Bioakumulace

je ukládání některých látek do orgánů či tkání živých organismů. U člověka se látky nejčastěji hromadí v játrech, ledvinách, kostech, tukových tkáních. Nevýhodou bioakumulace je ta skutečnost, že nahromaděné množství škodlivých látek se dostává do dalšího článku potravního řetězce, takže může dojít i k takovému rozporu, že koncentrace škodliviny v prvním článku potravního řetězce může být pod NPK, ale její hromadění v jednotlivých článcích může u živého organismu, který je na konci potravního řetězce a který stravou dostává již značné množství škodliviny vést k onemocnění až k smrti. Bioakumulace byla poprvé zjištěna u vodních ptáků, jejichž populace nebývalou rychlostí klesala, aniž by se v okolí zvýšilo množství jejich predátorů (nepřátel). Po dlouhém bádání se zjistilo, že příčinou vymírání ptáků je insekticid DDT, který rybáři používali proti komárům. I když koncentrace  DDT ve vodě byla velmi nízká, (miliontiny mg na litr vody) v planktonu, který z vody žije, byla už o 3 řády větší, v malých rybkách živících se planktonem byla vyšší o další řád a stejně tak se zvýšila v těle dravých ryb, které už DDT obsahovaly v rozsahu 1,33 až 2,07 mg/kg.  U vodních ptáků žijících z ryb, byla koncentrace DDT opět řádově vyšší a způsobovala velkou křehkost vaječné skořápky, takže ptáci nemohli vysedět mladé.