Problémy českého teplárenství

Historicky je české teplárenství postaveno především na domácím hnědém a černém uhlí. V druhé polovině devadesátých let došlo k nárůstu využívání zemního plynu. Nadšení pro toto palivo však rychle ochladlo po zvýšení jeho ceny a podíl plynu v bilanci výroby tepla v posledních letech rychle klesá.

Dálkové zásobování teplem sloužilo léta bez větších problémů ke spokojenosti zákazní-ků a nikdo se o něj příliš nezajímal. Nyní však nikoli náhodou plní přední stránky novin. Teplárníci bijí na poplach, protože se jejich obor dostal pod obrovský tlak a pokud se něco nezmění, bude čelit v nejbližší době existenčním potížím.

Zdaleka se přitom nejedná jen o otázku zajištění paliva, která je poněkud zjednodušeně spojována s limity těžby hnědého uhlí. Vláda je zatím k volání tepláren víceméně hluchá a kvasící problém hodlá ještě vyostřit zvýšením DPH na teplo. Podívejme se teď na jednotlivé starosti tepláren pěkně popořadě.

Zátěž daní a poplatků

Jednou z významných výhod dálkového zásobování teplem je, že související emise jsou vypouštěny řízeně a pod neustálou kontrolou z vysokých komínů mimo nejzatíženější centra měst. Stát však tento ekologický přínos nijak ekonomicky nezohledňuje, naopak paradoxně zákazníky využívající dálkové teplo trestá celou řadou daní a poplatků uvalených pouze na teplárny.

Ti, kteří doma v klidu topí plynem nebo dokonce házejí do kamen všechno možné i ne-možné, za své emise platit nemusí. Teplárny jsou z logiky věci velkými znečišťovateli, protože vyrábějí na jednom místě teplo pro spoustu zákazníků. Při lokální vytápění vznika-jí vlivem nedokonalého spalování často mno-hem nebezpečnější emise, sice v menším množství, zato však na velkém počtu míst.

Přestože je celkový vliv na ovzduší v případě lokálního topení výrazně horší, stát postupuje podle slavného hesla "Alkohol v malých dáv-kách neškodí v jakémkoliv množství" z neméně slavné parodie na western a trestá pouze velké znečišťovatele. Aby toho nebylo málo, od roku 2013 si budou muset teplárny kupovat část povolenek na emise tzv. skleníkových plynů v aukcích, což opět prodraží dálkové teplo, zatímco jeho lokální výroba zůstane nadále nezdaněna. Vznikající deformace na trhu s teplem je evidentní a sjednocení sazby DPH ji jen dále prohlubuje.

Těžební limity

Téměř polovina tepla se v ČR vyrábí z domácího hnědého uhlí. Je zjevné, že minimálně v horizontu příštích 20 let toto palivo není v teplárnách čím nahradit - k tomuto závěru ostatně dospěla již v roce 2008 i Pačesova komise.

Biomasa nebo energetické využití komu-nálního odpadu, který se u nás stále nesmyslně bez užitku skládkuje, mohou nahradit pouze jeho část. Zemní plyn je příliš drahý a navíc jde o dovážené palivo. Přestavba tepláren na plyn by si vyžádala obrovské prostředky a navíc ji nelze v potřebném termínu stihnout.

K zásadnímu propadu těžby hnědého uhlí přibližně o 6,5 milionu tun dojde již v roce 2013 a v dalších letech bude pokračovat. Většina stávající produkce hnědého uhlí je kryta dlouhodobými kontrakty a pro teplárny nebu-de snadné je obnovit. Této situace se pocho-pitelně snaží využít těžaři a vyšroubovat cenu co nejvýše.

Stát, který je v České republice výhradním vlastníkem nerostných surovin, zatím přešla-puje na místě a není schopen zaujmout jasný a koordinovaný postoj. Bylo by to až komické, kdyby se nejednalo o tak závažnou věc, která se přímo dotýká přibližně 600 tisíc domác-ností i průmyslu a dalších odběratelů.

