Svěřte svůj provoz do rukou externího ekologa. Ušetříte a jste bez starostí

Podnikový ekolog je profese administrativního i terénního charakteru, byť ta ,,papírová" složka bezesporu převládá. Standardně má ekolog pracující v průmyslovém odvětví na starost všechny složky životního prostředí, počínaje ochranou přírody přes odpadové hospodářství až po oblast nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi. Obsáhlost jednotlivých agend klade na profesní, osobnostní charakteristiky poměrně vysoké nároky, a to je umocněno taktéž často měnící se legislativou ať již na národní či evropské úrovni. Do kompetencí ekologa spadá povětšinou též agenda ISO norem (zejména ISO 14001) a nejnověji též udržitelnost (ať již v podobě výpočtů uhlíkové stopy podniku, strategie udržitelného rozvoje, uhlíkového cla nebo ESG). Ptáte-li se, jak vypadá takový běžný den ekologa, pak odpověď se odvíjí od období v roce a dalšími okolnostmi. Můžeme ale říci, že většinu pracovního dne vyplňují různé administrativní úkony např.:

- objednávání svozu odpadu,

- aktualizace interní dokumentace (směrnice, pokyny ?),

- řešení havarijních stavů (poruchy kanalizace, úniky závadných látek ?),

- připomínkování investičních záměrů, nákupu nových látek, zařízení, strojů aj.,

- zpracovávání interního/externího statistického výkaznictví (spotřeby energií, vody, chemie aj.),

- tvorba identifikačních štítků na odpady, chemické látky, prostory aj.,

- rešerše legislativy, nových povinností a zjišťování souladu s právními předpisy,

- provádění školení zaměstnanců.

,,Podnikový ekolog kontroluje činnost výrobních zařízení z hlediska dopadů činností na životní prostředí, řídí a koordinuje činnosti pracovníků ekologických zařízení a zajišťuje podklady pro povinná hlášení o znečištění vyžadovaná právními předpisy," uvádí k této profesi MPSV na portálu Národní soustava povolání.

Interní podnikový ekolog je zaměstnanec na hlavní (popř. též poloviční) úvazek ve standardním pracovním poměru. Zajímavostí bývá, že nemá-li daná společnost rovnou oddělení/divizi, která se věnuje agendě ekologie/udržitelnosti, je interní ekolog organizačně zařazen přímo pod ředitelem či managementem organizace. Toto je dáno i specifičností této profese, kterou není zcela účelné přiřadit k oddělení kvality, obchodu nebo výroby. Interní zaměstnanec disponuje všemi pracovněprávními benefity, ale též povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy a zákoníku práce.

Externí podnikový ekolog je naopak člověk, který není zaměstnancem nýbrž externistou ať již v podobě právnické či fyzické podnikající osoby. S předmětným podnikem takového ekologa pojí většinou smlouva o poskytování poradenských služeb a výkonu činnosti. Povětšinou externista není přítomen v podniku každý pracovní den, nýbrž má dojednána určitá kapacitní okna, která věnuje předmětu smluvní činnosti, zcela běžně v plné odborné šíři průmyslové ekologie. Individuálně jsou řešeny též přístupy do jednotlivých prostor, objektů, zařízení v rámci provozu klienta a většinově má takový ekolog přidělenou styčnou spolupracující osobu v daném podniku (např. technolog, manažer kvality).

Povinnosti podnikové ekologie (odpady, vodní hospodářství, chemické látky, obaly, emise, havárie apod.) se ve větší či menší míře dotýkají všech právnických a podnikajících fyzických osob. Uvedené platí jak pro kancelářskou firmu, autoservis, obchod či nadnárodní korporát.

Z praxe je patrné, že nejmenší společnosti podnikovou ekologii zpravidla vůbec neřeš, důvodem je neznalost nebo nižší pravděpodobnost kontroly orgánů státní správy. Živnostníci, majitelé menších provozů nemají kapacitu se touto agendou zabývat, navzdory tomu, že i nad nimi hrozí ,,bič" nemalých sankcí ze strany kontrolních orgánů (v řádů tisíců za menší prohřešky až po stovky tisíc Kč za závažnější porušení). Přitom plnění všech zákonných povinností malé firmy vyjde řádově na několik tisíc Kč/rok, mají-li navázanou spolupráci s externím poradcem.

