Ulklízejme okolo popelnic! Krysy a potkani jsou přenašeči nebezpečných nemocí

Krysy a potkani, kteří žijí v blízkosti lidí, jsou přenašeči nebezpečných nemocí.

Krysa a potkan, tito obtížní hlodavci si pro svůj život s oblibou vybírají sklepy lidských příbytků. Ve skutečnosti jsou to na pohled docela roztomilá a inteligentní zvířata. Jejich hlavní "vadou" je, že jsou přenašeči nebezpečných nemocí. A na druhém místě to, že nám ujídají nebo znehodnocují potraviny. Přičemž ono znehodnocení opět často znamená šíření nákaz nebezpečných lidem i domácím zvířatům. V minulosti byl největší hrozbou krysí mor, na který vymírala celá města, v současné době je to především tyfus, leptospiróza (známá jako krysí nebo Weilova žloutenka) nebo různé salmonelózy.

Lidé obvykle vše, co se hne a má správnou barvu a velikost, nazvou krysa. Ve skutečnosti se může jednat o dva druhy zvířat: krysu nebo potkana. Ale na druhou stranu, až tak velký omyl to není, obě zvířata mají rodové jméno Rattus. Krysa, celým názvem Rattus rattus, a potkan Rattus norvegicus. Obě tato zvířata pocházejí z oblasti jihovýchodní Asie a obě jsou již od starověku věrným, i když nežádoucím průvodcem lidí a jejich sídel (synantropní druhy). O jejich rozšíření po celém světě se postarala především lodní doprava, proto se také vždy nejdříve objevují podél vod a vodních cest. Dostat se na loď a opět z lodě na pevninu, to pro krysu a potkana nepředstavuje žádný problém. Nejen proto, že jsou výborní plavci, ale také ve šplhání jsou úplní přeborníci. Zvláště krysa, která je původně stromové zvíře. Potkan, jehož původním biotopem jsou bažiny a močály, je o to lepší plavec. Jen pro představu, vydrží tři dny bez oddechu plavat, než se vyčerpá. Pod vodou vydrží bez nadechnutí půl minuty, což zdánlivě není moc, ale když k tomu připočteme, že dovede plavat i proti značně silnému proudu, vyjde nám, že se dostane proti vodě odpadním potrubím až do výšky třetího patra.

Se stejnou vytrvalostí a houževnatostí, s jakou se tato zvířata od nepaměti drží lidí, proti nim lidé bojují. Povolání krysaře v minulosti skutečně existovalo. Nejčastější způsob hubení krys byl, stejně jako dnes, pomocí jedu. Jen druh jedu se změnil - dříve se používala sušená mořská cibule (Urginea maritima), která má akutní, tedy okamžitý účinek. Dnes jsou používány jedy s takzvaným chronickým účinkem, také by se dalo říci s prodlouženou dobou účinku, potkani a krysy si tak nespojí otravu s příslušnou potravou a nenaučí se návnadě vyhýbat. Jinak člověk v boji proti krysám a potkanům vyzkoušel (a stále zkouší) nejrůznější metody, včetně vyšlechtění speciálních plemen psů a koček. Ne každý pes se totiž odváží zaútočit na krysu či potkana. Ostatně, statečnost potkana zahnaného do kouta je příslovečná - zaútočí i na člověka a je schopen z místa vyskočit až do výše tři čtvrtě metru.

Až do 18. století ovládala evropská města krysa. V 18. a 19. století ji však postupně začal nahrazovat potkan. Krysa vymizela a vlastně až do druhé světové války byla v Evropě neznámá. Tvrdilo se, že ji vytlačil úspěšnější potkan, ale dnešní vědci se k tomuto názoru již nestavějí tak jednoznačně. Spíše mají za to, že ústup krysy zavinil úbytek přirozených biotopů. Protože když se po válce začaly stavět zemědělské stavby z lehkých materálů, krysa se znovu objevila. Opět přišla po vodě, s lodní dopravou se rozšířila proti proudu Labe, takže dnes ji v České republice můžete nalézt podél Labe a jeho přítoků až po Mladou Boleslav a Prahu. A kupodivu, s potkanem si nijak nekonkuruje, jsou místa, kde žijí oba druhy svorně vedle sebe, jsou dokonce místa, kde krysa nad potkanem opět početně převládla.

Příčin, proč je boj člověka proti krysám a potkanům tak neúspěšný je několik. Na prvním místě stojí jejich plodnost. Potkani dospívají ve stáří dva a půl měsíce a každá samice může mít 12 až 18 mláďat. Když k tomu připočtete třínedělní dobu březosti, vyjde vám, že jediný pár potkanů může mít za rok tisíc až deset tisíc potomků. Toto se týká pouze potkanů, krysy se množí přeci jen o něco pomaleji.

Na dalším místě by se dala zmínit jejich inteligence. Krysa i potkan je společenské zvíře, které je schopno se učit a předávat zkušenosti. To jim umožňuje vyhýbat se nástrahám, hledat nové zdroje potravy, přizpůsobovat se novým životním podmínkám... Přitom jsou to zvířata velice nenáročná, všežravá a neobyčejně ostražitá a opatrná. Život s lidmi nijak neovlivnil jejich plachost a opatrnost před nimi. Na první pohled to vypadá jako protimluv, avšak jejich zdánlivá "drzost" je podmíněna zmíněnou předchozí zkušeností.

A na neposledním místě stojí vina samotného člověka, který krysám připravuje hojnost potravy. Když se podíváte, kolik se na různých místech povaluje zbytků potravy, jak vypadají okolí popelnic, nejrůznější tmavé kouty, zákoutí, uličky a průchody. Není to pro krysy a potkany pravý ráj?

ZDROJ: http://oko.yin.cz/