údolím řeky Bosny, kde není rozvinutý průmysl a hustota osídlení nemůže zajistit dostatečnou spotřebu plynu. Vedení BH Gas má v úmyslu projednat s RS porovnání a ekonomickou rentabilitu obou projektů, aby bylo zcela jasné, který projekt je lepší a pro BaH potřebnější. Kromě ekonomických faktorů však v této otázce bude důležitý i vnitropolitický vývoj i zahraničně politické aspekty. "Projekt Sava" podle zdrojů z RS podporuje i společnost Gazprom.

Na rozdíl od některých zemí regionu BaH nedisponuje ani žádnými rezervními zásobníky plynu, které by v případě potřeby zabezpečily alespoň na krátkou dobu eventuální výpadky dodávek. Plánovala se výstavba zásobníků v oblasti města Tuzla u obce Tetina, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků byla výstavba zatím pozastavena. K výstavbě vlastního zásobníku není BaH tlačena ani SAD, neboť ta stanoví pouze povinné rezervy nafty a ropných derivátů nikoliv plynu.

Státní společnost BH Gas (hlavní distributor v zemi), ale uzavřela již počátkem léta 2009 s německým energetickým koncernem E.ON dohodu o zásobování plynu pro výjimečné situace. E.ON se zavázal plynule zásobovat veškeré potřeby BaH ze svých zásobníků v SRN a Evropě. Navíc dohoda garantuje ceny trhu, které jsou přizpůsobeny bh trhu.

BaH dluží Ruské Federaci za dodávky plynu kumulovaně od roku 1992-2005 celkem 104,8 mil. USD, který není přes několikaleté jednání s Ruskou Federací doposud uhrazen. S cílem postupně kumulovat finanční prostředky na splacení tohoto dluhu bylo rozhodnuto ve FBaH (bohužel nikoliv v RS) o zavedení zvláštní daně za m³ plynu, který bude určen pouze pro účel splacení tohoto dluhu.

Energetika:

Bosna a Hercegovina je soběstačná ve výrobě elektrické energie, která se v obou entitách vyrábí jak ve vodních, tak tepelných (výhradně uhelných elektrárnách).

V entitní Federaci Bosny a Hercegoviny je celková instalovaná kapacita energetických zdrojů 1 650 MGW. Roční výroba se pohybuje kolem 7 295 GWh, z toho 1545 GWh z vodních elektráren (Jablanica, Brabovica, Salakovac a malých vodních elektráren) a 5 750 GWh z elektráren termálních (Tuzla 49 % a Kakanj 30 %). Domácí spotřeba činila v roce 2008 4 827 GWh, zbytek se vyváží.

V entitní Republice srbské je instalovaný výkon vodních a tepelných elektráren (včetně 50% podílu z elektrárny Dubrovník v Chorvatsku, na níž se polovinou podílí společnost Elektroprivreda Republike Srpske) cca 1 220 MGW z toho 735 MGW tvoří vodní a zbytek 485 MGW tepelné elektrárny.

V BaH existují 3 výrobní a distribuční elektrárenské společnosti: ve FBaH Elektroprivreda BiH a Elekroprivreda HZHB (Elektroprivreda Hrvatske Zajednice Herceg-Bosne) a v RS je to Elektroprivreda RS. Společnosti jsou nezávislé, odpovídají za zásobování elektrickou energií zejména do svých entitních sítí. Všechny společnosti jsou ve vlastnictví entit. Elektroprivreda BiH a Elelkroprivreda RS jsou čistými vývozci elektrické energie.

Přenosová soustava vysokého napětí je spravována společností "Elektroprenos" (Transco), Banja Luka, což je obdoba české společnosti ČEPS, a.s. pro řízení přenosu elektrické energie. V posledním období se společnost stala zdrojem politických sporů ohledně jejího vedení a účtování různých cen zákazníkům do entit a Distriktu Brčko. V důsledku těchto třenic byly v minulém roce dokonce zablokovány některé účty a určitou dobu neprobíhaly plánované investiční akce. Začátkem tohoto roku však došlo k politické dohodě a následnému odblokování těchto účtů, takže Elektroprenos začíná opět normálně fungovat.

