Prosperita populace zajíce polního je závislá na struktuře zemědělské krajiny

Homogenizace zemědělské krajiny se projevuje populačním poklesem zejména drobných živočichů, zatímco volně žijící spárkatá zvěř na tyto změny reaguje populačním nárůstem. Nejdramatičtější pokles byl zaznamenán například u populací mnoha druhů ptáků zemědělské krajiny, u nichž od roku 1980 došlo až k 60% snížení početností v Evropě. Jedná se především o druhy hnízdící na zemi, tedy například o koroptev polní, čejku chocholatou či chřástala polního.

Mezi další druhy volně žijících živočichů, kteří negativně reagují na změny v zemědělské krajině, patří i zajíc polní. Intenzifikace zemědělství a homogenizace prostředí má značný vliv na velikost jeho domovského okrsku, což je jeden z faktorů, který může ovlivňovat přežívání zajíců v současné zemědělské krajině. U zajícovitých bylo zjištěno, že větší výměra domovského okrsku je spojena s relativně neproduktivním prostředím. Naproti tomu monokulturám se zajíci vyhýbají a preferují pestrou krajinu, pokud je však dostupná. V intenzivně obhospodařované krajině zajíc v různých částech roku velmi obtížně nachází vhodná stanoviště, která by mu poskytla úkryt a vhodné zdroje potravy. Je známo, že především zaječky potřebují v období laktace potravu bohatou na tuky a lipidy, čemuž odpovídají zemědělské plodiny a zejména obilniny. Přesto si raději vybírají přirozenou potravu, tedy různé druhy planě rostoucích bylin, travin a polních plevelů, pokud jsou ovšem v krajině dostupné. Větší potravní nabídka také snižuje dobu potřebnou na pastvení, čímž se snižuje riziko ulovení predátory. Nedostatek těchto vhodných stanovišť může být pro zajíce limitující, a to nejenom z hlediska zvýšeného rizika predace juvenilních jedinců, ale také kvůli negativním dopadům klimatických faktorů, které ovlivňují opět především nedospělé jedince. Absence krytových možností má prokazatelný negativní vliv na termoregulaci a následný nárůst výdajů energie. Proto je možné zajíce polního označit za takzvaný bioindikátorový druh živočicha, jehož populace udává kvalitu prostředí agroekosystému v daném místě.

Změny v početnosti a ekologii zajíce polního byly doposud studovány především v západní Evropě. Nicméně negativní dopady transformace zemědělské krajiny na populace zajíce polního se mohou projevit především v České republice, která měla prokazatelně největší výměru jednotlivých půdních bloků, přičemž tento stav do velké míry přetrvává dodnes. Své první výstupy studie o populacích zajíce polního v ,,pestré" a intenzivně obhospodařované krajině publikovali vědci z Útvaru myslivosti v článku Přímý vliv struktury zemědělské krajiny na výměru domovských okrsků zajíce polního, který byl uveřejněn v časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2023. Výzkum byl zaměřen na ověření ekologie zajíce polního v podmínkách České republiky pomocí GPS telemetrie. Jedná se především o monitoring pohybové aktivity označených jedinců. Hlavním cílem studie bylo ověřit výměru domovských okrsků v jarních měsících a zhodnotit rozdíly ve výměře domovských okrsků v intenzivně neboli konvenčně obhospodařované zemědělské krajině ve srovnání s krajinou ,,pestrou" a velmi diverzifikovanou.

Hodnocení vlivu hospodaření v zemědělské krajině na ekologii zajíce polního bylo provedeno ve Středočeském kraji, v zájmové oblasti s pestrou krajinou a průměrnou výměrou půdních bloků cca 4,31 ha. Chování zajíců bylo porovnáno s navazující lokalitou vzdálenou přibližně 2,5 km, která je obhospodařována konvenčním způsobem a průměrná výměra půdních bloků zde činí cca 15,11 ha. Telemetrická studie v případě zahrnutí všech pozičních bodů, ve kterých se monitorovaný jedinec pohyboval, odhalila průměrnou výměru domovských okrsků zajíce v intenzivně obhospodařované krajině cca 129,96 ha. Naproti tomu v sousední pestré lokalitě byla zjištěna výměra domovského okrsku pouze 18,62 ha. Stejně tak i průměrná výměra jádrového domovského okrsku (50 % pozičních bodů) činila v intenzivně obhospodařované krajině 16,94 ha, zatímco v pestré krajině pouze 1,34 ha. Z těchto pilotních výsledků telemetrického monitoringu odchycených jedinců je tedy zřejmé, že zajíc polní v pestré krajině v jarních měsících využívá mnohonásobně menší plochu nežli v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině s vyšší výměrou jednotlivých půdních bloků a relativně homogenním prostředím. V pestré krajině se nachází relativně vysoký podíl obnovených polních cest a polních okrajů mezi menšími celky půdních bloků včetně dalších míst s nezemědělskou vegetací. Procento extenzivně využívané půdy je doplněno biopásy, které jsou cíleně ponechávány k dispozici volně žijícím živočichům. Charakteru tohoto prostředí odpovídají i domovské okrsky sledovaných jedinců zajíce polního, jejichž jádrová výměra se pohybuje pouze v řádu jednotek hektarů. To vypovídá o vhodném zemědělském hospodaření, které podporuje příznivé životní podmínky pro zajíce polního. Snížení velikosti domovských okrsků je možné dosáhnout právě cílevědomou úpravou diverzity zemědělské krajiny, ve které může následně dojít i k nárůstu populační hustoty daného druhu. Tyto změny jsou jednoznačně efektivnější než intenzivní lov predátorů. Na pozitivní dopady změn v krajině mohou rychle reagovat i další druhy, především bezobratlí živočichové či polní ptáci, z čehož profituje celý agroekosystém.

Příspěvek vznikl v rámci projektu ,,Podpora zbytkových populací zajíce polního (Lepus europaeus) v různých typech zemědělské krajiny: od výzkumu k aplikované ochraně" (SS05010238), podpořeného Technologickou agenturou ČR a současně za podpory Interní grantové agentury FLD ČZU v Praze.

Článek Přímý vliv struktury zemědělské krajiny na výměru domovských okrsků zajíce polního je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2023/10/701.pdf