Obal se po prodeji stává odpadem

Princip "znečišťovatel platí", který prosazuje Evropská unie, se zdá být vhodný hlavně pro postihování průmyslových podniků vypouštějících jedy. Dá se však aplikovat i na oblast spotřebního průmyslu. Obaly, do nichž jsou baleny potraviny a věci denní spotřeby, se prakticky vzápětí po nákupu stávají odpadem. Unijní i naše předpisy požadují, aby firma, která obal uvede na trh, zajistila na své náklady jeho zpětný odběr, tedy sběr a recyklaci.

Jak funguje zpětný odběr

Obaly od spotřebního zboží končí v naprosté většině v komunálním odpadu - jejich podíl v něm dosahuje až osmdesáti procent. Majitelem komunálního odpadu je podle zákona o odpadech obec. Stejný zákon požaduje, aby obec zajistila vytřídění složek, které je možno recyklovat. Zavedení separovaného sběru do barevných kontejnerů (s následujícím zpracováním a recyklací odpadů) tedy řeší splnění povinností jak obcí, tak firem.

Propojení dvou stran zpětného odběru u nás zajišťuje nezisková autorizovaná obalová společnost (AOS) Eko-Kom, jejími akcionáři jsou významné firmy z oblasti potravin a spotřebního zboží, jako je například Coca-Cola, Procter & Gamble, Unilever ČR, Nestlé nebo Tetra Pak, vesměs s 10% podílem. Pro činnost získala společnost autorizaci MŽP v roce 2002, v minulém roce jí byla prodloužena do roku 2020.

Zákon o obalech je nastaven tak, aby AOS fungovala jako organizační složka a odděluje ji přísně od byznysu s odpadem, například nesmí být spoluvlastněna odpadovou firmou nebo působit ve prospěch firmy, která v odpadech podniká.

Nepřeje si to ani ÚOHS, který v létě upozornil na to, že AOS by mohla negativně ovlivňovat trh odpadových služeb či obchodu s druhotnými surovinami, kdyby s odpady měla možnost nakládat či obchodovat. Účast v systému Eko-Kom je pro firmy i obce dobrovolná. V současnosti je do systému na straně firem zapojeno více než dvacet tisíc subjektů. Těch, které se rozhodly zajistit zpětný odběr svých odpadních obalů samostatně, je pouze několik stovek a většinou jde o společnosti se specializovanými obaly. Obcí je do systému zapojeno 6025, to znamená, že 98 % celé populace ČR má aktuálně možnost své odpady třídit. Obalové odpady se dnes v ČR sbírají a využívají ze 71 % (papír 85 %, plasty 65 %), což nás řadí mezi šampiony Evropy.

Systém pro 98 % populace

Firmy zaplatí za každý obal, který uvedou na trh, stanovený poplatek dle hmotnosti na účet Eko-Komu. Poplatky jsou vypočítávány na základě nákladů sběru, způsob jejich stanovení je konzultován zejména s Potravinářskou komorou ČR a jsou pro všechny klienty stejné. Z těchto prostředků pak AOS platí obcím za separovaný sběr podle množství vytříděných obalových odpadů.

"Máme jednotné podmínky jak pro klienty, tak i pro obce. Například u obcí podle ročních výkazů o separovaném sběru spočítáme průměrný náklad na tunu plus související režii a podle toho obcím platíme," říká Lukáš Grolmus, ředitel oddělení komunikace společnosti Eko-Kom, jejíž platby pokrývají v současnosti okolo 70 % nákladů na separovaný sběr ve městech a obcích. "Třetina, kterou neplatíme, jsou vlastně odpady, které jsou vytříděné v barevných kontejnerech, ale nejsou to obaly," poznamenává Lukáš Grolmus.

V systému se "točí" zhruba 1,5 miliardy korun ročně. Z toho asi 1,2 miliardy odchází v přímých platbách na třídění a recyklaci v obcích. Značné náklady si vyžaduje osvěta pro veřejnost na podporu třídění, kterou má AOS povinnou. Vedle známých TV spotů jsou to informační akce ve městech a obcích a rozsáhlé aktivity pro školáky - AOS musí vzdělávacími programy oslovit minimálně 15 procent populace ve věku 3-15 let.

Praxe v Evropě

Systémy pro zpětný odběr obalového odpadu fungují ve většině evropských států. Někde ho zajišťuje jen jedna organizace, tak jako u nás, v jiných je obalových společností více a konkurují si.

V Německu, samotné matce separace odpadů, od roku 1990 fungovala pouze jedna, také nezisková společnost Duales System Deutschland (DSD). V roce 2003 byla DSD prodána investiční skupině KKR a trh se otevřel dalším devíti ziskově orientovaným systémům. "V Německu od roku 2003 náklady na ekologickou likvidaci obalů, které v konečném efektu nese prostřednictvím cen výrobků spotřebitel, výrazně poklesly z někdejší výše přibližně 2 mld. eur na hodnotu nižší než 1 mld. eur. Snížení nákladů odpovídá minimální úspoře 50 eur ročně na jednu rodinu," uvádí k tomu organizace Interseroh, která chce vstoupit na český trh a stát se konkurencí Eko-komu.

Centrem systému, kde působí více autorizovaných společností, je clearingové centrum. Firmy (povinné osoby) v Německu nahlašují své obaly jedné z deseti obalových společností a zaplatí jim poplatky. Obalové společnosti si rozdělí geografické oblasti svého působení a ve své oblasti pověří firmy zabývající se odpadovým hospodářstvím, aby odpad shromáždily a zajistily jeho další zpracování. S tím spojené náklady si pak obalové společnosti mezi sebou přerozdělují podle svého podílu na trhu. Tyto služby pro ně zajišťuje clearingové centrum, které není úřadem, ale vlastně čtvrtletní schůzkou všech konkurentů, na které dojde k dohodě o rozdělení nákladů na sběr a také o rozdělení výstupních surovin.

Obaly od spotřebního zboží končí v naprosté většině v komunálním odpadu - jejich podíl v něm dosahuje až osmdesáti procent.
Lukáš Grolmus, ředitel oddělení komunikace společnosti Eko-Kom.

AUTOR: Jarmila Šťastná