Odmašťovadlo/odpad

Odmašťovadlo by mohlo být používáno i nadále, ale z hlediska zlepšení kvality odmašťování (znečištěné je nahnědlé, čisté je bezbarvé) je předestilováno. Poklud předpokládám, že zařazení mezi odpady si provede uživatel. spadá riziko nesprávného zařazení na uživatele odmašťovadla event. původce odpadu. Je správné se domnívat, že pokud uživatel odmašťovadla předá jinému subjektu (čistiteli) odmašťovadlo k jeho předestilování z výše uvedeného důvodu, chybně zařazené tzn. mělo být odpadem nikoliv pouze znečištěným odmašťovadlem (vedlejším produktem), rizika s tím spojená padají na uživatele/původce odpadu. Podotýkám, že čistitel má oprávnění jak čistit použité suroviny tak regenerovat odpady.

Odpověď:

Váš dotaz, zda-li např. odmašťovadlo, které bylo kontaminováno mechan.nečistotami event. olejem (podíl odmašťovadla je 80%), je odpadem či jím není, nelze na základě Vašich údajů, odpovědět. Rozhodnutí, zda konkrétní věc za konkrétní situace je, či není odpadem, je podstatně složitější, než se zřejmě domníváte na základě citovaného článku. Článek, jak autor sám uvádí, se týká ustanovení, která byla do zákona o odpadech doplněna a upravena novelou zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o odpadech") zákonem č. 154/2010 Sb. a týká se pouze hraničních stavů mezi odpady a vedlejšími produkty, okrajově potom stavu, kdy odpad přestává být odpadem. Jedná se o implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen ,,Směrnice"). Směrnice, z důvodu nejednotného rozhodování co je a co není odpad, se snaží upřesnit řešení této otázky zobecněním rozhodovacích kritérií pro vedlejší produkt ve svém čl. 5 a v čl. 6 pak stav, kdy odpad přestává být odpadem a stává se druhotnou surovinou, výrobkem (,,neodpadem" dle evropské rámcové směrnice o odpadech). V našem zákoně o odpadech se jedná o ustanovení § 3 odst. 5 a odst. 6).

Kontaminované rozpouštědlo nebude zřejmě posuzováno ani podle kriterií odst. 6, protože se ve Vašem případě nejedná o rozhodování ve věci, zda movitá věc přestává být odpadem, ale myslím, že ani odst. 5, protože nevzniká jako nedílná součást výroby, ale je při této výrobě pouze znečištěno. Podle způsobu dalšího nakládání s ním, je možné, že nebudou splněna ani další kritéria pro vedlejší produkt, což ovšem by již nevadilo, protože podmínkou je splnění všech stanovených kriterií.

To však neznamená, že rozpouštědlo nemůže nebo musí v určitém případě být nebo nebýt odpadem. Ve smyslu definice pojmu odpad musí věc současně naplňovat několik podmínek, aby byla odpadem:

a) musí se jednat o movitou věc,

b) vlastník (osoba) se věci zbavuje nebo projeví úmysl se jí zbavit nebo má povinnost se jí zbavit,

c) věc není vyloučena z působnosti zákona o odpadech (§ 2)

Je zřejmé, že písm. a), c),v případě rozpouštědla jsou splněna, jde tedy o rozhodnutí, zda a jak se jí jako odpadu zbavujete. Pro naplnění definice pojmu ,,odpad" je klíčový pojem ,,zbavování se odpadu, tedy zbavování se věci ve smyslu zákona o odpadech a nikoliv např. odprodejem, darováním apod.

Ustanovení odstavců 2, 3 a 4 v § 3 zákona o odpadech, která již nejsou součástí definice pojmu odpad, upřesňují tři možnosti stanovené v definici v odst. 1, tj. vysvětlují, co je považováno za zbavování se věci (jako odpadu), kdy se předpokládá úmysl zbavit se věci jako odpadu a kdy nastává povinnost zbavit se věci jako odpadu. A jako odstavce 5 (vedlejší produkty) a odst. 6 (stav, kdy odpad přestává být odpadem) byly výše zmíněnou novelou zákona o odpadech doplněna i kritéria pro tyto 2, předtím, problémové případy. Stejně tak, jako nelze jednoznačně rozhodnout co je a co ní odpad pouze ze 2 výše uvedených odstavců, nelze na základě Vašich informací stanovit jednoznačnou odpověď na Váš konkrétní dotaz. Možná je pouze variantní a určitě neúplná odpověď. Jedna a ta samá movitá věc totiž podle způsobu jejího vzniku a dalšího způsobu a cílů nakládání s ní, může být někdy odpadem, nebo vedlejším produktem, jindy výrobkem, druhotnou surovinou (tedy ,,neodpadem").

Na první část dotazu, která zní:

Mohli byste mi odpovědět, zda-li např. odmašťovadlo, který bylo kontaminováno mechanickými nečistotami event. olejem (podíl odmašťovadla je 80%), je odpadem či jím není. Odmašťovadlo by mohlo být používáno i nadále, ale z hlediska zlepšení kvality odmašťování (znečištěné je nahnědlé, čisté je bezbarvé) je předestilováno.

