Nakládání s IBC kontejnery

Dotaz:
Můžeme prodávat použité IBC kontejnery o objemu 1000l, ve kterých nakupujeme suroviny pro výrobu, po jejich vyprázdnění a vyčištění, soukromým fyzickým osobám, aniž bychom se dostali do rozporu se zákonem o odpadech?

Odpověď:

Odpověď na Váš dotaz vyplývá především z § 2, § 3 a §12 zákona č. 185/2001., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o odpadech").

Předávání odpadů do vlastnictví nepodnikajících fyzických osob je jednoznačně vyloučeno ustanovením § 12 odst. 3, podle kterého je k převzetí odpadu do svého vlastnictví oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2 nebo provozovatelem zařízení podle § 33b odst. 1 písm. b), nebo za podmínek stanovených v § 17 též obec. Na fyzické osoby - nepodnikatele, se v tomto smyslu vztahuje pouze § 17 zákona o odpadech, stanovící povinnosti a oprávnění obce a fyzických osob při nakládání s komunálním odpadem. Fyzické osoby nemohou být ani původcem odpadů, ani osobou, které může být předáván odpad do vlastnictví. Je tedy třeba rozhodnout, zda použité kontejnery jsou, nebo nejsou odpadem, a to odpadem v působnosti zákona o odpadech.

Znečištěné kontejnery naplňují definici pojmu odpad (§3 odst. 1 - máte v úmyslu se jich jako původce zbavit. V případě, že jsou znečištěny nebezpečnými látkami, máte podle § 3 odst. 4 povinnost se jich jako odpadu zbavit (způsoby podle §3 odst. 2),. Kontejnery nejsou ani vedlejším produktem výroby, protože nevznikají jako nedílná součást výroby. Jako odpad nejsou ani vyloučeny z působnosti zákona o odpadech (§1). Jsou tedy odpadem, na který se vztahují povinnosti zákona o odpadech.

Aby bylo možné předávat je nepodnikajícím fyzickým osobám, musely by přestat být odpadem. Podmínky, za kterých některé druhy odpadů přestávají být odpadem poté, co byly předmětem nějakého ze způsobů využití, stanoví §3 odst. 6 zákona o odpadech. Aby odpad přestal být odpadem, musí splnit všechny podmínky §3 odst. 6, a to:

a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům,

b) pro věc existuje trh nebo poptávka,

c) věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky,

d) využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy^11a) a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví a

e) věc splňuje další kritéria, pokud jsou pro určitý typ odpadu stanovena přímo použitelným předpisem Evropské unie⁵³⁾.

______________________________________
^11a) Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

⁵³⁾ Například nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES.".

Z odkazů na právní předpisy (pod čarou) i z logiky věci je zřejmé, že přechod odpadu na výrobek, je upraven a kontrolován nejen předpisy ochrany životního prostředí, ale především právními předpisy pro výrobky a jejich uvádění na trh.

Rozhodnutí, zda movitá věc je nebo není odpadem je někdy velmi problematické. Pro takové případy zákon o odpadech stanoví ustanovením § 3 odst. 8, že v pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, rozhoduje krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední (§3 odst. 8 zákona o odpadech).

Autor: Mgr. Věra Dubanská CSc.