Geologický vývoj Měsíce:

Jednotlivé měsíční útvary a různé typy hornin nevznikly na Měsíci najednou, ale postupně, v určitém sledu. Stanovením časové posloupnosti geologických událostí se v případě Měsíce zabývá měsíční stratigrafie. Zatímco se geologická minulost Země dělí na věky (např. prvohory, druhohory), útvary (např. karbon, devon, perm) a další menší celky, u Měsíce je dělení jednodušší. Jednotlivé éry (věky) shrnuje následující přehled:

		Éra kopernická (od současnosti až před 1,2 mld. roků) Vznik posledních mladých kráterů se světlými paprsky typu Koperník, Tycho (na kresbě) nebo Aristarchus. Formování regolitu.
		Éra eratosthénská (před 1,2 až 3,2 mld. roků) Vznik mírně erodovaných kráterů, jakými je například Eratosthenes. Světlé paprsky těchto kráterů jsou už v současnosti zahlazené kosmickou erozí.
		Éra imbrická (před 3,2 až 3,85 mld. roků) Počátek éry souvisí se vznikem pánve Imbrium (Moře dešťů). Imbrická éra se dále dělí na pozdně imbrickou, kdy probíhala významná vulkanická aktivita zodpovědná za čedičovou výplň většiny pánví, a raně imbrickou, kdy vznikaly velké impaktní pánve.
		Éra nektarická (před 3,85 až 3,92 mld. roků) Za počátek této éry se bere vznik impaktní pánve Nectaris (budoucí Moře Nektaru) před 3,92 mld. roků. V tomto poměrně krátkém období vzniká většina velkých mnohaprstencových pánví na Měsíci.
		Éra přednektarická (před 3,92 mld. roků) Vznik původní anortozitové měsíční kůry, velmi silné bombardování.

Měsíční horniny:

Přečtete-li si v nějaké učebnici pár řádků o měsíčních horninách, jistě narazíte na jejich rozdělení do dvou základních skupin: horniny měsíčních pevnin a horniny měsíčních moří. Toto základní dělení vychází vlastně už z prvních pozorování Měsíce dalekohledem, kdy byly oba typy terénu (světlé pevniny a tmavá moře) rozlišeny.


Pokud se budeme tohoto zjednodušeného dělení držet, pak mezi horniny měsíčních pevnin můžeme zařadit především tzv. Fe-anortozity – světlé horniny s hlavním minerálem plagioklasem reprezentující složení původní měsíční kůry, která vznikala v intervalu 4,6 až 4,3 Ga. Abych to ale až zase příliš nezjednodušoval, měl bych jedním dechem dodat, že mezi horniny měsíčních pevnin patří i Mg bohaté horniny (především vysoce hořečnaté anortozitické troktolity a hořečnaté nority) a Al bohaté horniny (alkalické anortozity, alkalické nority, alkalické gabronority, křemenné monzogabro a vzácné granity). Mezi horniny měsíčních pevnin se zařazují také zvláštní tzv. horniny KREEP, pro které je typický především vysoký obsah draslíku (K), prvků vzácných zemin (Rare Earth Elements - REE) a fosforu (P). Důležitým znakem hornin KREEP jsou i vysoké koncentrace radioaktivních prvků uranu a thoria.


S horninami měsíčních moří je to naštěstí jednodušší. Moře tvoří tzv. mořské bazalty (čediče), které vyplňují impaktní pánve a jiné nízko položené oblasti měsíčního povrchu. Z minerálů bychom v nich našli především olivín, ilmenit nebo spinel. Záznamy bazaltového magmatismu na Měsíci naznačují, že čedičová láva se po povrchu našeho kosmického souseda rozlévala v době před 4,46 Ga až před 1,0 Ga. Navzdory velkému stáří měsíčních bazaltů mají tyto horniny ve výbrusech velmi čerstvý vzhled, neboť na Měsíci nedochází k alteracím vodou a kromě šokové metamorfózy ani k žádným jiným významným přeměnám.

Složení měsíčního povrchu:

Mezi nejhojnější minerály měsíčních hornin patří plagioklasy, klinopyroxeny, ortopyroxeny, olivíny, ilmenity a spinelidy. Jsou to tedy takové minerály, které jsou na Zemi typické spíše pro tmavé čedičové lávy a jejich hlubinné ekvivalenty – gabra. Vůbec nejnápadnějším znakem měsíční mineralogie je naprostá absence minerálů s obsahem vody (jako např. jílové minerály, slídy, amfiboly). Ve vzorcích měsíčních hornin dopravených do pozemských laboratoří v rámci mise Apollo byly však nalezeny i takové minerály, které geologové dříve ze Země neznali. Zde je jejich stručný přehled:

Armalcolit – (Fe,Mg)Ti2O5 – Minerál ze skupiny oxidů objevený v roce 1970 ve vzorcích z místa přistání Apolla 11. Nachází se v titanem bohatých a rychle chladnoucích měsíčních bazaltech. Jeho název vychází z počátečních písmen členů posádky Apolla 11: Neil A. ARMstrong, Edwin E. ALdrin, a Michael COLlins.

Tranquillityit – Fe8(Zr,Y)2Ti3Si3O – Další minerál, který byl objeven ve vzorcích z Apolla 11. Jeho název vychází z místa přistání v Moři klidu (Mare Tranquillitatis).

Pyroxferroit – CaFe6(SiO3)7 – Jedná se o minerál ze skupiny pyroxenů, který před objevem ve vzorcích z Apolla 11 synteticky připravil Donald H. Lindsley v roce 1967.

Hapkeit – Fe2Si – Pětatřicet let po přistání prvního člověka na Měsíci byl objeven dosud neznámý měsíční minerál. Nový nerost dostal název hapkeit a je pojmenován po B. Hapkeovi – profesorovi geologie a astronomie z Cornellovy univerzity v New Yorku.

ZDROJ: http://mesic.astronomie.cz/vznik-mesice.htm