zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Kdy dostavíme Temelín?

29.03.2014
Energie
Atomová energie
Kdy dostavíme Temelín?

Jaderná energetika má v naší zemi, ve srovnání s celosvětovým průměrem, dlouhodobě velmi silnou podporu mezi lidmi i mezi politiky. Přesto je osud dostavby dalších bloků v kontextu politiky EU a dalších událostí ovlivňujících trh s energiemi nejistý.

Události na Ukrajině mimo jiné oživily diskuse týkající se dostavby dvou bloků v Temelínské jaderné elektrárně. Pro mnoho lidí je představa vítězství rusko-českého konsorcia MIR.1200 za současné situace zcela nepřijatelná. Pravdou je, že kdyby se mělo o dostavbě rozhodovat v aktuální situaci, byla by americko-japonská společnost Westinghouse ve výhodě. Minimálně z politického hlediska.

Zajímavé je, že z pohledu veřejného mínění si rusko-český dodavatel nestojí nejlépe ani v delším časovém horizontu. Alespoň podle údajů průzkumu agentury STEM/MARK, jehož závěrečná zprava vyšla už v prosinci loňského roku, tedy dostatečně dlouho před zapojením Ruska do ukrajinské krize. Přes to, že byl od počátku kladen velmi silný důraz na povědomí o zapojení českých firem a českých odborníků do tohoto projektu.

Ještě v roce 2010, kdy byli ve hře ještě všichni tři hráči, tedy včetně francouzské společnosti Areva, přitom byly síly poměrně vyrovnané. Tenkrát si z průzkumu odnesl 26% podporu veřejnosti Westinghouse a 22% podporu získala Areva. Rusové, v tehdejším průzkumu zastoupeni ještě pod hlavičkou Atomstrojexportu, získali 16 % podpory.

V loňském roce však už byla Areva ze hry a čísla nového průzkumu ukazovala na to, že se česká veřejnost dělí na proa protiruské tábory. Zatímco výše podpory ruské účasti se změnila jen málo, s 13 % vykázala pouze mírný pokles, do tábora podpory Westinghouse jako by přešli příznivci vyřazené Arevy. Jak jinak si vyložit nárůst podpory tohoto uchazeče na 55 %?

Stavět? Ano, či ne?

Přes uvedené údaje však podpora veřejnosti potenciálním dodavatelům není až tolik důležitá. Politická podpora má výrazně vyšší váhu, ale ani tak by neměla být rozhodující. Alespoň ne jako hlavní a jediný argument. Mnohem zásadnější jsou otázky, zda stavět, za kolik stavět a jak dosáhnout maximální bezpečnosti.

Zajímavé je, že ačkoliv se řadu měsíců psalo o tom, že tendr na dostavbu skončí na nepřekonatelném požadavku ČEZu ohledně státních garancí výkupních cen, nyní se zdá, že by tento požadavek až tak nepřekonatelný být nemusel.

(Lehce teď přeskočím fakt, že nám dosud nikdo nebyl schopen vysvětlit, nač je potřeba státních garancí dosti vysoké ceny energie, když jsme už dlouhá léta přesvědčováni, že jaderná energie je jednoznačně nejlevnější.

Jistě, nároky na bezpečnost, a tím pádem i náklady na výstavbu a provoz, rostou. Ani odkládání peněz na ekologickou likvidaci elektrárny po skončení jejího provozu není zanedbatelnou položkou. Navíc ceny některých konkurenčních energií v poslední době povážlivě klesají a zapomínat nesmíme ani na deformace trhu neuváženými dotacemi obnovitelných zdrojů. Jasná čísla však zatím nikdo veřejně neprezentoval.)

Aktuální politická reprezentace se zkrátka přes podporu jaderné energetiky garancím dost jednoznačně brání, a není divu, jenomže nepřekonatelnost požadavku ČEZu jako by vyšuměla. Minimálně z pohledu vyjádření Daniela Beneše, generálního ředitele ČEZ, otištěného v rámci rozhovoru počátkem března v Lidových novinách.

