Revoluce v emisních povolenkách: Ambiciózní cíle, nebo ekonomická zátěž?

První fáze: Startovací období (2005-2007)

V první fázi šlo především o testovací provoz. Byla nastavena pravidla a spuštěn monitoring emisí podobně jako dnes u nového systému ETS 2. Hlavním cílem bylo získat přehled o objemu emisí, avšak žádné konkrétní závazky ke snižování CO2 nebyly stanoveny. Už tehdy se ukázalo, že systém naráží na problémy s nadměrným přidělováním povolenek, což vedlo k jejich nízké ceně a omezenému vlivu na snížení emisí.

Druhá fáze: Obchodování a první cíle (2008-2012)

Od roku 2008 se systém stal plně funkčním a povolenky se staly obchodovatelnými. Evropská unie si stanovila cíl snížení emisí o 8 % oproti roku 2005. Avšak v praxi se ukázalo, že velké podniky měly možnost povolenky získat levně nebo je přenášet na konečné spotřebitele, což vedlo k rostoucím cenám energií bez skutečného environmentálního přínosu.

Třetí fáze: Přísnější opatření (2013-2020)

Třetí fáze přinesla další zpřísnění pravidel. Cílem bylo snížit emise o 21 % ve srovnání s rokem 2005. Nicméně i zde se ukázalo, že systém umožňuje velkým hráčům manipulovat s trhem, zatímco menší podniky a občané čelí rostoucím nákladům. Významné dotace pro některé sektory vedly k narušení trhu a zvýšené regulaci, která spíše dusí ekonomiku, než aby skutečně snižovala emise.

Čtvrtá fáze: Směřování k uhlíkové neutralitě, nebo k hospodářským problémům? (2021-2030)

V současné čtvrté fázi se původní závazek snížení emisí o 43 % ukázal jako nedostatečný. V roce 2023, kdy Česká republika předsedala Radě EU, došlo k zásadní reformě systému ETS. V rámci balíčku Fit for 55 byl stanoven nový ambiciózní cíl - snížení emisí o 62 % oproti roku 2005.

Tento krok však vyvolal obavy z dopadů na průmysl, zaměstnanost a životní náklady. Kritici upozorňují, že růst cen emisních povolenek přispívá k inflaci a ohrožuje konkurenceschopnost evropských firem, zatímco některé státy mimo EU tak přísná opatření nezavádějí, což může vést k přesunu výroby do zahraničí.

Rozšíření na další sektory a hrozba pro dopravu

Kromě původních 27 členských států EU se systému účastní i Norsko, Lichtenštejnsko, Island a Chorvatsko. Velká Británie po brexitu ze systému vystoupila. Postupně se emisní povolenky začaly vztahovat i na leteckou a námořní dopravu, což podle odborníků může vést k výraznému zdražení dopravy a oslabení evropské ekonomiky.

Evropská unie pokračuje v přísnějších opatřeních s cílem dosažení klimatické neutrality. Nicméně stále více se objevují hlasy, které varují před negativními důsledky tohoto systému - rostoucími náklady, ztrátou konkurenceschopnosti a přesunem průmyslu mimo Evropu. Reforma ETS tak vyvolává otázku, zda skutečně přispívá k ochraně klimatu, nebo spíše ohrožuje ekonomickou stabilitu EU.

Dále se nám tam samozřejmě začíná objevovat EU ETS 2, což se zaměřuje na sektor domácností a silniční dopravu. To znamená, že emisní povolenky se budou promítat do cen benzínu, nafty, uhlí, plynu a zateplení budov. Vytváří se také sociální klimatický fond, který má sloužit k tomu, aby se lidem z jedné kapsy peníze braly a druhou kapsou se jim vracely, až dosáhnou na sociální dno.

To, co tato vláda neudělala a co bylo očekáváno při přípravě EU ETS 2 a revizí, je zastropování ceny emisních povolenek v rámci EU ETS 1. K tomu však nedošlo. Dále nebyly přijaty kroky k omezení spekulací s emisními povolenkami, což znamená, že je mohou držet i subjekty, které neemitují skleníkové plyny. Očekávalo se také zmrazení emisních povolenek na dva až tři roky kvůli energetické krizi, což se rovněž nestalo.

Autor: Berenika Peštová