Ratifikujme úmluvu o úklidu

Celosvětová úmluva o "úklidu bojišť to je jistě něco záslužného a asi dříve opomíjeného. Kdo by taky přemýšlel o tom, když konečně uhasne řinčení zbraní, aby se vrátil na bojová pole a sbíral po sobě a po protivníkovi ztracený, odhozený nebo nevybuchlý vojenský materiál. Každý z nás by jistě přivítal, aby desítky let po ukončení válečného běsnění v důsledku nevybuchlé munice zbytečně neumírali lidé v místech minulých konfliktů.

Když tento princip přeneseme do mírových dob, pokud taková doba vůbec existuje, ale neměl bych se rouhat, tradiční válka u nás není a jistě již nebude, lze tento princip přenést do běžného mírového života a požadovat Celosvětovou úmluvu o úklidu krajiny. Sice nebojujeme válečnými zbraněmi, zato stále ponecháváme za sebou zpustošené území. Zpustošené tím, že věci, kterých se zbavujeme, nedáváme do kontejnerů, sběrných nádob, na určená a dohodnutá místa nebo na řízené skládky, ale jednoduše je obrazně i skutečně zahazujeme za sebe. Když na ně šlápneme, sice nevybuchnou a nic se nám víceméně nestane. Ale to je právě ta chyba. Kdyby tak nějaká ruka přírody nám hned jednu vrazila, abychom si uvědomili svoji ignoraci, nemístnou nadřazenost a nabubřelou ješitnost. Příroda tak silně kvílí pod nánosy odpadů a může se bránit jen vyjímečně.

Nějak se automaticky počítá s tím, že o své okolí pečujeme. Přirozeně to dělá málokdo. A tak by celosvětová úmluva byla namístě. Ratifikoval by ji automaticky každý, jakmile by se narodil.

ZDROJ: Město Mariánské Lázně, Odpadové fórum