Odpověď zní:

Jak lze usuzovat z výše uvedeného, nebude ani tak záležet na barvě rozpouštědla, ale na tom, jak s ním dále jeho vlastník bude nakládat. Údaje, které jste k této věci zaslali, nejsou dostačující pro jednoznačné rozhodnutí, zda rozpouštědlo je ve Vašem případě odpadem. Je z nich však zřejmé, že se jedná o následující případ:

Uživatel a zároveň vlastník rozpouštědla (zřejmě Vaše firma)) je osoba, která toto rozpouštědlo při výrobě nejmenovaného výrobku používá k odmaštění tohoto výrobku. Po určité době, kdy rozpouštědlo je natolik znečištěné, že odmašťování není dostatečně účinné, rozhodne se uživatel - vlastník rozpouštědla (nikdo jiný to rozhodnout nemůže), že se ho buď

1) zbaví jako odpadu, tj. předá ho do vlastnictví pouze oprávněné osobě k jeho sběru, využití nebo odstranění podle § 12 odst. 3 zákona o odpadech a sám se stane původcem tohoto odpadu - plní povinnosti původce podle § 16 zákona a je za odpad odpovědný až do doby stanovené ustanovením § 16 odst. 4 zákona o odpadech, nebo

2) použité rozpouštědlo po určitou dobu udržuje čistěním v přijatelné kvalitě a vrací do výrobního procesu. V tomto případě se tedy rozpouštědla nezbavuje jako odpadu, ale má opět 2 možnosti:

a) znečistěné rozpouštědlo sám upravuje (čistí, destiluje) v rámci své technologie a po přečištění dále v ní k původnímu účelu požívá,

b) nebo jej k tomuto účelu předává jiné osobě, která tuto činnost provozuje a po vyčištění si ho bere zpět a používá ke stejnému účelu. Jedná se tedy o jakousi údržbu, službu (podobně, jako čistírna oděvů pro fyzické osoby). Vlastník se opět rozpouštědla nezbavuje ve smyslu zákona o odpadech, nestává se původcem a nemusí plnit povinnosti původce odpadu, tedy ani osoba, kterou nazýváte ,,čistitel", nemusí (ale může)být osobou oprávněnou k převzetí odpadů do svého vlastnictví a mít souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

3) Ustanovení § 3 odst. 5 zákona o odpadech nelze ve Vašem případě použít a ani by nemělo smysl se o to snažit. Jeho účelem je rozhodnutí, zda a za jakých podmínek je možné, aby se movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, nestala automaticky odpadem, ale byla vedlejším produktem, se kterým není nutné nakládat jako s odpadem. To však není problém, který Vy řešíte. Vám totiž znečištěné rozpouštědlo nevzniká jako jeden z konečných produktů výroby, kterého se budete zbavovat buď jako odpadu, nebo např. uvádět na trh jako druhotnou surovinu, výrobek (to pouze při splnění všech kritérií odst. 5 v § 3 zákona o odpadech). Nevzniká tedy jako nedílná součást výroby, je jednou ze surovin k výrobě nutných, do ní dodávaných a v ní znečišťovaných, nikoliv v ní jako vedlejší produkt vzniklých. Tím nesplňuje hned kritérium písm. a) odst. 5 v § 3 a pravděpodobně i některé další (splnit je nutné všechna). I kdyby však ve Vašem případě, bylo znečištěné rozpouštědlo možné uznat jako vedlejší produkt výroby, význam by to mělo, jen pokud by se do ní nevracel. Jestliže ho dále v tomto vlastním výrobním zařízení k odmašťování výrobků. Nezbavujete se ho ani jako odpadu, ani druhotné suroviny. Jako odpadu se zbavujete a tedy jako odpad zařazujete znečištěné rozpouštědlo tak a tehdy, jak je popsáno výše, v bodech 1 a 2 této odpovědi.

Na druhou část dotazu ve znění:

Pokud předpokládám, že zařazení mezi odpady si provede uživatel. Spadá riziko nesprávného zařazení na uživatele odmašťovadla event. původce odpadu. Je správné se domnívat, že pokud uživatel odmašťovadla předá jinému subjektu (čistiteli) odmašťovadlo k jeho předestilování z výše uvedeného důvodu, chybně zařazené tzn. mělo být odpadem nikoliv pouze znečištěným odmašťovadlem (vedlejším produktem), rizika s tím spojená padají na uživatele/původce odpadu. Podotýkám, že čistitel má oprávnění jak čistit použité suroviny tak regenerovat odpady,

Odpověď zní:

Jak bylo konstatováno v odpovědi na první část dotazu, Vaše obavy ze sankcí za chybné zařazení rozpouštědla podle § 3 odst. 5 zákona o odpadech se nemohou naplnit. Dále tedy jen stručně relevantní povinnosti osob a ustanovení zákona o odpadech, ze kterých závěry rovněž vyplývají:

Za vznik odpadu a za zařazení movité věci jako odpadu, včetně katalogových čísel a kategorií, je vždy zodpovědný vlastník věci, ze které se odpad stane činností nebo při činnosti vlastníka věci, z nějž se stane původce odpadu. (§ 16, odst. 1 písm. a) zákona o odpadech). Oprávněné osoby k převzetí odpadů do svého vlastnictví, přejímají odpady již zařazené a to pouze ty, které mají schváleny v provozním řádu zařízení, který je součástí souhlasu k jeho provozování podle § 14 odst. 1. Podle § 16, odst.4 původce odpadů je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3.

Znečištěné rozpouštědlo se ve všech popsaných případech stává odpadem, když se jich původce zbavuje, hodlá zbavit nebo má povinnost se jich zbavit (§3. odst.1)

Ve Vámi popsaném příkladu rozpouštědla je v pořádku i jeho předávání oprávněné osobě k jeho převzetí (jak uvádíte ,,čistitel"). Jestliže má tato oprávněná osoba oprávnění jak čistit použité suroviny tak regenerovat odpady, můžete jí předávat znečistěné rozpouštědlo, pokud je uvedeno v provozním řádu zařízení a odpovídá požadavkům přejímky do zařízení (kvalita rozpouštědla, limity znečištění atd.).

Autor: Mgr. Věra Dubanská CSc.