22. června - Světový den deštných pralesů

Téma letošního ročníku vystihuje zásadní práci, která musí být - a bude - vykonána, aby se deštným pralesům dařilo i v příštích staletích.

Abychom zajistili zdravou a prosperující planetu, musíme napomáhat obnově ekosystémů, které byly poškozeny nebo zničeny, a zároveň zachovat ty, které jsou stále nedotčené. Obnova a regenerace může probíhat mnoha způsoby, od aktivního vysazování stromů nebo odstraňování zátěže, aby se příroda mohla obnovit sama, až po vytváření nových hospodářských a zemědělských systémů, jejichž jádrem je příroda.

K tomu, aby bylo možné účinně a udržitelně chránit, obnovovat a regenerovat přírodu, je zapotřebí všech odvětví a jednotlivců z celého světa. Od domorodých vůdců po politiky, od umělců po generální ředitele - každý má svou roli v holistickém léčení a ochraně naší planety.

80 % všech světových pralesů je totiž dnes již zničeno. Zbytek pralesů je vážně ohrožen. Průmyslová těžba dřeva devastuje oblasti a vyhání z domovů živočichy. Ze všech suchozemských druhů živočichů jich přibližně dvě třetiny žijí v pralesích a lesích rovníkových oblastí. Orangutani, tygři, jaguáři, sloni či nosorožci jsou v důsledku kácení pralesů na pokraji vyhynutí. Pralesy jsou také místem žití místních domorodých obyvatel. Pralesy mimo jiné výrazně regulují světové klima.

Na Zemi dnes existuje pouze sedm velkých, souvislých pralesních oblastí. Nejrozsáhlejší je Amazonský tropický deštný prales, pralesy střední Afriky, deštný prales v Andách, pralesy Sibiře, poslední evropské pralesy, pralesy Severní Ameriky a džungle jihovýchodní Asie. Nejrychleji mizí pralesy v Amazonii a na některých přelidněných ostrovech Indonésie. Jejich úbytek vede ke snižování biodiverzity (vymírání druhů). Dalším pravděpodobným důsledkem je přispívání ke změně klimatu a zvyšování podílu oxidu uhličitého v atmosféře. Odhaduje se, že pokud nedojde k nějaké důsledné změně, tropické deštné lesy do poloviny 21. století zcela vymizí. O tom informuje ekologická organizace Greenpeace, která zveřejnila přehled posledních existujících pralesů ve světě.

Tropický deštný les, též tropický deštný prales, je zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým podnebím. Nevznikl působením člověka. Obvykle se uvádí jako dolní hranice celoročních srážek 2000 mm (v různých pojetích 1700-2500 mm). Podmínkou je, aby klima bylo vlhké skutečně celoročně, tzn. aby i v nejsušších měsících spadlo minimálně 60 mm srážek. Tento biom nalezneme zejména v rovníkových oblastech Země, byť některé okrajové enklávy mohou díky místním specifikům zasahovat až do subtropů. Nejrozsáhlejší je Amazonský deštný prales, dále Konžský deštný prales a pralesy na poloostrovech a ostrovech Přední a Zadní Indie. Krom nich ještě existují menší ostrovní pralesy v Karibiku, Indickém oceánu a rovníkové oblasti Pacifiku. Vlhkost vzduchu bývá až 100 %. Časté deště vše zvlhčují a rychlý bakteriální rozklad, kterému klima přeje, vykoná zbytek. Koncentrace oxidů železa a hliníku procesem laterizace způsobuje světle červenou barvu oxisolí a někdy produkuje těžitelná ložiska (např. bauxitu, železa atd.). Na mladších substrátech, zvlášť vulkanického původu, mohou být tropické půdy relativně úrodné.

Pokud je prales vypálen, popel obohatí půdu, která je tak velmi úrodná, nicméně díky dešťům dochází k rychlé půdní erozi a živiny jsou rychle vyplaveny, takže již po 2-3 letech se získaná oblast nedá pro zemědělství použít.

V současné době se odhaduje rozloha tropických deštných pralesů na 15 mil. km2.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/