Začátkem ledna 2012 byl premiérem Vlády FBaH Mujezinovićem představen tzv. "Strategický plán rozvoje energetického sektoru FBaH", který v příštích letech předpokládá výstavbu 6 termoelektráren, 6 větrných elektráren, 13 velkých a 25 malých hydroelektráren na řekách Neretva, Sana, Vrbas, Bosna a Bioštica v celkové hodnotě 10 mld. KM (5 mld. EUR). Elektroprivreda BiH, Sarajevo investovala jen v předloňském roce 16 mil. KM (8 mil. EUR) do projektové dokumentace na výstavbu 6 elektráren z toho 3 HE Vranduk, Ustikolina a Unac a 3 TE Tuzla, Kakanj a Bugojno. Ve FBA se 80 % elektřiny vyrábí s termoelektráren a 20 % z hydroelektráren. Strategický plán předpokládá rovněž vytvoření obřího domácího energetického koncernu, jehož základ budou tvořit velké energetické společnosti jako je Elektroprivreda, Energoinvest a Hidrogradnja. Tento koncern bude pověřen výstavbou hydroelektráren, zatímco pro výstavbu termoelektráren budou k investicím přizvání zahraniční investoři na základě vypsaných mezinárodních tendrů.

Dne 16. května 2007 podepsala v Gacku (RS) společnost ČEZ a.s. dohodu s Elektroprivredou RS o zahraniční investici české firmy na úrovni 1,4 mld. EUR do výstavby nové moderní tepelné elektrárny Gacko II. o plánovaném výkonu 600-700 MW, dále do rekonstrukce stávající tepelné elektrárny Gacko I. v téže lokalitě a rozvoje přilehlého uhelného dolu. S ohledem na nedodržení podmínek původní smlouvy ze strany srbského partnera došlo ke sporu, který v současné době řeší mezinárodní arbitráž ve Vídni, jehož závěr je očekáván do konce letošního roku.

Od 1. 1. 2010 společnosti Elektroprivreda, Sarajevo integrovala 7 bh dolů a stala se tak největším podnikem v BaH s celkovým počtem 16 000 zaměstnanců, z toho je 12 000 horníků. V příštích letech má dojít k rychlé a efektivní modernizaci těchto dolů a zlepšení podmínek práce v nich. Do převzatých dolů se totiž neinvestovalo desítky let. Proto Vláda FBaH hodlá v příštích 5-10 letech proinvestovat více peněz, než do nich bylo vloženo za posledních 30 let. Musí rovněž dojít k razantnímu snížení zaměstnanců z 12 000 na 8 000 během příštích 2-3 letech.

Dne 4. 12. 2006 podepsali premiér Republiky srbské a generální ředitel ČEZ a.s. Společné prohlášení o investici, na základě kterého by ČEZ měly v příštích pěti letech investovat celkem 1,5 mld. EUR do rekonstrukce stávající tepelné elektrárny (TE) Gacko a do výstavby nové TE Gacko IIs instalovaným výkonem 660 MW.

ČEZ měl na základě těchto podepsaných dohod s bosensko-srbskou státní energetickou společností NERS investovat do modernizace elektrárny v Gacku a do výstavby nového zdroje o výkonu 660 MW. Část peněz měla jít i na otevření nového povrchového dolu. Nová elektrárna se měla začít stavět, jenže konečné rozhodnutí o termínu výstavby se kvůli sporům mezi oběma partnery neustále odkládalo. Spory vyústily v květnu 2009, kdy společnost ČEZ podala návrh u Mezinárodní obchodní komory návrh na arbitrážní řízení proti svým partnerům. ČEZ v lednu oznámila, s ohledem na neustálé překážky a obstrukce bh partnerů, jejichž neplnění bránilo a oddalovalo zahájení realizace projektu, že využívá své opce ve smlouvě a prodává svůj podíl (51 %) ve společném podniku NERS místním partnerům, společnostem ERS a RITE Gacko. Společnost NERS však na návrh ČEZu nepřistoupila, a proto ČEZ podal návrh na arbitrážní řízení u Mezinárodní obchodní komory ve Vídni, které se vede již několik posledních let, zatím bez konečného závěru.

ZDROJ: Businessinfo.cz, kráceno