U středně velkých firem je pozice ekologa daleko více rozšířená, což je dáno například oborovým/technologickým zaměřením firmy nebo narůstajícími administrativními požadavky. Častým jevem u takových společností je delegování ekologické agendy na kvalitáře, asistentku ředitele, facility manažera či specialisty BOZP. Častým nešvarem v rámci takového interního delegování je kapacitní náročnost. Pracovník, který má ekologii jako ,,přílepek" ke stávající náplni práce není schopen podchytit všechny legislativní změny, novinky, výkazy a další byrokracii s tím spojenou. Povětšinou takový podnik má ještě externího poradce/ekologa, který supluje část povinností vůči státní správě na základě plné moci. I v tomto případě je žádoucí spočítat si náklady, přínosy toho, že ekologii dělá sice interní zaměstnanec, ale s primární náplní zcela jiné činnosti, nebo delegovat komplexně ekologii na externistu. Náklady u standardních firem se pohybují řádově v desítkách tisíc korun ročně za komplexní outsourcing ekologie vč. převzetí odpovědnosti.

Velké korporáty a nadnárodní koncerny interního ekologa, ekology či dokonce celé oddělení mají plně integrované do struktur společnosti. Odborně, kapacitně, organizačně jsou tedy splněny všechny předpoklady pro plnění všech povinností podnikové ekologie a třeba i agendy udržitelnosti. Zde se setkáváme s jiným typem problémů a tím je přebujelá administrativa firmy samotné. Takový interní ekolog povětšinu své pracovní doby nedělá nic jiného, než vyplňuje různé ,,korporátní tabulky" a další statistická data, která reportuje mateřské organizaci. Zároveň technologická složitost výroby, nejednoznačný výklad legislativy nebo tlak vedení společnosti k úsporám signalizuje vysokou náročnost, která je na ekology-zaměstnance kladena. Ti si standardně najímají poradenské organizace k tomu, aby jim doručili zavedení nejlepších dostupných technik, pomohli od části ,,papírových" povinností nebo zkrátka provedli nezávislý audit z důvodu jejich provozní slepoty.

doporučení: i v případě velkých firem není od věci spočítat náklady na kmenového zaměstnance (nákladově se lehce dostanete nad 60 tisíc Kč/měsíc + režie) a toto porovnat s nabídkou externího outsourcingu ekologie na odborně způsobilou osobu. V závislosti na rozsahu požadovaných služeb může být externista levnější variantou se stejným výkonem, odpovědnostmi.

Vezmeme-li pro porovnání průměrný plat podnikového ekologa jako interního zaměstnance, pak portál platy.cz uvádí průměrnou hrubou mzdu cca 30 - 57 tis. Kč, portál MPSV - Národní soustava povolání naopak cca 50 tis. Kč hrubého (údaj z r. 2020). Jaké jsou však náklady pro zaměstnavatele? Pouze na mzdových nákladech se zaměstnavatel dostane přes 60 tis. Kč/měsíc (při hrubé mzdě senior ekologa v průměru 45 tis. Kč/měsíc) a to zde nejsou započítány ještě další režijní náklady. Uvedené platí pro běžnou 40ti hodinovou týdenní pracovní dobu, bez bonusů, přesčasů při plném úvazku.

U externího podnikového ekologa je výše odměny závislá od objemu práce, které tato externí osoba pro klienta vykonává, náročnosti provozu, dojezdové vzdálenosti, množství obstarávaných agend či specifických druhů činností pro klienta (mezi tyto se řadí třeba náročnější agendy jako je ADR, EIA, sanace). Průměrná hodinová sazba externího ekologa se pohybuje v rozmezí 800 - 1400 Kč/hod. přičemž na spodní hranici jsou OSVČ poradci či menší firmy a naopak horní hranice je běžná u větších poradenských firem v ČR. V závislosti na rozsahu požadovaných služeb nebývá výjimkou, že klient požaduje po externistovi též odpovědnost za škody vč. případné spoluúčasti. Zavedení ekologové-externisté jsou pojištěni pro takové případě a nemají problém smlouvu vč. spoluúčasti podepsat.

Externí podnikový ekolog je taková vaše ,,pravá ruka" v široké paletě oblastí od odpadů přes chemii až po havárie. Mezi nejvýznamnější přednosti, které oceníte patří:

Autor: Ing. Lukáš Žaludek