Problém s hnědým uhlím rozhodně není nový. 10. března uplynulo sedm let od přijetí platné státní energetické koncepce, která mimo jiné stanovila cíl racionálního přehod-nocení limitů těžby hnědého uhlí. Je smutným faktem, že se k tomuto kroku dosud žádná vláda neodhodlala, a stát doposud nemá jasnou dlouhodobou strategii pro obor, který dodává polovinu celkové potřeby tepla.

Stávající vládní koalice přijala přes protes-ty odborné veřejnosti politické rozhodnutí limity těžby zachovat, aniž se zatěžovala hloubáním nad důsledky takového rozhod-nutí. Pokud zůstanou limity v platnosti, je v podstatě jediné volné uhlí v lomu Vršany. Má sice nižší výhřevnost, ale velké teplárny jsou podle vyjádření Teplárenského sdružení České republiky schopné ho využít.

Otázkou je, co bude s menšími teplárnami a závodními energetikami, které takzvané studené uhlí z Vršan pálit neumějí. O domác-nostech využívajících tříděné hnědé uhlí nemluvě. Navíc ani zajištění uhlí z Vršan pro velké teplárny zdaleka není hotovou věcí, protože v současné době je toto uhlí dodáváno do elektrárny Počerady, která zůstane ještě dlouhou dobu v provozu.

Ani prolomení limitů samo o sobě situaci již dnes neřeší, protože teplárny nemají žádnou jistotu, že se k tomuto uhlí za limity dostanou, ani za jakých podmínek. Cenový diktát těžařů by pak mohl být velmi tvrdý.

Ekologická vlna z EU

Pokud máte pocit, že už je těch problémů na jeden obor až dost, seznam ještě nekončí. Svůj klacek do pomyslného teplárenského kola totiž na konci loňského roku strčil také Brusel, který ve směrnici o průmyslových emisích požaduje zásadní snížení emisních znečišťujících látek na úroveň nejlepších dostupných technologií.

Pokud tedy budou chtít teplárny nadále uhlí využívat, budou muset investovat značné prostředky do ekologizace a moderni-zace svých provozů. Vel-ké investice s dlouhodo-bou návratností přitom nelze dělat bez zajištění paliva. Na takový projekt by totiž žádná banka úvěr neposkytla.

Čas se velmi rychle krátí. Nové emisní limity sice vstoupí v platnost až po roce 2016, vzhledem ke lhůtám přípravy, projednání i vlastní realizace energetických projektů je však již nejvyšší čas je začít připravovat. Do konce roku 2013 se budou také vlastníci tepláren muset závazně a nezvratně rozhod-nout, zda do modernizace vůbec půjdou, nebo jestli raději využijí takzvanou výjimku z titulu omezené životnosti. V tom případě by však počínaje 1. 1. 2016 mohli zdroj provozovat už jen 17 500 hodin, což jsou přibližně 2 roky plného provozu. Pak by ho museli definitivně zavřít.

Nezbývá mnoho času

V tuto chvíli je již jasné, že trh zhoršující se situaci v teplárenství nevyřeší. Současná vláda zdědila kostlivce ve skříni, ten z ní však už vypadl a nelze ho jednoduše zamést pod koberec. Zatím se nezdá, že by si to politici plně uvědomovali.

Stále tak letí drahocenný čas, ubývá uhlí a zužuje se manévrovací prostor. Pokud vláda rychle nenajde řešení a především nevytvoří dostatečně stabilní prostředí pro ekonomickou návratnost investic do teplárenství, bude to znamenat jediné - jeho postupný rozpad. Tento tradiční obor přitom dává v České republice práci tisícům lidí a umožňuje maximálně efektivní využití domácí ener-getické suroviny.

Jeho likvidace by přinesla obrovské národohospodářské škody. Možná ještě vyšší než ty, které napáchalo nedávné fotovoltaické dobrodružství. Současně by znamenala téměř naprostou závislost na dovozu energetických surovin ze zahraničí. Ani jedno si Česká republika v současné situaci nemůže dovolit.

AUTOR: zaj
AUTOR: Běla Jašková

ZDROJ: Energetika