Rok 2024 přinesl řadu výzev v oblasti vodíkového hospodářství. Co přinese rok 2025?

Nejvýznamnější událostí roku 2024 na evropské úrovni je pokračování provozní podpory obnovitelného vodíku ze strany Evropské komise, která spustila již druhou výzvu z Inovačního fondu v rámci tzv. Evropské vodíkové banky. V prvním kole bylo podpořeno celkem sedm projektů částkami od 0,37 ? do 0,48 ? za každý vyrobený kilogram obnovitelného vodíku. Tento vodík by měl být vyráběn za cenu okolo 6-7 ? za kilogram ve Španělsku, Portugalsku, Finsku a Norsku. Výsledky Evropské vodíkové banky dávají naději, že může být výroba obnovitelného vodíku v Evropě konkurenceschopná. Nicméně v porovnání se šedým vodíkem (vyrobeným z fosilních paliv) je, i v těchto státech, cena obnovitelného vodíku přibližně dvakrát vyšší.

V roce 2024 bylo rovněž dokončeno projednávání dekarbonizačního balíčku pro trh s plyny, který do unijní legislativy zavádí definici nízkouhlíkového vodíku. Následná veřejná konzultace k pravidlům jeho výroby byla zahájena v říjnu 2024 a Komise jejich finalizaci očekává do poloviny roku 2025. Ačkoliv prvotní návrh pravidel není pro Českou republiku zcela optimální, HYTEP bude i nadále usilovat o jeho úpravy.

Neméně důležitou problematikou na unijní úrovni bylo projednávání iniciativy Net-Zero Industry Act, jejímž cílem je podpora výrobních kapacit nízkouhlíkových technologií, a to včetně elektrolyzérů a palivových článků. Na tuto iniciativu má v únoru 2025 navázat Clean Industrial Deal, připravovaný Evropskou komisí. Ten by měl do popředí unijní regulace opět nastolit otázku konkurenceschopnosti, samozřejmě s ohledem na podporované zelené technologie.

Z hlediska infrastruktury bylo v roce 2024 oznámeno posunutí realizace několika přepravních koridorů pro vodík z roku 2030 na rok 2033, zejména v Německu a Nizozemsku.

Z pohledu vodíku musíme bohužel konstatovat, že Evropská unie i nadále upřednostňuje obnovitelný vodík, před nízkouhlíkovým (vyráběný například pomocí elektřiny z jaderných elektráren, či pyrolýzou metanu, kdy přímo nevzniká žádné CO₂), který nemá v unijní regulaci stejné postavení. Doufáme, že v roce 2025, pod vlivem tlaku Komise a vzhledem k jejím zeleným ambicím, dojde i k podpoře nízkouhlíkových technologií, a to například úpravou některých dotačních rámců.

Na národní úrovni byla v polovině roku 2024 schválena aktualizace Vodíkové strategie. Co se týče státní správy, ministerstva zahájila transpozici směrnice RED do zákona o ochraně ovzduší a zákona o podporovaných zdrojích energie. Směrnice stanovuje cíl pro spotřebu obnovitelného vodíku v průmyslu a dopravě. Ta by do roku 2030 měla dosáhnout až 20 tisíc tun obnovitelného vodíku. Pro porovnání, v současnosti spotřebuje Česká republika přibližně 135 tisíc tun šedého vodíku. V tomto směru česká státní správa, i díky přičinění HYTEP, nezahálela a v rámci Modernizačního fondu připravila program GREENGAS, který podpoří výstavbu elektrolyzérů na území České republiky prvotní částkou 3 miliardy korun. I nadále platí, že pro české projekty je nejvhodnější provozní podpora. K té je ale nutné u Komise vyjednat notifikaci. Individuální notifikace provozní podpory bude pro HYTEP v roce 2025 prioritou.

Z infrastrukturních projektů vynikla především společnost GasNet, která postavila nový elektrolyzér v Hranicích u Aše, a která zde bude na začátku roku 2025 testovat postupné přimíchávání vodíku do zemního plynu, tzv. blending. GasNet rovněž vybudoval v Pardubicích zkušební polygon určený k tréninku plynárenských techniků a testování částí plynárenských zařízení, jako jsou materiály, armatury a regulátory, a to nejen pro zemní plyn, ale i pro vodík.

Za zmínku stojí také projekt vodíkové Tatry, na kterém spolupracovalo konsorcium firem ÚJV Řež, Centrum výzkumu Řež, Czechoslovak Group, Devinn a Tatra Trucks. I když byl projekt ukončen již v roce 2023, prvního ostrého terénního nasazení vodíkové Tatry, která má dojezd až 500 km, jsme se dočkali až ke konci roku 2024.

Rok 2024 lze z hlediska rozvoje vodíkového hospodářství hodnotit rozporuplně. Na jedné straně získala řada dobře připravených projektů finální investiční rozhodnutí (FID), které se v následujících letech začnou realizovat. Na druhé straně jsme byli svědky rušení řady vodíkových projektů, zejména u novějších aplikací, jako je mobilita, a to jak v ČR, tak v Evropě. Klíčovou překážkou zůstává nedostatečná poptávka po obnovitelném či nízkouhlíkovém vodíku.

V roce 2024 proto došlo k posunu projektů především v sektorech rafinace ropy, kde platí cíle na snižování emisí v dopravě, a průmyslu, kde je potřeba do roku 2030 nahradit šedý vodík obnovitelným vodíkem. Společnosti jako BP, Shell, RWE, Total Energies či Orlen Unipetrol učinily zásadní kroky k výstavbě elektrolyzérů o souhrnné kapacitě stovek MW.

V příštích letech očekáváme v České republice uskutečnění řady projektů, které přinesou minimálně desítky MW elektrolytické kapacity. To vytvoří příležitost posunout vodík kupředu i v sektorech, kde dosud nebyl vyřešen problém ,,vejce nebo slepice," tedy například v mobilitě. K tomuto posunu přispějí první dotace určené přímo na výrobu obnovitelného vodíku i tlak na ozeleňování, například v rámci systému emisních povolenek (EU ETS 1 a 2).

Platforma HYTEP bude i nadále, za Českou republiku, usilovat o změnu přísných pravidel pro výrobu obnovitelného vodíku na unijní úrovni. Věříme, že pomalejší rozjezd vodíkových projektů je, společně s dalšími důvody, způsoben právě těmito striktními legislativními podmínkami.

Aktuálnímu stavu, trendům, vývoji i výzvám v oblasti vodíkového sektoru, nejen v České republice, bude věnován i jubilejní 15. ročník mezinárodní odborné konference s názvem Hydrogen Days 2025. Ta se uskuteční ve dnech 19.-21. března v Praze a nabídne jedinečný prostor pro setkání všech, kdo se vodíkem zabývají po jakékoli stránce.