Drobný polétavý prach z ovzduší zabíjí

Polétavý prach dokáže zabíjet. Stal se jednou z ostře sledovaných součástí ovzduší. Nejnebezpečnější jsou nejmenší " neviditelné" částice prachu, které vznikají z automobilové dopravy nebo z těžkého průmyslu. Pronikají totiž hluboko do dýchacích cest. Navíc na sebe vážou různé škodliviny včetně karcinogenních látek. Už na ně máme limity.

Od letošního roku začal v Česku platit evropský imisní limit i na prachové částice.

" Pro letošní rok platí roční průměrný limit 40 mikrogramů polétavého prachu na metr krychlový. Denní hodnoty 50 mikrogramů na kubík přitom smějí být překročeny 35krát do roka," říká náměstek Českého hydrometeorologického ústavu Jaroslav Šantroch. Jenže tyto hodnoty už překročila například Praha nebo Ostrava během prvních tří letošních měsíců.

" V Praze je problémem hlavně doprava, v Ostravě ještě kombinovaná s těžbou uhlí," vysvětluje náměstek. Mezi města, kde jsou lidé nejvíce ohroženi chorobami, které prach způsobuje a mohou vést až ke smrti, patří v současné době ještě Ústí nad Labem a Karviná. Hydrometeorologové ale mohou jen měřit a dávat doporučení. Velký vliv má na výskyt prachu například úklid měst. Polétavý prach, jehož zdrojem jsou automobily, se totiž usazuje a stále hustší doprava ho opět rozviřuje. Je to jako začarovaný kruh.

Povinností krajů a měst je zpracovat programy, které kvalitu ovzduší zlepší. Výsledky měření se mají hlásit Evropské unii, ale nepředpokládá se, že bychom v nejbližších letech platili nějaké sankce. Obdobně jako Česko je totiž na tom s nadmírou polétavého prachu mnoho dalších zemí a je jisté, že se to jako mávnutím kouzelného proutku nezmění ze dne na den.

Koncentrace polétavého prachu v ovzduší se v Česku sleduje od poloviny osmdesátých. let, ale až od poloviny let devadesátých se výzkum zaměřil i na jeho drobnější částice s označením PM 10 ( o velikosti 10 mikronů), případně menší PM 2,5. Sběr dat o zdravotním stavu, odběry a analýzy vzorků ovzduší, jejich ukládání, zpracování a vyhodnocení jsou výsledkem spolupráce desítek pracovníků z hygienických stanic, pediatrů, praktických lékařů a pracovníků hygieny ovzduší Státního zdravotního ústavu v Praze.

" Provádějí se různá šetření, při kterých se sledují skupiny obyvatel v územích, kde je vyšší koncentrace prachu, a srovnává se, jestli je tam i vyšší zdravotní postižení. Některá území se sledují dlouhodobě s cílem zjistit, jestli změny v koncentraci polétavého prachu mají za následek i změny ve zdraví obyvatel," říká Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu.

Podle výsledků má vyšší koncentrace prachu na zdraví lidí negativní vliv. Projevuje se na vzestupu respiračních nemocí, zvýšené úmrtnosti oslabených osob, ohroženi jsou více ti lidé, kteří mají různé nemoci, například astmatici nebo srdcaři.

V Německu prokázali, že prach má vliv na úmrtí 65 tisíc lidí ročně, u nás taková přesná statistika není. " Hodně záleží na velikosti částic prachu i na jeho složení, které je různé. Záleží i na tom, jaké jsou v dané lokalitě zdroje znečištění. Významným škůdcem je ale v každém případě doprava, protože výfukové plyny obsahují organické látky," dodává Kazmarová.

V poslední době je velkým zdrojem polétavého prachu vzrůstající nákladní doprava. Není ale možné s jistotou říci, které palivo je méně nebezpečné, opět záleží na tom, co se v ovzduší na výfukové plyny " nabalí". Někde se spojí s imisemi z chemických provozů, jinde s prachem z uhlí. Větší částice, které lidé vdechují, se dostanou jen do horních cest dýchacích, menší ale až do hrtanu a průdušnice. Ty nejmenší už jsou ale téměř tak lehounké jako plyn a člověk je z velké části po vdechnutí i vydechuje.

Zákonná povinnost měřit PM 10 začala v Česku v roce 2002 na základě zákona o ochraně ovzduší a měří se na více než stovce stanic. V roce 2003 bylo podle měření nadměrnému působení částic vystaveno 83 procent obyvatel pěti měst. Řešení, jak množství polétavého prachu znatelně snížit, spočívá například v odklánění dopravy z center nebo omezování průmyslové výroby ve velkých městech.

málokdo mu uteče

V roce 2002, kdy začala v Česku povinnost měřit v ovzduší i koncentrace polétavého prachu, se měřilo na 75 stanicích ve 27 městech, zahrnutých do Systému monitorování.

Ve všech sídlech sledovali odborníci kromě toho oxid siřičitý, oxidy dusíku i koncentrace vybraných kovů v prachu. Kritéria, která pro polétavý prach stanovilo nařízení vlády, byla překročena u 57 procent populace. Podle výsledků bylo dalších 32 procent lidí prachu vystaveno dlouhodobě. Naprostá většina obyvatel, jak se ukázalo, žije v místech, kde nemá šanci se prachu vyhnout.

Kromě dalších látek se měřily i koncentrace polycyklického aromatického uhlovodíku benzo( a) pyrenu, který je považován za nejzávažnější karcinogenní škodlivinu v ovzduší. Jeho imisní limity ročního průměru byly překročeny na stanici v Praze 10, Plzni, Ústí nad Labem, Karviné a v Ostravě. Některé práce zahrnují benzo( a) pyren mezi látky, které obsahuje polétavý prach.

kovy v prachu

( shrnutí měření v ČR v letech 1995- 2002)

Arzen - Nadlimitní množství bylo v Ostravě a v Mělníku.

Kadmium - Nejvyšší hodnoty byly v Příbrami a v Praze, ale ještě se vešly do limitu.

Chrom - Nemá stanovený roční limit, nejvíce ho bylo naměřeno v Příbrami.

Nikl - Hodnota nebyla nikde překročena.

Olovo - Všude se jeho množství vešlo do limitu. Nejvíce olova mají v Karviné, nejméně v Mostě.

Mangan - Větší než povolené množství nalezla měření v Ústí nad Labem a Praze.

( Všechny látky jsou karcinogenní)