Beneš zde přímo popírá, že by kdy vyřknul podmínku Contract for Difference, tedy garantované výkupní ceny energie z dostavovaných bloků, a připouští i řadu jiných způsobů ošetření obchodních rizik společnosti ČEZ.

Stavět na základě stávajícího tendru? Ano, či ne?

Aktuálně se čeká, jaké cíle si EU stranoví v horizontu roku 2030 a jak to ovlivní jednotlivé energetické koncepce. Není tedy stále zřejmé, zda stávající tendr padne, nebo zda bude dotažen do úspěšného konce. Na každý pád se však vyhlášení vítěze do konce letošního roku patrně nedočkáme. Proberme si pro a proti dotažení stávajícího výběrového procesu do úspěšného konce.

Konkrétních argumentů pro uspořádání nového tendru, či jiného způsobu výběru, vlastně ani moc nezaznívá. Tím hlavním je šance na snížení ceny navrácením Francouzů do hry a přizváním dalších investorů. Předně je třeba si říci, že Areva ještě ze hry tak úplně není, neboť oprávněnost argumentů, které vedly k vyřazení, jsou stále předmětem právních řízení a Krajský soud v Brně vydal předběžné opatření zakazující uzavřít smlouvu s vítězem tendru.

Pravdou ovšem je, že pokud by Areva se svými námitkami uspěla, těžko by se mohla vrátit do hry v rámci stávajícího řízení. Při vítězství jakéhokoliv jiného uchazeče by se totiž dalo celkem úspěšně argumentovat nerovnými podmínkami, tedy znevýhodněním Arevy dlouhodobým odstavením z procesu výběru.

Šanci na snížení ceny v novém řízení je zpochybňována tím, že ČEZ má díky vysoce konkurenční soutěži zajištěné mnohem lepší podmínky, než kdyby šel třeba tzv. "maďarskou cestou", tj. bez výběrového řízení. Navíc jednou z podmínek tendru je stanovení konečné ceny.

Argumenty pro, v rámci možností, rychlé dokončení stávajícího tendru se v mnohém shodují s těmi, které provázely už samo rozhodnutí o dostavbě a vyhlášení výběrového řízení. V souvislosti se situací v Ukrajině však výrazně posílila váha energetické bezpečnosti a soběstačnosti.

Přibyly argumenty rostoucích nákladů jak na straně uchazečů, tak na straně ČEZu, přičemž ty první by se s vysokou pravděpodobností odrazily v ceně, se kterou by uchazeči vstupovali do případného nového nabídkového a výběrového řízení. Tedy pokud by se nového tendru měli zájem vůbec znovu zúčastnit.

Ztráta zájmu některého z uchazečů by mohla logicky vést k dalšímu navýšení cen v případě ukončení stávajícího a pozdějšího vyhlášení nového řízení. Nehledě na to, že riziko ztráty důvěry investorů je samo osobě pádným argumentem.

Mezi argumenty platné od samého počátku plánování dostavby patří posílení zaměstnanosti a hospodářského růstu, šance na větší zapojení českých firem do podobných světových projektů či snížení emisí skleníkových plynů a polétavého prachu v souvislosti procesem odstavování zastaralých elektráren.

Vraťme se však k průzkumu. Překvapující zjištění zde vyplynulo z odpovědí na otázku, zda by ČR měla dotovat výrobu elektřiny z jádra. Kladně totiž odpovědělo celkem 53 % dotazovaných. S rostoucím vzděláním souhlas s dotacemi klesá, přesto však u vysokoškolsky vzdělaných respondentů dosahuje 46 %.

Nezbývá než doufat, že se politiky EU a ČR brzy vyjasní, posunou tím správným směrem a nebudeme svědky zbytečného plýtvání prostředky ani případně prodražování samotné stavby.

AUTOR: Michael Málek
Plnou verzi článku najdete na ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí